Vztahy

Celý život na nás řve a řve a řve!

 

Se svým otcem jsem nikdy nevycházela dobře… Už když jsem byla malá holčička, vybudovala jsem si v sobě jakousi zeď, za kterou ON nesměl.

Nenáviděla jsem, jak křičí na mě, na maminku, na bratra. Bála jsem se toho hlasu, který připomínal dunivý hrom při silné bouři, a vůbec jsem nerozuměla tomu, že mamince nevadí, jak s ní mluví, jak na ni řve, jak s ní jedná…

 

Když jsem dospěla do období puberty, měla jsem v hlavě jasno: otce nenávidím stejně, jako nenávidím, když na mě někdo zvýší hlas.

 

A za tuto nenávist mohu poděkovat jen a jen otci... Proč???

U nás doma, co si pamatuji, se totiž nikdy nic (žádný problém, žádný průšvih) neřešilo v klidu, rozumně. Kdepak. Jakmile na scénu nastoupil náš drahý tatínek, už to lítalo.

 

Přinesla jsem pětku? Seřval mě tak, že jsem se cítila jak ten nejmenší mraveneček na Zemi.
Když bratr rozbil kolo, myslela jsem, že  mi prasknou bubínky, jak otec ječel, jak vyváděl…

A bohužel, ani naše maminka nebyla tohoto otcova šíleného chování ušetřena… Řval na ni za přesolenou večeři, za špatně umytý talíř, za málo oslazenou kávu.

 

Dnes jsem dospělá žena a sama mám dítě. Nechápu, nedokáži pochopit – byť se snažím sebe víc, jak maminka může s mým otcem žít již čtyřicet let???

 

Já se přiznám, že jsem cestu k otci ztratila skutečně již dávno a poté, co mě několikrát seřval i jako dospělou ženu, nemám potřebu se s ním vidět.

Ale co máma???

Ale je mi jí líto, to ano… ale já takovýmto ženám nerozumím. Nechápu, co je vede k tomu, celý život být onucí, se kterou si chlap dělá co ho napadne. Je ošklivé, že toto píši o vlastní mámě, ale cítím to tak.

 

Ach, kolikrát jen maminka plakala. Kolikrát otce prosila, aby na ni nekřičel alespoň na veřejnosti, před námi či před přáteli… Otce však tyto prosby vždy jen dovedly k ještě větší zuřivosti… A ona? Jen mlčky dál a a dál snášela slovní útoky, které z táty lítaly jak zuřivé vosy z úlu.

 

A tak si říkám, že asi není na místě matku litovat. Jistě, je to máma a není mi jedno, že se trápila celý život a trápí dodnes, ale… ona si za to může sama!!!
Co jí bránilo v tom, aby odešla? Nic! Vydělávala dost peněz, byt byl její maminky… čili její rozhodnutí prožít život z otcem bylo dobrovolné.

 

Dnes se lituje, pláče mi do telefonu, jak hrozný život má. A co já s tím??? Mám svých starostí až až. Otce vidět nechci, a vím, že matka jediné, co po mně chce, je lítost. A k této hře já rozhodně nepřistoupím!

 

Schvaluji to, co udělal můj bratr. Již pět let se s rodiči nestýká a má klid.

Otec se k němu nedokázal chovat slušně nikdy a matka ho psychicky vydírala stejně, jako to nyní dělá mně.

A tak brácha přistoupil k radikálnímu řešení. A dobře udělal!

 

Včera jsem volala mamce a telefon zvedl otec. Okamžitě na mě začal řvát, že ani nejsem schopná se u nich zastavit, pomoci mamce s velkým prádlem… opět řval a řval a řval, už jsem po chvíli ani nevnímala, co mi říká.

 

Práskla jsem mu s telefonem a nyní zvažuji, že udělám to samé jako bratr. Zpřetrhám veškeré vztahy.

Pokud totiž budu jen ignorovat otce, pokud bych chtěla JEN otce vymazat ze života, mamka mě bude prosit, bude naříkat, abych se chovala k tátovi hezky, že to s ním jinak nevydrží a že jí pukne srdce... A na tohle já opravdu nemám nervy!!!

 

Máte někdo podobné problémy s rodiči??? Myslíte, že je skutečně dobrým řešením vztahy s rodiči definitivně utnout? Udělal to již někdo z vás???

Předem děkuji za vaše názory.

 

   
31.08.2005 - Láska a vztahy - autor: Sabina

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [74] Pe-ťule [*]

    Nás tata taky třískal praklem na koberce,nebo jsme jedli prášky a on čučel půl metru od nás na televizu.Ožralej taky dělal scény a mamku mlátil.Nakonec se rozvedli,ale všem nám zkazil život tak ať jde teď do ele.

    superkarma: 0 03.09.2005, 08:08:34
  2. avatar
    [72] Meander [*]

    kitty911980: Jo, tak to jo. Mně to právě přišlo divný Jsem si říkala, že zase jedna, co si táhne do života patologickej model Což by nebylo fajn.

    superkarma: 0 02.09.2005, 15:44:49
  3. avatar
    [70] Meander [*]

    kitty911980: Promiň, ale nedá mi to. On se opije tím jedním pivem za rok?

    superkarma: 0 01.09.2005, 17:16:07
  4. avatar
    [67] Babetka [*]

    rozina:Tak jsem si přečetla tvoje povídání a myslím,že jsi také udělala chybu.Jak to,že ti děti nepomáhaly?Já vychovala 4 děti a pomáhat nám musely od mala,nijak jsem je nepřetěžovala,ale uklízet si,udělat snídani,umýt nádobí nebo vyluxovat,to byla samozřejmost.Naučila jsem je aby pomáhaly i jeden druhému.Nejstarší dceři je 37,nejmladšímu 28,jsou už dávno z domova,ale domů se pořád rádi vrací i se svými rodinami. A když se tvoje děti o tatínka tak berou,tak jim řekni,ať se o něj postarají samy a ty se starej sama o sebe.Máš snad na to nárok.

    superkarma: 0 31.08.2005, 20:54:45
  5. avatar
    [66] Vladislava1 [*]

    Také to unás bylo podobné a byl hrubý na mamku.Jsem moc ráda že už nebydlím u rodičů a mám skvělého hodného manžela.Stačí aby někdo zařval a rozklepou se mi kolena člověk má nervy v pr....!
    A tak mám velký respekt k chlapům,protože vím že by mě jedním mávnutím ruky zneškodnil.A přesto mám rodiče ráda. Táta naštěstí neměl vybuchy zuřivosti každý den a dokáže být fajn když ho člověk nerozčílí.Je pořád vzteklej,ale naštěstí né tolik jako dřív,možná taky proto,že si našel nějakou milenku z netu a jezdí za ní.. Jen se divím mámě že to snese sním bydlet a dělat jako by nic. Však mít to jako Blanka tak rodiče vůbec nebudu navštěvovat a bude mít klid...

    superkarma: 0 31.08.2005, 19:12:00
  6. avatar
    [65] jiti [*]

    JJ bratr to udělal dobře, následuj ho. Máti řekni co si myslíš a pokud přijde bez fotra a sebelitování má dveře u tebe otevřené.

    superkarma: 0 31.08.2005, 18:31:04
  7. avatar
    [64] Odemětobě [*]

    I my nejsme ideální.Sestra má v manželství problémy,manžel se svojí matkou proti ní štvou děti.Jenže ona se s každou ptákovinou svěřuje našim,taˇka se jí snaží pomoct,tak těm dvěma volá a domlouvá jim.Samozřejmě,že se to zase obrátí proti mé sestře.Takže moje telefonáty s mamkou vždy končí usedavým pláčem,protože ona neměla dovolit,aby si sestra toho muže vzala.Já odnáším stresem sestřiny problémy,za které si svým způsobem může sama,ale o tom naši slyšet nechtějí.V každé rodině je něco.Bohužel ani moje děti nechtějí k dědovi a babičce jezdit,protože jen poslouchají stížnosti a nářky.

    superkarma: 0 31.08.2005, 17:35:16
  8. avatar
    [63] Gedžitka [*]

    Tobbi: by ses divila, řvou i v práci , voje zkušenosti radši rozepisovat ani nebudu

    superkarma: 0 31.08.2005, 17:28:33
  9. avatar
    [62] alifie [*]

    Tobbi: "Oni si uleví a přenesou svůj stres na ostatní členy rodiny." To mas stoprocentni pravdu. Vsichni jsme z toho meli nervy v kyblu. Jen pan tvorstva pak vypadal spokojene.

    superkarma: 0 31.08.2005, 15:13:36
  10. avatar
    [61] Trinii [*]

    Tak jak to tu čtu a znám i ze svého okolí, každé druhé dítě má otce despotu, který řve nebo mlátí. U nás to nebylo jiné...ale nějak jsem to neřešila v té době, jenom vždycky zalezla do koutku a za cokoliv čekala od otce v lepším případě seřvání v horším výprask a řekla jsem si, že já na děti taková nebudu a nevyberu si muže, který bude násilník. Mamka odešla do zahraničí a už pár let jsem ji neviděla, jenom telefonáty... já jsem pryč z domu, jen co to šlo jsem odešla a když mě při první návštěvě za pár týdnů doma co jsem se rozhodovala zda se vrátit nebo zůstat tady, otec zmlátil tak si sám mohl za to, že jsem odešla nadobro a já přitom chtěla přijet domů a být s rodinou..., brácha dostudoval a ani ho nenapadne bydlet doma, je v jiném městě a ségra zatím nemá kam jít, když studuje, takže jsme se myslím kvůli chování otce rozpadli. Ale aspoň jsme se jako sourozenci dobře vychovali a můžeme se na sebe spolehnout, i přes nějakou vzdálenost a je mi moc líto, že se nevídáme často. A táta není zlý, jenom se nikdy k rodině neuměl chovat, převzal bohužel to co viděl u svého otce doma. A když byl jeho otec už náš děda tak spolu vycházeli hodně špatně, ale jako děda byl dobrý a vím, že můj táta bude dobrý děda.

    superkarma: 0 31.08.2005, 15:03:36
  11. [60] Tobbi [*]

    alifie: No já nevím. Lidi by se měli naučit, že si nemohou ulevovat řvaním na ostatní. Tvůj táta se pak možná cítil líp, ale celá rodina se ho bála.
    Vsadila bych se, že žádný z těch otců-řvounů neječí v práci, protože dobře ví, že by mu to neprošlo. Ale v rodině je to o.k. Öni si uleví a přenesou svůj stres na ostatní členy rodiny
    Každej by měl vědět, že k relaxaci neslouží řev, ale co já vím třeba jóga
    Kdyby měla Blanka mamku ze stejného těsta, tak by na sebe řvali oba rodiče a snažili se přehádat Ale mamka-šedá myška je taky na nic. Když má peníze i byt, tak prostě ze stresového prostředí odejít může a ne že ne.
    S mamkou bych se scházela dál, ale mimo domov. A rázně bych jí řekla, že pokud se stavem věcí není spokojená, udělám všechno, abych jí pomohla (a to bych i dodržela). Jinak ať na po mně nevyžaduje litování, jak to má těžký.
    A s tátou bych se scházela jenom potud, než by začal řvát. Pak bych mu řekla, že jestli se bude chovat takhle, tak mu to nebudu tolerovat. Však on by se uklidnil.

    Ale uznávám, že mně se to kecá, když mám oba rodiče fajn (v mezích normálu).

    superkarma: 0 31.08.2005, 14:45:47
  12. avatar
    [58] Suzanne [*]

    rozina: Možná ani nestojíš na druhé straně diskuse, bojuješ s podobným problémem. Syn na tebe řve? Asi je jen na tobě, že ho musíš srovnat. Jsi člověk, jsi máma a nejsi to ty, kdo druhým przní život. Nikdo nemá právo řvát na druhé - ani otec, ani syn.

    superkarma: 0 31.08.2005, 14:32:06
  13. [55] a.... [*]

    rozina: jo svatá pravda, ti nejbližší se k sobě chovaj často daleko hůř,než k cizím- co si třeba dovolí říct rodič svému již dospělému dítěti(nebo manžel manželce), to by si k cizímu nedovolil

    superkarma: 0 31.08.2005, 13:46:10
  14. [52] rozina [*]

    Pánňo měla jsi štěstí, potkala jsi dobrého člověka a společně s ním jsi to překonala. A já jsem neměla čas na to najít si někoho. V práci jsem byla od 7 do 19- a doma aby děti měli všechno , jídlo i pořádek. Pak jsem občas po doktorech, mám chronické problémy s klouby..Měli všechno, já se stále uskrovňovala- tatínek se nezajímal ani když byla holka ve špitále s velkými problémy..,.a nyní jako ty... pravdu má tatínek a jejich pamět ??? ..,. škoda slov.. jen to bolí - a mco !

    superkarma: 0 31.08.2005, 12:26:40
  15. avatar
    [51] alifie [*]

    Ty vase pribehy jsou docela osklive. My meli to stesti, ze tata je v hloubi duse opravdu moc hodny. Slo opravdu jen o ten rev, ktery byl dusledkem stresu. Sice trvalo pres 30 let, nez jsme prisli na horcik, ale ted je tata jak milius. Vzpominam si, ze jako dite jsem odmitala jit se za tatou ptat na veci, ktere jsem od nej potrebovala - misto me se chodila ptat maminka. Ja jsem cekala schovana za dverma. Pozdeji jsem prisla na to, ze kdyz neco chci, musim se zeptat v nedeli dopoledne. To uz byl odpocaty po pracovnim tydnu, a jeste na nej nepadl stres z dalsiho tydne. Ale od te doby, co ji horcik, tak se s nim da mluvit o cemkoli a kdykoliv.

    superkarma: 0 31.08.2005, 12:25:52
  16. avatar
    [47] Žábina [*]

    rozina: tak to je opravdu smutné, přeju hodně

    superkarma: 0 31.08.2005, 12:10:48

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [46] Žábina [*]

    Jannninka: přečti si ještě jednou tenhle článek a mysli hlavou
    opravdu bys chtěla takhle žít?

    superkarma: 0 31.08.2005, 12:09:40
  2. [45] rozina [*]

    Děvata, musím reagovat. Já stojím na druhé straně téhle diskuse! Jsem MÁMA ! Rozvedli jsme se když byly dceři 12 a klukovi 19 let. Nešlo to, nehodlala jsem být jen služka a matrace, jinak blbecf, ubožák atd. Muýj bývalý odešel 600 km daleko a byl božský klid 12 let- než ho i tam vykopli. Vrátil se a vude rozhlašoval, že se vrací ke mě. JEN MĚ SE ZAPOMNĚL ZEPTAT. A JÁ ŘEKLA N E !!!!!!Nepředstavte si co se začalo dít a děje dál. Navšívil moje dětiky- které ho 12 let nezajímaly a začal jim tlouc klíny do hlavy, typu, že jsem se o ně nestaral, byla jsem neschponá udržet korunu. Ale ve skutečnosti bylo vše pravým opakem. On se vrátil s tím co měl na sobě a dál nic. Já jsem vybudovala dětem domov, postavila je na vlastní nohy- škola, práce atd. No a tatínek je chudák, jen jim stále breí jaký je chudák a ONI TOMU VĚŘÍ. zAPOMNĚLI JAK TO BYLO. vŽTYŤ NEBYLY MIMINA. sYN NA MĚ ŘVE- JAKO NA VSOU RODINU UŽ 16 LET-že jsem blbá , vyhrožuje mi, že mi ukáže. Ale já jsem v plném Inv. důchodu. Nikdy mi nic nepomihly, ale já je neobtěžuji fnukáním, pláčem. Dělám co potřebují- snažím se jim pomoc kde se dá.....Tak to je druhá strana mince k tomu problému co tu řešíte !!! I tak to může dopadnout- nikdy není nic stejného a bohužel DNES SE VYTRÁCÍ ÚCTA ČLOVĚKA K ČLOVĚKU - cizí mi pomáhají VÍC. !

    superkarma: 0 31.08.2005, 12:02:57
  3. avatar
    [43] zonan [*]

    alifie něco na tom opravdu je .

    superkarma: 0 31.08.2005, 11:31:27
  4. [42] Jipa [*]

    alifie: No proč ne...tělo je složitá mašinka...ale přesto si myslím, že povaha a chování se u dospělého jedince regulují za normálních podmínek jen částečně....a moc na změny chování k lepšímu nevěřím- naopak se negativní rysy často ke stáru akcentují...pokud je to tak jak říkáš - pak SLÁVA hořčíku a měli bychom si ho pravidelně ordinovat všichni

    superkarma: 0 31.08.2005, 11:30:49
  5. avatar
    [41] zonan [*]

    Janninka: také nevěřím na změnu. To malinkaté nadějné procento může snad platit jen po dobu, kdy tě bude přesvědčovat, že se změnil. ale možná se budeš muset přesvědčit sama. Jen vlastními zkušenostmi se člověk učí.

    Sanya: ano, děti se učí od nás a našeho chování a činy jsou důležitější než slova. Ale nemyslím si, že pokud se ke svým dětem budu chovat s láskou a budu je vnímat jako plnohodnotné bytosti, kterých si vážím, že mě opustí, protože jsem kdysi opustila své rodiče.

    Blanka: Maminka se rozhodla být trpitelkou. Neustálým projevem lítosti jí však nepomůžeš a sebe zničíš (což Ty víš). Musí si uvědomit, že trpí dobrovolně. Ptej se ji, co chce s tím dělat. Jak to chce vyřešit. Donuť ji, aby o své situaci přemýšlela a sama hledala řešení. Neustále opakuj, že žít s Tvým otcem je pouze její volba, kterou může snadno změnit, protože ji miluješ a pomůžeš ji.

    superkarma: 0 31.08.2005, 11:30:37
  6. avatar
    [40] alifie [*]

    Juana: Jipa: V pripade, ze je clovek z nejakeho duvodu dlouhodobe vystresovany, muze byt tohle chovani zpusobene nedostatkem horciku. Od te doby, co mame doma (u rodicu) horcik v pohotovosti k okamzitemu pouziti, je klid. Rves na me - vem si horcik!

    superkarma: 0 31.08.2005, 11:11:27
  7. [37] Jipa [*]

    Jannninka: nevěřím na radikální změny osobnosti....

    superkarma: 0 31.08.2005, 10:27:10
  8. avatar
    [36] Amálie [*]

    Nenech se vydírat, jsi dospělá a máš svůj život a neneseš žádnou zodpovědnost za to, jaký žitvot si vybrala tvoje máma. Jen nechápu, že v tomhle svinstvu nechala vyrůst svoje děti

    superkarma: 0 31.08.2005, 10:15:21
  9. avatar
    [35] Juana [*]

    Jannninka: Jo, v malém procentu je možné, že se změní. Ale mnohem větší pravděpodobnost je, že čím starší bude, tím to bude horší. To mi říkají všechny dříve narozené ženy, že ty negativní vlastnosti časem ještě víc vyplouvají na povrch.

    superkarma: 0 31.08.2005, 09:59:58
  10. avatar
    [34] Juana [*]

    Týjo, to mi připomína zrovna chlapa, kterého jsme zdrbli včera večer. Je to nadřízený našeho kamaráda a manžel pro něj občas taky něco dělá. Kamarád zrovna povídal, že toho dotyčného chytnul v práci úplný hysterický záchvat, ječel tam kvůli nějaké blbosti, byl nepříčetný několik hodin. Manžel říkal, že ho takhle jednou zažil u něj doma, řval na manželku a na dospělé syny, všichni jsou blbci a kreténi, jenom on je geniální. Jenže on nám jednou říkal, že doufá, že neskončí jako jeho matka, ta je prý o sobě přesvědčená, že má vždycky pravdu a všichni ostatní jsou blbí - takže to bude asi výchovou, on asi vyrostl v něčem podobném.

    superkarma: 0 31.08.2005, 09:58:19
  11. avatar
    [33] Evča [*]

    Jannninka: v 99% se nemění, nenech na sebe řvát, jen se divím, že k němu chceš zpátky, když už se k tobě chovat takhle špatně

    superkarma: 0 31.08.2005, 09:56:31
  12. [32] klabi [*]

    Můj otec taky celej život řval a řve jako na lesy při každé maličkosti, jako dítě jsem se toho bála, dneska ho seřvu taky a mám klid. Nikdy nás nebil ani mou mámu. Je to paradoxní, ale jinak je to dobrý člověk, celkem inteligentí, praktický, akorát, že moc prchlivý. Když jsme byli já a moji dva sourozenci děti, dost pil, teď už skoro vůbec. Je i klidnější. Taky jsem mámě nerozuměla proč s ním je, když jí neustále dělal scény - hlavně žárlivé. Byla s ním kvůli nám dětem, potom svou matku měla 1000 km daleko a když se pokusila o rozvod, matka jí vůbec nepomohla, naopak jí poslala zpátky a s tchyní mojí druhou babičkou zrovna moc nevycházela. Prostě se bála zůstat s třemi dětmi na ulici. Dneska je jejich vztah už celkem vyrovnaný, otec vybuchne už jen občas a pokud je to v mé přítomnosti, tak ho včas zarazím. Mám už svou rodinu, bohužel, pozoruji, že jsem od něj to řvaní trochu zdědila. Snažím se, ale někdy to nevyjde a já vybuchnu.

    superkarma: 0 31.08.2005, 09:56:08
  13. [31] Jannninka [*]

    Já mám teď podobný problém. Rozešla jsem se s přítelem, který byl přesně takový jako popisuje Blanka svého otce. Tím, že ještě nebyl tak starý tak to nebylo v takovém rozsahu. Řval na mě nejdříve doma a potom se to přeneslo už i na veřejnost před kamarády a tak. Dneska máme sraz a já bych se k němu chtěla vrátit a věřit že se třeba změní. Myslela jsem i na to že bysme jednou měli děti a představila jsem si že by na ně taky řval a svíral se mi žaludek strachem. Myslíte si někdo, že se může změnit, když to slibuje ??????????????????????
    Děkuji

    superkarma: 0 31.08.2005, 09:48:23
  14. avatar
    [27] Toniniella [*]

    Mám úplně stejnou matku, huláká jak na lesy v jednom kuse. Otec už umřel a pak začalo taky vydírání apod. Ale nenechala sem se i když mi to trvalo dlouho. Když má problém - těžkou práci - přijedu, pomůžu a konec. Nic víc. Občas to zkusí, jako třeba včera, ale chovám se naprosto netečně, když si stěžuje, že musí to či ono, prostě jí řeknu, ať to nedělá a basta. Moc se mi to nelíbí, ale s ní to jinak nejde. Souhlasím s předešlým. Matka si zřejmě dnes už nedokáže představit, že by odešla, bojí se samoty, ale když na Tebe otec začne hulákat, odpověz mu stejně. Uvidíš, co to udělá. Pokud to nepomůže, asi se stýkat co nejmíň.

    superkarma: 0 31.08.2005, 09:16:00
  15. avatar
    [26] Boženka [*]

    Můj otec byl to samý, jen že řičel vždycky jen doma a na nás děti. Máti neječela, ta zase lkala a vyčítala. Do šestnácti jsem si kousala nehty hrůzou, kdykoliv jsem dostala jinou známku než jedničku, ale bylo to úplně jedna - řval, i když jsem nechala prodlužovačku k pračce na víku místo uvnitř, a jednou mi omlátil učebnici matematiky, ze které mě jako učil, o hlavu, až mi natrhl oční víčko. Když jsem se chytla za tvář, ječel, ať si nehraju na bolení hlavy. Budiž mu země lehká, trotlovi. Taky jsem za nimi furt dolejzala a žadonila o lásku, než jsem přišla na to, že děti jsou pro ně největší nepřátelé.

    superkarma: 0 31.08.2005, 09:09:16
  16. [24] Anai [*]

    Zařídila bych si to tak, aby mně to neničilo, protože život je krátký a je třeba se postarat, aby byl co nejlepší. Takže s matkou se stýkat mimo domov, s otcem vůbec - nezaslouží si to! A když už s matkou na kafe půjdeš, radikálně jí zakážeš, aby si stěžovala, utřeš ji tím ,že trpí dobrovolně, neboť je asi masochistka. Je fakt, že já se taky rozvedla až po 15 letech. Ale jí to evidentně vyhovuje! Budete se bavit o Tvém životě a třeba o politice nebo o šminkách, to je jedno, jen ne o tom "jejím trápení"! Když zas začne, zvedneš se a odejdeš.

    superkarma: 0 31.08.2005, 08:49:45
  17. avatar
    [22] Žábina [*]

    a proč nepozveš maminku k sobě domů a nepromluvíte si spolu o tom, co tě trápí, vadí a tak?
    možná kdyby nebyla doma tak by se rozpovídala a spoustu věcí byste vyřešily

    superkarma: 0 31.08.2005, 08:47:46
  18. avatar
    [21] Suzanne [*]

    modroocka: ale většina lidí trpí dobrovolně a z vlastního rozhodnutí, i maminka z tohoto článku. Nejde o to, aby se Blanka vykašlala na mámu nebo že jí nechce pomoci, ale aby si zachovala vlastní duševní zdraví. Rodiče evidentně žijí jinak, tak, jak to "vyhovuje" jim. I slabost či řev je v tomhle případě životní postoj. Ano, ať maminka ví, že Blanku má, ale Blanka je dospělý člověk, který se svými rodiči NEMUSÍ hrát jejich divadlo

    superkarma: 0 31.08.2005, 08:39:30
  19. avatar
    [20] Evča [*]

    Suzanne: 9 - plně s tebou souhlasím, dobře vyjádřené

    superkarma: 0 31.08.2005, 08:38:12
  20. avatar
    [17] Lenika [*]

    Sanya: takže ona se má pořád snažit jako pako a otec nikoli, paráda . Já jsem zažívala a zažívám něco podobného. Naši žijí jako na sinusoidě, jednou to jde a podruhé je to na rozvod a to už přes dvacet let.. A co, mamka ho neopustí, protože v padesáti už nechce zůstat sama, barák je napsaný na oba, takže toho otec zneužívá a ve spodním stavu sinuosidy řve, at mu dá 700tis kč a on půjde.. Já jsem vrbou pro mamčiny telefonáty, emaily, jaký je to hajzl, jak jí sprostě nadává(s chutí všechno opakuje..). Dřív jsem nevěděla co a jak. Ted jí s klidem řeknu, že je to pořád dokola a co já jako s tím mám dělat, že se měla rozmyslet už dávno. S otcem se při návštěvách bavím jen provozně (po letech řvaní a bití a jízlivosti z něho mám husí kůži) a mám relativně klid.
    Blanko, zkusila bych dle rady Sirikit jednou otce seřvat (jednou se mi to vyplatilo, zjistil, že se ho už nebojím) a s maminkou se vídat na neutrální půdě. Hodně pevných nervů

    superkarma: 0 31.08.2005, 08:11:49
  21. avatar
    [16] Májík [*]

    Hmm, kdyby v čláku všude místo slova táta, bylo napsáno máma, tak si myslím,že jsem to napsala já. Mám svojí matku spojenou jen s řevem a prakticky ničím jiným. Dopadlo to tak,jak to asi dopadnout muselo. Loni, ve svých 34 letech jsem se s ní přestala stýkat. Jinak je tu drobný rozdíl, žádný mužský s ní nikdy moc dlouho nevydržel,takže už je 3x rozvedená a sama. Ale kdo chce kam.......

    superkarma: 0 31.08.2005, 08:04:41
  22. avatar
    [15] Sirikit [*]

    Víš, Blanko, ona by možná pomohla stejná terapie, čili seřvat otce tak, jak to dělá on. Pokud by mi zvedl telefon, spustila bych na něho úplně stejným způsobem a slova bych si nevybírala. Na tyhle typy to působí, věř mi. Měla jsem stejného tchvána, každého musel seřvat a navíc strašně shazoval, všichni kolem něho byli pouze neschopní blbci, idioti, pitomečkové atd. Jako snacha jsem pro něho byla pouze "ženská na hovno", ale nenechala jsem si to líbit a spustila na něho úplně stejným tónem. Nebylo to hned, ale obrátil, když zjistil, že se nedám. Těmhle týpkům jde o jedno - co nejvíc lidí svým řevem zdeptat. Jakmile poznají, že dotyčný nebo dotyčná se nedá, tak s tím přestanou, věř mi. Kdyby ho tvoje matka seřvala stejně jako on ji a navíc postrašila tím, že ho vyhodí, obrátil by rychle. No ale to už je věc její.

    superkarma: 0 31.08.2005, 07:55:31
  23. avatar
    [13] Aja [*]

    A neřeklas, že jsi předpokládala, že jí s prádlem pomůže on?

    superkarma: 0 31.08.2005, 07:28:58
  24. avatar
    [11] Dudlajlama [*]

    Nikdy neprestanu byt vdecna me mamce, ktera zvolila nelehkou cestu rozvedene zenske se tremi detmi a TOHOTO nas usetrila. Nez se stacil otec rozjet do plne sire, byl odloucen od stolu a loze a byl klid. Souhlasim plne s holkami dole, stykala bych se bud s matkou mimo jejich domov anebo s obema, pokud by byl otec schopny se chovat na verejnosti nebo v me domacnosti normalne, pokud ani tam ne, nestykala bych se s nim vubec. Tyhle nekonecne stesky, bez snahy je jakkoliv resit, unavi vic nez cokoliv jineho, neni mi takovych zen lito, vzdycky mne imponovaly vic "bojovnice" nez vecne trpitelky. A psychicke vydirani vlastnich deti je neomluvitelne.

    superkarma: 0 31.08.2005, 02:11:01
  25. avatar
    [10] Eva_CZ [*]

    Blanko - mela jsem doma temer totez, jeste okoreneno tatovym alkoholismem atd. Ja nevim, proc ze sebe mama nechala delat onuci, stezovala si mi na tatu od meho utleho veku - a porad s nim byla, nikdy neudelala nic jinak, nez si pral on. Bylo to sileny.
    Pak tata umrel. Myslela jsem si, ze mama se za nejaky cas nauci s tim pocitem zit - a zacne si uzivat aspon trosku svobody. Ale kdepak. Ji ten despota chybel. Tak ji chybel, ze ho za necely rok nasledovala. Vzdala boj s nemoci, nechtela tady bez nej zit... Ale VEDELA, ZE ME MA. Nechavala jsem ji vypovidat... Nemela jsem pravo ji soudit. Ja ne.

    superkarma: 0 31.08.2005, 01:24:59
  26. avatar
    [9] Suzanne [*]

    Sanya: Ale někdy člověk nemá na úsměv sílu. Tady nejde jen o "staroušky". Mé tchyni je 57 a nestýkáme se s ní častěji než 2-3 do roka, a to ještě ze slušnosti, na neutrálním místě a na chvíli. Jsme příkladem pro své děti. Ale pro mě z toho vyplývá jediné: když se k nim budu chovat jako prase, nebudou mě chtít vidět - toť má zkušenost. Proto se k druhým chovám tak, jak bych chtěla, aby se oni chovali ke mně. Ale když to s někým nefunguje, do ničeho se nenutím

    superkarma: 0 31.08.2005, 01:16:28
  27. avatar
    [7] Suzanne [*]

    Sanya: jestliže někdo přeruší styky s rodiči, je to jen a jen jeho věc - to není omluvitelné nebo neomluvitelné. To, že někomu rodiče dali život, byla jejich volba. A pakliže své dítě deptají, tak se musí zachovat tak, aby to normálně v klidu přežilo. Když je střih jediné řešení, tak se nedá svítit. To není chyba potomka, ale rodičů. Nevidím jediný důvod (kromě vlastního rozhodnutí), proč by na sebe dospělý člověk měl nechat někoho řvát, byť by to byl jeho otec.

    superkarma: 0 31.08.2005, 00:55:14
  28. avatar
    [4] Léthé [*]

    Blanko...stačí když ti napíšu, že jsem ráda, že moji rodiče jsou mrtví? A přesto, že smrt matky bolela a to šíleně moc, jsem ráda že již není …nejsi sama, kdo si vybral ty nesprávné rodiče.

    superkarma: 0 31.08.2005, 00:39:15
  29. [2] tanecnice [*]

    Moji rodice mi do nedavna nicili psychiku kazdodenne;; kdyz jsem je nevidela, pokazde pred usnutim se mi odehravali jejich hadky, vycitky, urazky.Ale nejvic jsem citila litost s moji mamou, ktera take zije s tyranem z vlastni vule.Odstehovala jsem se pres 1000 km daleko, a trvalo mi pres pul roku se vylecit s tech pocitu, ale stale se mi to semtam vraci pred usnutim.Kazi mi zivot;je to tak.Jednou se chci do sveho mesta vratit, ale kvuli nim me to desi.Telefonaty omezuju protoze mama se lituje a lituje a lituje.Nadavaji na sebe za svymi zady neustale, a zadaji me o reseni jejich problemu, problemu ktere se daji vyresit jen laskou, uctou k druhemu, sebeuctou,,,nemam na to, a i kdybych snima byla kazdy den, nic uz je nezmeni, ale me to meni;;v osobu smutnou, bez energie, a to nerikam, jak to resit jinak nez jit treba do baru.Musim se soustredit na svoje zdravi, abych se mohla dobre postarat o svoje deti, a milovat sveho muze.O lasku se clovek musi starat, hyckat ji, obetovat se(a jak:-)).Mit proni hodne sil, ale to nejde delat pro druhe.Preji ti stesti a lasku,ahoj

    superkarma: 0 31.08.2005, 00:31:31
  30. avatar
    [1] Suzanne [*]

    To ve mně budí neuvěřitelnou agresivitu Mamince bych napsala dopis, ať ví, že ji máš ráda, ale odříznutí je asi jediná možnost, jak se otcovu řevu vyhnout... Což se s mamkou vídat občas na kafi mimo domov? Každopádně máma je plnoletá a to, co žije, žije ze své vlastní vůle, s tím nic nenaděláš

    superkarma: 0 31.08.2005, 00:30:40

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme