Dnešní doba se točí neustále okolo trendů stravování. Nyní je „moderní“ vysadit lepek. Ale co když je vám diagnostikovaná nemoc celiakie a vy jej musíte vysadit úplně a bez výjimek. O tom jsme si povídaly s blogerkou Monikou, které lepek změnil život.

MonikaMoniko, prosím, můžete se představit v krátkosti našim čtenářkám, říct jim něco o tom, kdo jste, co děláte a proč jste se pustila do blogování?
Jsem mladá holka z malého města, která přišla do velkoměsta a seznámila se se světem online. A protože mi před dvěma roky byla diagnostikována celiakie a možností, jak a s čím vařit, v té době bylo minimum, začala jsem Instagram využívat nejen k focení svých bezlepkových receptů, ale také k hledání inspirací a vaření jiných uživatelů, kteří využívali #bezlepku nebo třeba #glutenfree. Mně samotné se postupem času, s narůstajícími příspěvky na mém profilu, začali „nabalovat“ mí čtenáři a fanoušci. Odezvy byly pozitivní, a tak jsem si založila i facebookovou stránku a následně blog www.celiaxmoni.cz.

Vraťme se k tomu zásadnímu, o čem váš blog je, k celiakii. Jak u vás tato nemoc propukla? Čím se to projevuje? 
Celý život jste zvyklé, že sportujete, jíte, vaše tělo funguje na 100 % a stejné to bylo i u mě. V té době, kdy to celé začalo, se mi začalo velmi nafukovat břicho, a to tak, že se mě lidé ptali, zdali nejsem těhotná nebo jestli nemám nějaké vážné zdravotní problémy. Největším problémem ale byla extrémní únava. Nebyla jsem funkční k ničemu, měla jsem deprese a život úplně bez chuti. Z mého dynamického života nezbylo nic a já prostě nebyla ve svém těle.
Krevní testy u praktického doktora nepřinesly žádné výsledky, a tak jsem jedla nadále tak, jak jsem jedla doposud. Stavy se ale zhoršovaly natolik, že jsem kolabovala i v práci a já byla ve stresu jíst cokoliv.
Po půl roce, kdy jsem na tom byla zle, jsem byla na vyšetření na „gastru“, kde mi ihned diagnostikovali celiakii na té nejvyšší a nejvážnější úrovni. Nastala mi tak doživotní bezlepková dieta. Celý rok jsme musela kromě lepku vysadit také laktózu, která způsobuje záněty v těle. Kvůli množství lepku, který jsem do té doby do sebe „ládovala“ a mé tělo si nezvládlo odpočinout ani se zregenerovat, jsem měla v těle zánět opravdu veliký, a proto to nafouknuté břicho.
Nyní vím, co to znamená mít po dvou letech opravdu ploché břicho.

Monika

Doprovází celiakii kromě nafouknutého břicha také jiné obtíže?
U celiakie jsou příznaky různorodé – nadýmání, průjmy, vypadávání vlasů, kažení zubů, vyrážky... Škála problémů je opravdu veliká.

Dříve nebyla celiakie nijak známá. Proč se to děje nyní, čím to je?
Dříve věda nebyla tak moderní a nebylo lehké takovou nemoc odhalit a dříve se pšenice tolik nemodifikovala a to, co si sedláci umlátili na poli, to také jedli. Pšenice v dnešní době je naopak modifikovaná velmi, a to za účelem výdělku. Změny, mutace, stroje, to vše má na pšeničné zrno velký vliv. Nyní má například úplně jiný tvar i velikost, zraje rychleji, nedorůstá...

Monika

Jaké byly vaše první dny, týdny, možná i měsíce, kdy vám nemoc diagnostikovali?
Před těmi dvěma roky nebylo úplně snadné sehnat v obchodě takové věci, jako je například kukuřičná mouka. Takže ty začátky nebyly úplně jednoduché. Dnes už to je skvělé.
Ze dne na den jsem nemohla obrovské množství věcí, což bylo strašné, ale já se rozhodla, že nechci žít jen na ovoci, zelenině, mase a rýži a něco s tím udělám a naučím se vařit dobře a bezlepkově. Začala jsem hledat informace, suroviny a řešila jsem zpestření jídelníčku.

Co celiakie Monice dala i vzala? Přečtěte si i pokračování rozhovoru.


A co vaše chutě? Je celkem běžné, že lidí končí s dietami hlavně kvůli tomu, že nezvládají chutě na sladké/slané...
Mám výhodu, že nesladím, minimálně solím, ráda jím to, co si vypěstuji na zahradě. Myslím si, že já chutě vnímám úplně jinak. Ano, stane se mi, že mi chybí občas chuť párku v rohlíku nebo pizzy, ale přechod na bezlepkovou dietu pro mě vlastně nebyl tak strašný a bolestný.
Pro strávníka, který se stravuje bez omezení a rád hřeší, je ale taková dieta asi velkým pádem. Já mám naštěstí ráda zdravé chutě.

Monika

Jak jste tedy před těmi dvěma roky začínala? Co jste jedla?
Ze začátku pro mě bylo těžké naučit se se surovinami pracovat. Například výběr mouk máte jako bezlepkář velký – kukuřičnou, kokosovou, pohankovou... - a každá funguje úplně jinak. Musela jsem se naučit znovu vařit a péct. Proto jsem dlouhou dobu byla právě na rýži, mase se zeleninou, bramborách... Ale brzy jsem se začala nudit a řešit větší pestrost mého jídelníčku.
Každý celiak mi ale dá určitě za pravdu, že pestrý bezlepkový jídelníček je náročný hlavně finančně.

Co vám celiakie vzala?
Vzala mi volnost a možnost vyjít na ulici a koupit si, co chci a dát si, co chci. Vzala mi takovou tu bezprostřednost. Já vlastně pořád musím nad jídlem přemýšlet. Když někam jedu, jsem na benzínce na dálnici, v restauraci...

Co vám naopak dala?
MonikaVelmi se vzdělávám o svém těle a o své nemoci, vidím, že díky mému blogu dělám něco, co dává smysl a pomáhá jiným. Poznala jsem spoustu skvělých a zajímavých lidí, kteří mají stejnou nebo podobnou chorobu a máme, co sdílet. Celiakie mi dala směr a ukázala mi cestu, kterou se můj život bude odvíjet, protože ji nemám na další rok, ale na celý život.

Když vyrazíte do restaurace, co si nejčastěji dáváte? Co je nejvíce bezpečné?
Člověk by si řekl, že nejbezpečnější bude salát s kuřecím masem, ale velmi často se stává, že maso nakládají do sosu nebo do koření s lepkem, což je samozřejmě pro celiaka nebezpečné.
Velmi často to tedy skončí u obyčejného nakládaného hermelínu. Ale já už raději navštěvuji podniky, kde si jsem jistá, že mi neublíží nebo jim třeba nevadí, když si přinesu vlastní bezlepkové pečivo.

Stalo se vám někdy, že vás v restauraci odmítli obsloužit nebo vyhovět?
Naposledy se mi to stalo před dvěma týdny, kdy jsem si nebyla schopná vybrat z klasického menu, a tak jsem poprosila servírku, jestli by mi udělali salát, protože jsem celiak. Slečna mi řekla, že na to nemají čas a ať jdeme jinam. Takže ano, stává se to.

MonikaCo si myslíte o trendu jíst bezlepkově? Teď je to velmi moderní a mnoho lidí tomu propadá.
Nemohu to říct z odborného hlediska, ale jsem toho názoru, že lidi, kteří netrpí celiakií, by neměli zcela vyřadit lepek ze svého jídelníčku. Ano, pokud ho omezíte, bude vám lehčeji, bude vám možná o něco lépe, ale lepek vám dodává i tak živiny a není vhodné se ho úplně zbavovat.
Trend je trend, píše se o něm všude, ale nemáte-li opravdu zdravotní problém, nic takového bych nedržela. Všeho s mírou...

A nejen pro milovníky trendů, v čem všem je vlastně lepek? Protože jen o pečivu a těstovinách to, jak víme, není.
To je pravda. Je třeba striktně číst obaly. Lepek najdete v kávě, čajích, sosech a dipech, ve sladkých bonbónech, ale klidně i balzámu na rty. A dokonce se může stát, že i potravina, která se zdá být na první pohled bezlepková, nakonec obsahuje stopy lepku. Proto doporučuji kupovat pouze a jen certifikované produkty, které mají značku přeškrtnutého klasu.

Vraťme se na závěr k vašemu blogu. Obrací se na vás lidi se svými zdravotními problémy?
Já nejsem asi klasický bloger a opravdu se na mě lidi obrací se svými problémy, jsou rádi, že mají komu se svěřit, s kým celiakii řešit... Můj blog je o vaření, o tipech, jak ušetřit, jak se vypořádat s nemocí. A proto se moji fanoušci a i ti, kteří se chtějí o bezlepkovém životě dozvědět více, mohou těšit koncem listopadu na moji první knihu na toto téma.

Monika

Příspěvek sdílel uživatel @celiaxmoni, Zář 20, 2017 v 11:43 PDT

 

Také si přečtěte:

Reklama