Krásné odpolko,

jelikož jsem už snad od narození dítko ješitné (prý když jsem dostala červený dudlík, spustila jsem strašný řev, ale pokud jsem žužlala tuto oblíbenou pryž barvy zelené, byla jsem spokojené miminko - ale já to našim stejně nevěřím), chtěla jsem být ještě jako dítko školou nepovinné princeznou.

Leč po nástupu do první třídy jsem zjistila, že bohužel nejsem jediná, kdo měl stejný úmysl prožít celý život na kupě polštářů obskakován služebnictvem, nehledě na to, že pozdější výběr potenciálních princů se krutě snížil. Proto se moje malá mazaná hlavinka usnesla, že budu indiánem. 

Jistě pochopíte, že vedle Old Shatterhanda by mi to prostě strašně slušelo, čelenka s peřím byla z mnoha ohledů praktičtější než diadém - nepadala by mi třeba ofina do očí, culíky mi mamka česala stejně každý den a třásně na oblečku by krásně vlály ve větru... no prostě romantika jak hrom.

Pak jsem prošla obdobím stát se zpěvačkou, herečkou, bankéřkou, učitelkou, doktorkou... a skončila jsem jako sekretářka. Ale musím říct, že kousek z mých dětských snů ve mně zůstalo. Pohádky a westerny zbožňuju dodneška, zpívám v chrámovém sboru, s přítelem občas umím zahrát pěknou komedii (kdyby chudák tušil), cinkání penízků zní mým slechům velmi libozvučně, přítele často poučuju a vychovávám a vyléčit svůj hysterický záchvat už taky trošku zvládám :o) ...ale kdybych si teď mohla vybrat, čím bych chtěla být, chtěla bych být naším psem :o)

Mějte se krásně, pa rarášek


To mi nedělejte, málem jsem si smíchy poprskala monitor :-))) Ale vaší poslední větě naprosto rozumím, já bych zase chtěla být naší kočkou. Mějte se fajn a zachovejte si humor!

Reklama