Láska…?

 

Byl první večer, první máj, a všichni zamilovaní se zas pod stromy líbaj…

 

Nádherná to věta, pro každého, který pod tím stromem také s někým byl. Pokud mě paměť neklame, já tam byla naposledy před dvěma lety. Bylo to na rozkvetlých Palavských vrších.
Zbyla už jen vzpomínka.

 

A tak dnešní úvaha bude koláží myšlenek a asociací, které ve mně slovo láska vyvolává.

 

Ačkoli nemám přítele, nemám pocit, že bych neměla možnost milovat či snad dokonce, že bych nemilovala. Že bych necítila lásku k rodině, bližním, ale třeba i k práci. Zatím jsem však čekatelkou na objevení té „pravé“ lásky.

 

Mám pocit, že jsem už opět připravena lásku hledat a nabídnout. Dlouho totiž moje srdce bojovalo s tím, že lásku nelze zabít. A o tom tak krásně zpívá Elán ve své skladbě „Jedenáste prikázanie“. Ráda bych se pozastavila nad oněmi myšlenkami.

 

„Jedenáste prikázanie, lásku nezabiješ“

 

Kdo vlastně přikazuje mysli či srdci, že lásku nejde zabít? Jak je to možné? Jak vás někdo může opustit? A proč se jen vy najednou trápíte tím, že milujete někoho, kdo o vás nestojí či dokonce si to ani nezaslouží? Snad proto, že on vás nemiloval? Pravou lásku přeci nezabiješ, ale co dělat, když se tvé srdce splete? Má už navždy zůstat osamělé?

 

„Tretí pri dvoh býva diabol ktorý bozkom zradí rozídeným sa to stáva ze sa majú radi“

 

Nadlidská postava, která za všechno může… ĎÁBEL. Konečně jsme to mohli svést na někoho jiného, než sami na sebe. Ale otázkou je – nemá každý z nás kousek ďábla v sobě? Nejsme někdy my tím ďáblem, který zraní jinou lásku?

 

„To je kruté zrušiť lásku, ktorá nezomrela“


Některou lásku ani smrt nezničí a je to jistě dobře. Jen nevím, proč zrovna mně musel ublížit muž (vdovec), který nedokáže už nikoho kromě sebe a své zesnulé ženy milovat? Proč jsem byla tak hloupá… Proč jsem mu nabídla celé své srdce? Proč?


„To sa nesmie zrušiť lásku, ktorá ešte žije

V dnešní době se nikdo na nikoho neohlíží, tak proč by se měl ohlížet na nějakou lásku? Co to vlastně je? Tato věta mi připomíná situaci, kterou jsem zahlédla v posledním díle Rodinných pout – kamarádka, která se snaží svést přítele její kamarádky, aby jí dokázala, že on není ten pravý… Nebo je to ještě trošku jinak? Chce ho snad na chvíli pro sebe, než se jí zachce zničit jinou lásku?

 

„Rozseknúť ju na dva márne kusy, iba preto, ze sa to tak musí, nasilu rozdelení žena od muža a muž od ženy, krídla a putá, rozchod nachvílu a navždy, pravda je krutá láska sa láskou vraždí“

 

Tak tomuto pravda ještě příliš nerozumím…


Milá ženo-in,
děkuji za zajímavou úvahu o lásce.
Neklesejte na mysli, určitě na vás ta pravá láska někde čeká
Reklama