Je to již 15 let, co jsem čekal spolu s odevzdanými lidmi na povodňovou vlnu, která se řítila do Otrokovic. Byl jsem redaktor jedné naší TV stanice a pořizoval reportáž do publicistického pořadu.

Je to k neuvěření, že je to již 15 let, ale je to tak. V té době se začal mobilní telefon šířit jako mor.

Stál jsem v Otrokovicích v místech, kde hasiči chystali protipovodňový val, a díval se na místa, která měla být zaplavena. Podařilo se mi sehnat pramici a spolu s kameramanem a zvukařem jsme do ní nasedli a vyrazili po zvedající se hladině do čtvrti starých baťovských domků...

Pamatuji si, jak záplavy tam vypadaly zcela jinak než ty o několik dní dříve na severu Moravy. Na severu Moravy divoká voda podemílala domy, trhala skály i mosty, zabíjela.

Tam dole v Otrokovicích klidně, až majestátně stoupala. Červencové slunce zalívalo poklidně stoupající hladinu pohlcující udržované zahrádky i opečovávané domky.

V ruce jsem držel mobilní firemní telefon. Volal můj nadřízený, měl pro mě nabídku od mobilního operátora. Když natočím lidi, co sedí na zatopeném domě a drží v ruce jakýkoliv mobil a získám jejich souhlas s použitím v TV, dostanu velmi slušnou finanční odměnu.

Cíl byl jednoznačný. Ukázat lidi, co si v bezmocné situaci snaží poradit prostřednictvím mobilního telefonu a ukázat tím, že mobil není jen pro bohaté podnikatele, lumpy a frajírky.

ilustrační foto

Přišlo mi to jako hyenství a nabídku jsem odmítl. Neměl jsem sílu nutit lidi k tomu, aby si půjčovali můj mobil, a ještě po nich chtít, aby mi pózovali a podepisovali souhlas s použitím.

Ale nakonec jsem přeci jen jednoho takového člověka natočil a použil ten záběr v reportáži, protože byl kouzelný. Na jednom patrovém domku seděl chlapík v houpacím křesle. Voda sahala těsně pod balkon, u kterého parkoval vodní skútr. Kouřil dýmku a v druhé ruce telefon a mluvil do něj. Když jsme se k němu blížili se zapnutou kamerou, tak na nás mával. A ochotně vyprávěl, že si právě objednal oběd a za chvíli pro něj jede. Že je místní domobrana a hlídá dům svůj i sousedů, aby je nějací lumpové nevykradli.

A pochvaloval si mobil, že jim umožňuje komunikaci, i když nejde elektřina, že mají dva, jeden se nabíjí v suchu a druhý má vždycky ta stráž.

Pamatuji si, že tehdy jsem měl velmi zvláštní pocit. Sedí si na zatopeném domě a telefonuje.

Dnes by mi přišlo divné, kdyby ne.


Dnešní téma dne je:

Dokážete si představit život bez mobilního telefonu?

  • Co vám mobil vzal?
  • Co vám dal?
  • Jak se chováte, když ho zapomenete?
  • Mluvíte s ním, nebo na něj?
  • Máte chuť se ho zbavit, ale nemůžete?
  • Jste na něm závislá?

Své příběhy, úvahy, reportáže, fotky i videa posílejte na e-mail:

redakce@zena-in.cz

Reklama