Bulvár

Čekám, zda mě podruhé požádá o ruku

Je mi 52 let a jsem dvakrát rozvedená,mám čtyři už plnoleté děti a jsem dvakrát babičkou.

Poprvé jsem se vdávala ,když mi bylo 22 let a byla jsem svobodná matka tříměsíčního chlapečka. Tenkrát být svobodnou matkou byla ostuda celé rodiny, otec  syna byl ženatý a o hodně starší a rozvod neplánoval. Mí rodiče vzali situaci do svých rukou a doslova mi zařídili svatbu od úředních zaležitostí až po hostinu.

Můj první manžel byl o osm let starší, svobodný, bez závazků, měl dobře situovaný dům po rodičích, ti už v té době nežili, auto, dobře placenou práci, tak podle rodičů : co bych více mohla chtít.

Tak byla svatba z rozumu z mé strany, manžel měl mě i syna určitě rád, ale měl ještě jednu lásku - alkohol. Odtěhovala jsem se tedy 25 km od celé své rodiny, měla jsem vše, co bych si snad mohla přát, ale nesměl být na blízku alkohol. Malý měl půl roku, když jsem nastoupila do práce a on do jeslí.

Po příhodě, kterou mám dodnes před očima, kdy kolegyni umřel přímo v jeslích chlapeček - jedináček, jsem se rozhodla pro druhé dítě. Manžel nemohl mít děti, tak jsme jezdili každý měsíc do Ostravy k dr.Uzlovi na umělé oplodnění, až se po roce zdařilo. Mezi tím zase zařídila rodina mého muže adopci mého chlapečka Mariana, takže se stal manžel oficiálním otcem i papírově, pravý otec se po svatbě úplně odmlčel a už jsme ho ani neviděli. Až nedávno jsem se náhodou po třiceti letech dozvěděla, že ještě žije. Když měl Marian tři a půl roku, narodil se nám další kluk Michal.

Kluci byli velice šikovní, já pracovala na jednu směnu, tak jsem na ně měla dostatek času. Udělala jsem si řidičský průkaz, auto jsem měla k dispozici, zajeli jsme si, kam bylo třeba. Jedinou a velkou černou můrou bylo pití mého muže, pracoval jako požárník, den službu, dva dny volno, kdo nezažil, neuvěří, s jakou hrůzou jsem chodila z práce, zda mě tam nečeká parta opilých manželových kolegů a on samozřejmě většinou nejvíce.

Nebyla jsem hádavý typ, spíše jsem nemluvila, tak později začal on, ale jeho hádky přerosly až k ubližování, naštěstí jen mně. Vyřídila jsem si internát a dům, který jsme opravovali, jsem i s dětmi opustila. Dala jsem si žádost o družstevní byt, rozvedli nás ani jsem nemusela psát důvod. Muž sotva došel na soud, neustále vyrušoval, tak nás rozvedli hned na první stání. U rodičů jsem se se zlou potázala, podle matky má každá žena všechny problémy schovat pod své sukně a ne se rozvádět.

Bylo nám s klukama dobře, oba chodili do školy, výborně se učili, byli bez problémů. Asi půl roku od rozvodu jsme měli nějakou akci z práce a kolegyně mi tam dohodily mého druhého manžela. Je o tři roky mladší, už byl rozvedený, ale bezdětný, podle lékařů s malou pravděpodobností mít děti. Po měsíci už bydlel s námi, po půl roce jsem byla těhotná, následovala svatba, zjistili, že čekáme dvojčata, tak jsem zůstala doma na rizikovém těhotenství, měsíc před porodem jsme dostali byt.

Narodil se nám páreček Katka a Jakub. Velcí kluci mi na rozdíl od manžela moc pomáhali. Byli to hodně kruté chvíle, malí byli často nemocní, manžel se musel vyspat do práce, tak noci byly pouze na mně,chodila jsem jak mátoha.

Manžel pak začal měnit zaměstnání, čímž byl doma stále méně, peněz taky moc nebylo, tak jsem nastoupila do práce do nemocnice. Když měli malí dva a půl roku, nejdříve na ranní směny, pak se oddělení rušilo, tak jsem šla do domova důchodců na tři směny. Pokud jsem já nemohla, nastoupili kluci, občas už docela neradi, ale bylo na ně spolehnutí. Našla jsem si ještě práci na víkend, velcí začali studovat - Michal až v Brně, což je asi 120km.Manžel žil jen svou prací, doma jsme ho viděli jen odpočívat, tak se stalo, že se okolo mně začal točit někdo jiný, kdo si mě všímal, kdo mi lichotil atd.

Nic jsem nedělala na úkor rodiny, ale když to prasklo, nastalo peklo, naschvály, musela jsem se doprošovat peněz, zrušil mi přivýdělek, byly to galeje. Nikdy jsem si nemyslela, že můžu někoho až tak nenávidět. Rozvedli jsme se, ale zůstali jsme bydlet společně. Velcí odešli oba do Brna, Michal mi při maturitě sdělil, že budu babička. Začal žít se svou profesorkou o deset let starší - v devatenácti byl otcem ve 22letech se ženil, letos má 27let a mají druhou dceru.

Snacha mi kdysi říkala, že její matka k nim chodí jako do oázy klidu a opravdu, vždycky po návštěvě u nich je mi moc dobře. Spadnou ze mě všechny starosti, starší vnučka Anička má za sebou první třídu, je to dobře vychované chytré a moc milé dítko.

Doma se začalo všechno hroutit , malí byli dost problémové děti, pubertu ještě nemají za sebou, neustále řešíme nějaké prohřešky. Katka po velkých peripetiích skončila školu, teď je na brigádě a čeká na místo. Kubu mi ze školy vyhodili za neomluvené hodiny, dnes se chystám do druhé školy žádat o přijetí. Manžel nebyl nikdy na rodičovském, ani když byly problémy, neřešil je.

Asi tři roky po rozvodu jsme začali opět spolu žít. Oba jsme měli známost, ale oba jsme přišli  na to, že bez sebe nedokážeme být, i když nám na tom druhém vadí hodně věcí. Je to o tom, naučit se s tím druhým žít. Kolegyně mě strašívaly, že na stáří na to sama příjdu a je to tady. Marian se ve třiceti vrátil domů, tak mám doma tři děti, ale jsem většinou sama doma a těším se do práce mezi lidi.

Dost často jsem litovala, že jsem se rozvedla po druhé, stejně jsme spolu, není to ideální soužití, ale zvykli jsme si. Kdyby si mě chtěl znovu vzít, neřekla bych ne.

Člověk se s přibývajícím věkem naučí vážit si jiných hodnot než za mlada. Je důležité mít s kým promluvit a probrat starosti, i když je pak řeším sama. Ale mě dělá moc dobře se  "vykecat ",uleví se mi a jdu v klidu dál. Takže : ano, vzala bych si manžela po druhé.  Hanka

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Hanko, moc přeju šťastné vyústění všech peripetií. Vztahy jsou hodně složité. Simona

Jak jste na tom se svým mužem vy? Vzaly byste si ho podruhé?

t

Na tři z vás čekají tyto tři dárky. Pište na adresu:

redakce@zena-in.cz

 

   
26.07.2010 - Blog redakce - autor: Simona Škodáková

Komentáře:

  1. [5] vanusak [*]

    Hanko, ale opatrně s těmi kompromisy...

    Pokud už Vám jednou někdo ubližoval, neznamená to, že se to nemůže opakovat. A chtít být s někým jenom proto, abych nebyla sama, to není vždy šťastné řešení...

    superkarma: 0 26.07.2010, 14:58:26
  2. [4] German [*]

    Věrulinka — #3 Ale nesmí být těch kompromisů hodně.....

    superkarma: 0 26.07.2010, 13:05:05
  3. avatar
    [3] Věrulinka [*]

    Manželství je vlastně velký kompromis Sml30 a když se oba uberou v nárocích, jde to Sml67

    1. na komentář reaguje German — #4
    superkarma: 0 26.07.2010, 12:18:21
  4. avatar
    [2] Eliana [*]

    ...jsem se v tom příběhu a dětech a mužích nějak ztratila Sml80

    superkarma: 0 26.07.2010, 12:14:11
  5. avatar
    [1] Dimsy [*]

    Chtěla jsem také být svobodnou matkou a neprošlo to.Sml79

    superkarma: 0 26.07.2010, 12:08:13

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme