Říká se, že na každou z nás ten pravý někde čeká. Jenže co když to tak není? Možná je to jen pohádka, kterou vaše okolí říká, abyste se necítila špatně. Právě takové pocity se odehrávají v hlavě Mariky (33), která ho marně hledá už šest let.

„V sedmadvaceti se mi rozpadl dlouholetý vztah, který pomalu směřoval ke svatbě a dětem. Jenže… Můj milý si našel jinou a odešel ode mě. Prý už to nebylo takové, jako na začátku a přestal mě milovat. Dostávala jsem se z toho dlouho,“ vypráví Marika, která se ale rozhodla nevzdat to. Po roce a půl si našla nového přítele.

Waiting

„S Kamilem to vydrželo jen krátce. Brzy mi došlo, že měl být jen záplatou za mého ex přítele. Byl sice fajn, ale naše zájmy se ukázaly zcela odlišné. Nakonec jsme se oba shodli na tom, že nemá smysl ve vztahu pokračovat. Chodila jsem pak ještě se dvěma muži, ale ani s jedním to nedopadlo… Po pár měsících bylo po všem. A od té doby – nic. Neobjevil se žádný chlap, který by stál za to, nebo by měl zájem,“ svěřuje se mladá žena, která často slýchá, že má možná na svůj protějšek přehnané nároky.

„Není to tak. Nebazíruji na tom, zda má můj vyvolený auto, byt a tučné konto. Sama vydělávám celkem slušné peníze a není mým snem být na někom závislá. Chci jen, aby ten člověk byl na úrovni, s podobnými zájmy a pohledem na život. Je to snad přehnané? ptá se Marika, které i tak známí a lékaři doporučují udělat kompromis. Vzhledem k jejím zdravotním problémům by si totiž měla pospíšit s rodičovstvím. Každý rok navíc totiž znamená, že by se jí už nemuselo podařit stát se matkou.

„Už jsem dokonce i uvažovala, že si dítě prostě pořídím sama, ale to je krajní řešení, do kterého se mi nechce. Nerada bych na to byla sama a připravila potomka o úplnou rodinu. Jenže co jiného mám dělat? Bylo by snad správné žít s někým, kdo se mi třeba nelíbí, nebo je mi z nějakého důvodu nesympatický? Neříkám, že to mezi námi musí být láska jako trám, ale přeci se nepoženu do něčeho jen proto, že mi běží čas. Nechci se za pár let rozvádět nebo litovat svého rozhodnutí! A tak pořád věřím, že se přece jen někdo objeví. I když optimismus mě už dávno opustil,“ dodává Marika.

Čtěte také:

Reklama