Milá redakce,
poslední příspěvek od Arnu mě donutil napsat taky..
 
Ta sebeúcta, hrdost... kam jen zmizely??
Co jsem se svým přítelem, je to sice jen rok a půl, a můj první vztah, změnil se mi život.., ale bohužel ne ve smyslu dobrém, plném lásky, přiblblého úsměvu, smíchu, radosti a vše, co k lásce normálně patří,
ale ve smyslu zlém... a to nejdříve viz plno starostí, jak se mám vůbec chovat, co se má dělat při chození, proč nemůžu mít kamarády, co je špatného na tom, vyrazit jen s klukama, poté co mně už docvakly tato důležitá pravidla vztahu, nastala žárlivost, hádky, lži, dluhy a samozřejmě to nejhorší, a to nevěra, mnou odpuštěná a dodnes má mysl, srdce a duše jí trápená a mučená.
 
Dnes je tomu rok, co mě podvedl... je to 330 dní, co noc co noc, ráno co ráno, co kvůli tomu pláči a vrývám si do hlavy, že to byla má chyba, taky té coury, co ho svedla... kdo by přeci za to jiný mohl,že???
 
Přesto tento "báječný život" není jen o těchto "prkotinách", ale i o tom, že jsem kvůli naší lásce obětovala své koníčky, vztahy s rodinou, přátele (mužského ale i ženského rodu), své duševní zdraví vzniklé z rozporů mé matky s ním, vysokou školu v zahraničí a především můj úsměv, který všemi těmi starosti zešedivěl jako mé vlasy..
 
Ale jinak jsem asi pořád stále s ním ráda... přesto čekám, až se sepne ten pomyslný knoflík a rozsvítí se mi v hlavě, a vzápětí i na hlavě, na obličeji a snad i jednou zas v srdci..
 
hezký den
nejmenovaná

Děkujeme za mejlíka a moc vám přejeme, ať jdete tou cestou, kterou uznáte sama za vhodnou. Může být trnitá, nebo posetá voňavými květy, ale rozhodně to bude cesta vaše a vy se na ni musíte vydat sama.

redakce@zena-in.cz 

Reklama