Reklama

Karolína čeká druhé dítě, ale to se nezamlouvá jejímu manželovi. Obává se, že si další dítě nemohou finančně dovolit. K interrupci Karolínu sice nenutí, ale klade si podmínky, že půjde co nejdřív do práce.

Vždycky jsem chtěla dvě děti. Nechci, aby Lucinka byla jedináček. Sama jsem ze tří sourozenců a vím, že takové dětství je úžasně bohaté a chci ho dopřát i své dceři Lucince. S manželem jsme o tom často mluvili a nebyl proti, ale najednou, když „to“ přišlo a já neplánovaně otěhotněla, tváří se, jako by to byla jen moje věc.

Čtěte také:

V první moment, když jsem mu tuhle novinu oznámila, byl dokonce dost naštvaný. „Ty sis to „vymyslela“, tak si to řeš.“

Když jsem argumentovala tím, že jsme do budoucna plánovali dvě děti, osopil se na mě, že to bylo sice v plánu, ale ne teď, když splácíme hypotéku a ve firmě šel s platem dolů, protože se šetří.

těhotenství

Přiznám se, že jsem se rozbrečela, protože tak podrážděnou reakci jsem nečekala ani v tom nejhorším snu. Spíš mi přijde, že jsem si vzala pěkného sobce, kterému se nelíbí, že by mi měl s druhým dítětem pomáhat. Tím spíš, že si žádnou mateřskou nemůžu dovolit a budu muset co nejdřív do práce.

To byla jeho podmínka.

Souhlasila jsem se vším, protože všechno mi přišlo lepší než interrupce. Bude mi dvaatřicet a čekat další roky, než manžel usoudí, že je čas na druhé dítě, se mi nechce. Pak by to nemuselo vyjít vůbec.

Naštěstí mám takovou práci (trénuji tenis), kterou si mohu časově rozplánovat a nějak to vyřeším. Lucinka začíná chodit do školky a druhé dítě si můžu brát s sebou.

Ale jde o spíš o princip a mrzí mě, že se manžel k druhému dítěti staví takhle negativně. Je pro něj překážkou, a ještě se ani nenarodilo.

Čtěte také: