Reklama

Zdravím Žena-in.cz, :-)

na dno jsem si sáhla před třemi lety - od malička jsem vcelku aktivní a vždycky jsem milovala kolo. V létě jsme vyrazili na dovolenou do středních Čech, do chaty u rybníka, kam jsme se od jara hrozně těšili. Druhý den jsme jeli navštívit moji babičku do 25 km vzdálené vesnice. Měla jsem jen šortky, plavky, kšiltovku a batoh na zádech, kde jsem vezla víno pro babičku.

Pospíchali jsme na plánované grilování s příbuznými, takže jsme pořádně šlapali do pedálů. Sjížděli jsme z kopce na křížovou křižovatku, kde jsme odbočovali vpravo, a já se ze zvyku otočila. Kolo mi uklouzlo na štěrku a já spadla na pravou stranu. Hned za mnou zastavila dodávka plná Romů (skoro bych věřila, že "bílí" by ani nezastavili - dle testu na ČT, který jsem nedávno viděla), kteří nás s koly naložili a odvezli k babičce. Bolela mě hlava, ale reakce jsem měla normální. Na těle jsem měla jen silniční lišej, nic hrozného. Přítel mě strčil pod sprchu, abychom vymyli špínu, já se pak chtěla jen vyspat a odpočinout si. Teta pracuje u záchranky, proto jí přítel radši zavolal, aby přijel lékař. Ani ten na mně neshledal něco v nepořádku, jen mi preventivně udělali na CT hlavy.

Když však koukli na rentgen hlavy, okamžitě mě odvezli na JIP - měla jsme prasklou lebku a hematom na mozku. Nesměla jsem se ani pohnout, dva dny jsem byla připravená na operaci hlavy,  moje snímky zkoumali odborníci z Prahy. Byla jsem zoufalá, představovala jsem si operaci, co mi budou dělat, bylo mi líto zkažených dní, jen jsem brečela, a to mi lékaři zkoumali kapesník, jestli mi neteče něco "z mozku". První týden byl hrozný, nesměla jsem vůbec nic, jen mě testovali a kontrolovali. Každý se mě ptal, jestli jsem měla helmu - "samozřejmě", že ne.

Po převozu do našeho města se všechny procedury opakovaly. Doktor mi řekl, že vzhledem ke zranění mám obrovské štěstí, že se mi nepoškodil mozek, byla velká pravděpodobnost poškození pohybových funkcí a řeči.

Dlouho potom jsem měla velké bolesti hlavy, veškerý sport pro mě na delší dobu skončil. 
Na kolo jsem si troufla až po dvou letech, bez helmy však nejedu ani "do obchodu".

To byl můj nejhorší zážitek, navíc jsem svojí hloupostí způsobila hromadu starostí a strachu i svojí rodině.

Zolinda

Milá Zolindo, brr, úplně mě zamrazilo. Uf, naštěstí to dobře dopadlo, ale věřím, že jsi prožívala opravdu těžké chvíle. Díky za Tvůj příspěvek...myslím, že je i dostatečně poučný.