.

Čekala jsem dítě s Downovým syndromem. Šla jsem na potrat a manžel mě kvůli tomu opustil

Vztahy

Čekala jsem dítě s Downovým syndromem. Šla jsem na potrat a manžel mě kvůli tomu opustil

Tohle dítě mělo být naše třetí. Sice bylo neplánované, ale i tak jsme se těšili. Zdrcující výsledek testu plodové vody nás však rozdělil. Miminko mělo Downův syndrom a já jsem se rozhodla pro umělé přerušení těhotenství. S tím ale manžel nesouhlasil, a když jsem se vrátila z nemocnice, oznámil, že odchází,“ vypráví Alice.

„Strašně mě to vzalo,“ začíná svůj příběh šestatřicetiletá Alice.  „Ve chvíli, kdy mi bylo v životě nejhůř, a potřebovala jsem jeho oporu, tak se na mě „vykašlal“. Prý jsem sobec a nemám úctu k životu. On byl ochotný postižené dítě vychovávat, ale já jsem mu prý nedala šanci. Proto se mnou nechce dál žít.“

down

„Nerozumím tomu. Vždycky jsme si se vším poradili a prošli si zkouškami, které by jen tak někdo neustál. Tenhle statek jsme vybudovali z ruin, několik let žili doslova na staveništi a do toho se nám narodily dvě děti. Všechno jsme zvládli, i když to opravdu nebylo jednoduché a teď máme všechno zahodit?“  

Alice smutně pokračuje: „Sama to všechno neutáhnu, máme dost velké hospodářství, kde je potřeba mužská ruka.“

Postižení dítěte ale byl možná jen zástupný problém a on jen hledal záminku, aby od rodiny odešel. Možná v něm něco hlodalo už dávno, ale neměl odvahu o tom mluvit. Alicin manžel o věcech moc nemluvil, spíš byl muž činu, než aby si sednul a něco řešil. Ani o dítěti vlastně moc nediskutoval, jen nechtěl, aby šla jeho žena na potrat. A její argumenty ho nepřesvědčily.

„Strašně to bolí a najednou ve mně hlodají pochybnosti a cítím se provinile. Je mi ještě hůř než ve chvíli, kdy jsem se měla rozhodnout, jestli těhotenství ukončit,“ svěřuje se žena.

„Kdybych byla bezdětná, tak asi neváhám a dítě si nechám, ale takhle mi to přišlo jako příliš velká oběť. Klidně si mě odsuďte, ale nejsem taková hrdinka, abych k tomu všemu, co mám na starost, byla ještě „uvázaná“ k postiženému dítěti.“

Jenomže pozdě bycha honit.

Všechno je pryč a Alice jen přemýšlí, co s rodinou bude dál.

   
09.11.2016 - Láska a vztahy - autor: Dana Haklová

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [38] AmeA [*]

    Je velmi těžké odsuzovat a posuzovat.....každý se zachováme dle svého pocitu Sml79Sml79

    superkarma: 0 09.11.2016, 22:26:13
  2. [37] zzandaa [*]

    Tady netřeba dalšího komentáře. Souhlasím s většinovým názorem. Hlavně ať tohle nikdy nebudeme muset řešit.

    superkarma: 0 09.11.2016, 20:45:15
  3. avatar
    [36] vercas01 [*]

    Sama nevím jak bych se k tomu postavila... Neměla bych sílu se o postižené dítko starat i kdyby mi okolí pomáhalo... bylo by mi to tak neskutečně líto, že bych trápila sebe i všechny ostatní... maminku tak naprosto chápu, že se takto rozhodla...

    superkarma: 0 09.11.2016, 20:27:43
  4. avatar
    [35] peetrax [*]

    bobani — #8 dnešní? Sml3 Je to nějaká novinka, že partneři se opouštějí? Bez rozdílu na pohlaví...

    superkarma: 0 09.11.2016, 17:33:01
  5. avatar
    [34] hyenka [*]

    kobližka — #33 Děkuji Sml25. Ačkoliv právě u "Dowňáků"- těžko si představit (aspoň u lehčích forem) šťastnější děti, než jsou oni. jsou tak bezprostřední, úžasní, já s nimi pracovala, a do puberty, i když třeba s plínkama, jsou fakt skvělí, vděční za každé pohlazení. Ovšem v pebertě- což je u nich v cca 10 letech dojde ke zlomu, nastoupí sexuální pud, a je vše jinak. Nepíše se o tom, protože je to nekorektní, ale nikomu bych nepřála vědět, co se může dít uvnitř rodiny, zvlášť pokud jsou zde další děti. Dále je třeba si uvědomit, že děti s D. syndromem se dožívají zhruba 30 let, kvůli přidruženým vývojovým vadám.

    superkarma: 2 09.11.2016, 16:55:26
  6. avatar
    [33] kobližka [*]

    Třeba mě ukamenujte,ale když někdo ví a je mu to lékařsky potvrzeno,že čeká postižené dítě a přesto se rozhodne ho přivést na svět,stejně jako hyenka si myslím,že to není hrdinství,ani láska k dítěti,či jak to lze nazývat,ale jen své vlastní sobectví.Copak si rodič dokáže představit bolest a utrpení postiženého děcka? Já bych nechtěla přivést na svět postižené dítě už kvůli němu samotnému,že mu připravím život,který bude o bolesti,o měsících,či letech strávených po doktorech a nemocnicích,či dokonce doživotním upoutání na lůžko a podobně.

    1. na komentář reaguje hyenka — #34
    superkarma: 2 09.11.2016, 16:23:04
  7. [32] mařinka [*]

    Víme příliš málo. Je tu hodně komentářů, v nichž je otec odsuzován, že opustil dvě děti. Odešel, ale opravdu se o děti nebude starat? Co když bude chtít děti do své péče, nebo bude chtít střídavku?

    Jak jsem proti rozvodům, chápu, že se ženou nemohl zůstat. Protože pokud to má opravdu nastaveno jinak a úcta k životu u něj nejsou jen prázdná slova, tak svou ženu teď možná vidí jako vraha svého dítěte. A kdo by dokázal žít s vrahem svého dítěte?

    Rodinu neznáme, pán může být opravdu ta světlá výjimka, člověk, který by postižené dítě ustál a staral se o něj. Jsou tací, znám pár takových tatínků. Jedni mají doma autistu s těžkou mentální retardací (dítě pravděpodobně nikdy nepřesáhne mentální úroveň 3 let) a táta bezvadně funguje, staršímu dítěti se věnují, není odstrčené na druhé koleji.

    Navíc Downův syndrom má tak širokou škálu... A rozhodně patří k těm "lepším" postižením, já osobně se bojím jiných, na které se netestuje.

    Byla bych s odsuzováním hodně opatrná. Potrat je hodně citlivé téma, každý to vidí jinak, každý by se zachoval jinak. A pořád tu zůstává to hlavní - rozhoduje se o životě dítěte (možná zdravého, protože testy se mohou mýlit).

    Vřele doporučuji dokument Nejtěžší volba.

    http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10267494493-nejtezsi-volba/

    superkarma: 2 09.11.2016, 15:11:50
  8. avatar
    [31] paníliška [*]

    vladka321 — #29 Víš, spousta lidí ( a věř, že vím, o čem mluvím)jde na různá vyšetření jen proto, že je tam posílá lékař. Paní z článku je 36 let, z důvodu věku byla na vyšetření poslaná, a tak šla. V tom nevidím žádnou spekulaci.

    Já sama jsem své třetí dítě čekala v taky v 36 letech a bylo mi navrženo genetické vyšetření včetně odběru plodové vody. Taky jsem šla, až později mi došlo, že to byla hloupost, protože plodová voda odhalí z genetických vad jenom Downa, nic jiného se z ní nezjistí a přitom postižení je celá řada. A na žádné vyšetření není 100% spolehnutí.

    superkarma: 2 09.11.2016, 13:58:04

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [30] vladka321 [*]

    hyenka — #27Přesně tak Sml22

    superkarma: 0 09.11.2016, 13:23:45
  2. avatar
    [29] vladka321 [*]

    paníliška — #26Já to takhle nemyslela. Sama mám docela dost nemocného syna a nedala bych ho za nic na světě. Hodně léků a ostatního kolem jeho nemoci hradíme sami a na to jsem právě narážela. Když se to ví a je možnost takovéto postižení zjistit a člověk na ta vyšetření ze své vůle jde, tak ať tam jde již s jasným rozhodnutím. Pokud ale neřeší, zda se narodí miminko zdravé, či nemocné, tak potom proč tato vyšetření podstupuje? Ze zvědavosti, nebo je v tom jistý druh sebetrýznení? O toto mi šlo, již o ten prvopočátek, ne o to dítě jako takové, ale o ta rozhodnutí již před tím. Paní to chtěla vědět a podle mě už před tím byla rozhodnuta.

    1. na komentář reaguje paníliška — #31
    superkarma: 0 09.11.2016, 13:21:31
  3. avatar
    [28] Altamora [*]

    paníliška — #24 Nesouhlasím s tebou. Máme právo soudit muže, který opustil dvě dětiSml68. Na důvodu nesejde. Jestliže pro něho není důležité starat se o své zdravé děti, je velmi pravděpodobné, že o postižené by se staral ještě méně.

    superkarma: 3 09.11.2016, 13:20:48
  4. avatar
    [27] hyenka [*]

    Vědomě přivést na svět postižené dítě není hrdinství, ale sobectví. Je to smutné, ale pravdivé, pokud jsem si jistá, že své dítě přijmu a vychovám, ať už je jakékoliv, nevím, proč podstupovat nějaké testy- ty jsou pro ty, co chtějí mít možnost volby.

    1. na komentář reaguje vladka321 — #30
    superkarma: 2 09.11.2016, 13:17:22
  5. avatar
    [26] paníliška [*]

    vladka321 — #25 Ano, anebo všechny postižené a nemocné rovnou házet ze skály. To by se ušetřilo peněz. Sml3

    Znám lidi, kteří mají postižené děti, někdy se postižení projevilo třeba až v 10 letech věku, do té doby bylo vše v pořádku. A tito lidé jsou za svoje děti vděční a říkají, jak moc je obohatilo. Jistě, ne každý na to má, a proto je dobré zdržet se komentářů. Nikdo nežiujeme život těch druhých.

    1. na komentář reaguje vladka321 — #29
    superkarma: 2 09.11.2016, 13:02:42
  6. avatar
    [25] vladka321 [*]

    Alice, jednoznačně udělala dobře. Proto přece ta vyšetření absolvovala. Pokud mu to vadillo, měl to říci už před tím. Tato vyšetření nejsou standardní a nejsou vůbec levná, stejně tak výchova takto postiženého človíčka je velice těžká a to nejen psychicky. Mělo by to dopad i na zdravé děti a nakonec i na manželství.

    Já bych spíše řešila to, že pokud je toto vyšetření doporučeno a rodiče dítěte tato vyšetření chtějí podstoupit, tak v případě, že se potom rozhodnou mít stejně postižené dítě, ať si to také zaplatí a nejenom ona vyšetření, ale i další léčbu po narození děťátka. Ono by se potom jinak i na věc hledělo...

    1. na komentář reaguje paníliška — #26
    superkarma: 5 09.11.2016, 12:56:23
  7. avatar
    [24] paníliška [*]

    Tohle je tak citlivé a osobní téma, že nemáme právo soudit. Ani jeho, ani ji.

    1. na komentář reaguje Altamora — #28
    superkarma: 0 09.11.2016, 12:55:08
  8. avatar
    [23] Janki [*]

    Manžel měl záminku, aby mohl odejít. A kdyby se rozhodla opačně, byla by toto záminka, proč odejít. Je to sobec. Rozhodla bych se stejně jako ona.

    superkarma: 3 09.11.2016, 12:33:45
  9. avatar
    [22] wich [*]

    Hm, dokázal by se postarat o dítě s postižením, takže proto se vy*ere na dvě zdravé. To je opravdu logika...

    superkarma: 3 09.11.2016, 12:25:34
  10. avatar
    [21] rusalka2008 [*]

    Je to moc těžké a smutné, nikoho bych za to neodsoudila... zvláště, když má rodina ještě dvě další děti, které potřebují péči a které by mohly být pak odsunuty na druhou kolej.

    superkarma: 0 09.11.2016, 11:18:32
  11. avatar
    [20] OlgaMarie [*]

    Nevím, zda je správné ukončit těhotenství nebo pečovat o postižené dítě.

    Jedno ale jistě vím, že jediný, kdo se musí rozhodnout, je budoucí matka a neberme jí toto právo.

    superkarma: 2 09.11.2016, 11:11:35
  12. [19] judi [*]

    Souhlasím s Ellienkou, protože si taky myslím, že by muž dlouho nezvládal výchovu a péči o dítě. Ono se to předem pěkně mluví a představuje, ale realita je potom úplně jiná.Sml22

    superkarma: 1 09.11.2016, 10:29:23
  13. [18] ellienka [*]

    Myslím si, že je správné, že jste se rozhodla podle sebe. V případě, že by manžel nakonec neunesl tíhu výchovy a péče o postižené dítě a stejně odešel, celá péče by zůstala na Vás, ač jste "věděla", že to nezvádáte (ať už z jakýchkoliv důvodů). To, jestli Vás manžel opustí, stejně rozhodnout nemůžete...

    superkarma: 1 09.11.2016, 10:10:19
  14. avatar
    [17] amphora [*]

    Sml31 těžké, ale velmi správné rozhodnutí.Sml67

    superkarma: 3 09.11.2016, 10:06:34
  15. [16] Rikina [*]

    A ty dvě zdravé děti jsou vosk? Ty se vychovávat nemusí a otce nepotřebují? Sml80 Pán se teda ukázal. A ještě hází vinu na manželku, jako by snad ona mohla za postižené dítě. Jestli by se měl někdo cítit provinile, je to on. Což ovšem té paní teď nijak nepomůže, nezbývá jí než se prostě nedat. Je to on, kdo chce odejít, takže on se musí starat, jak bude rodina bez něj zajištěná. Nic bych mu neodpustila, a rozhodně by byla chyba, kdyby se paní nechala vmanipulovat do role té proviněné a pokorně přijala všechno, co si manžel vymyslí. O to mu nejspíš jde - aby si netroufla mu odporovat a souhlasila s nějakým pro ni nevýhodným vyrovnáním. Měla by si najít právníka, a nenechat sebou vorat.

    superkarma: 8 09.11.2016, 09:44:01
  16. [15] EvkaH0512 [*]

    Já jsem tohle řešila před 3 lety. Měla jsem doma 3 letou holčičku, čekala jsem druhé dítě a nějak mi vyšly špatně krevní testy a dokroři měli podezření na Downův syndrom. Poslali mě na genetiku, tam mě objednali až za týden na odběr plodové vody a pak týden jsme čekali na výsledky. Nejhorší 2 týdny v mém životě. Brečela jsem od rána do večera, ale s manželem jsme byli rozhodnutí, že pokud se to potvrdí, tak ukončíme těhotenství. Bylo by to trápení jak pro nás, tak pro to děťátko. Moje mamka i brácha pracují na charitě a setkávají se s těmito případy denně a od nich právě vím, že je to strašné a náročné. Obdivuji takové lidi, kteří se do toho pustí, ale já vím, že bych to hlavně psychicky nezvládla. Naštěstí výsledky byly v pořádku a máme zdravého 2 a půl letého chlapečka. Sml59

    superkarma: 6 09.11.2016, 09:28:44
  17. avatar
    [14] Hanula [*]

    Sml16těžké rozhodnutí, ale já ho považuji za správnéSml22

    superkarma: 0 09.11.2016, 09:02:54
  18. [13] Sharka1_4 [*]

    udělala by jsem to samé, co by to dítě melo za život co by jsme meli ,´my za život?, ikdyby jsem byla bezdetná tak by jsem šla na přerušení

    superkarma: 4 09.11.2016, 08:59:08
  19. [12] Vivanka [*]

    Andreadornova — #7 souhlasím, akorád si myslím, že to dítě je "štastné", ale rodič není. To dítě si žije ve svém světě a ani neví, že je postižené. A rodiče trpí. Vím to protože máme tento případ v rodině. Otec sice neodešel, stará se, ale je stejně celý den v práci, pak něco dělá venku a všechno je na matce, která chodí jak tělo bez duše, protože takové dítě se musí nonstop hlídat. Hrozně obdivuju rodiče, kteří se o takové dítě starají, ale já bych volila stejně jako Alice, protože vím co to obnáší.

    superkarma: 0 09.11.2016, 08:52:33
  20. avatar
    [11] Altamora [*]

    Tomu říkám otec rokuSml57. Kvůli svému egu opustí dvě děti. Fakt MužSml57. Stejně chtěl to třetí dítě jen proto, aby na něm jeho žena byla těžce závislá.

    superkarma: 7 09.11.2016, 08:44:22
  21. [10] zlá teta [*]

    Alice se zachovala správně. Ať je ráda, že manžel odešel. Je to sobec, který by byl první, co by prchnul, kdyby zjistil, co to je, starat se o postižené dítě. Taky mám úctu k životu, ale myslím, že když je možnost neporodit postižené dítě, měla by se využít. I tak je to pro matku hrozně těžké se ho vzdát.

    superkarma: 7 09.11.2016, 08:35:18
  22. avatar
    [9] RenataMor [*]

    i já bych volila stejně, manžel si jen našel důvod

    superkarma: 1 09.11.2016, 08:30:37
  23. [8] bobani [*]

    Alice má můj obdiv ; bohužel dnešní chlapi jsou slaboši , kteří hlavně utíkají od problémů a nemají žádnou zodpovědnost

    1. na komentář reaguje peetrax — #35
    superkarma: 1 09.11.2016, 08:27:54
  24. [7] Andreadornova [*]

    Můj názor asi pobouří, ale souhlasím Alicí, myslím si, že děti s tímto postižením potřebují nepřetržitou péči a rodič se do práce jen tak nevrátí, je to finančně náročné a myslím, že dítě později spíš trpí než je šťastné. Obdivuji lidi, kteří se do tohoto boje dají, ale já bych jednala stejně.

    1. na komentář reaguje Vivanka — #12
    superkarma: 6 09.11.2016, 08:22:39
  25. avatar
    [6] Pentlička [*]

    Podle mě to byl zástupný důvod. Chtěl odejít, tohle byla záminka. Je to moc smutné, manžel by měl stát při své ženě. Také bych nechtěla postižené dítě a pokud bych se dozvěděla, že ho čekám, šla bych na potrat. Považuju to za jediné správné řešení.

    superkarma: 12 09.11.2016, 08:12:33
  26. [5] divocak [*]

    pro ženu je to nejtezsi nez pro manzela, ale proto na ty testy se chodí - kdyby tu možnost nezvažovala tak na ten test nejde v dnesnni dobe kdy se to da potvrdit hodne urcite je spis sobectvi privest na svet dite postizene. Downak ja dle me to lepsi postizeni - zalezi na stupni a ty lidi dokazi zit i normalni zivot plny lasky chodit do prace a mit deti, ale hodne jich je odkazano na pomoc ostatni cely zivot. Je to velmi tezke a nikdo nema pravo soudit.

    superkarma: 1 09.11.2016, 07:56:41
  27. avatar
    [4] mam-ča [*]

    Alici obdivuju, jak zvládá život se dvěma dětmi, nejdřív na staveništi, a teď v rozlehlém hospodářství.

    Před jejím rozhodnutím neporodit postižené dítě, smekám.

    Manžel by zřejmě odešel tak jako tak, možná právě kvůli postiženému dítěti, kdyby se narodilo. Chlapi často postiženého potomka "neustojí". A tenhle si ho ještě vynucuje.

    Málokdo si uvědomuje, jaká je to zátěž na celou rodinu, a zdravé děti mají po smrti rodičů povinnost se o postiženého sourozence postarat.

    Narodí se hodně postižených dětí, o kterých se to dopředu neví. Je mnoho dětí postižených úrazem nebo nemocí. Proč ještě vědomě rozšiřovat jejich řady tím, že porodím postižené dítě, o kterém se to ví dopředu ?

    Ne, ne a ne. Je to likvidace fungující rodiny, nucená oběť matky a omezení veškerých aktivit zdravých dětí i celé rodiny.

    superkarma: 19 09.11.2016, 07:32:32
  28. avatar
    [3] Ni-ka [*]

    Zajímalo by mě, jak to nakonec všechno skončí:(((

    superkarma: 0 09.11.2016, 06:57:18
  29. [2] hapehape [*]

    Není proč odsuzovat, odešel by stejně a zůstaly by na starosti děti 3.

    superkarma: 1 09.11.2016, 06:41:44
  30. [1] slavuska [*]

    to je složitý. chápu vlastně obě stranySml15

    superkarma: 1 09.11.2016, 00:06:31

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme