Reklama

 

Milá redakce Žena-in.cz,

 

nejdříve všechny srdečně zdravím.

Když jste vyhlásili téma - Milenky, úplně mě zamrazilo a od toho, co se stalo mně, uběhlo už pěkných pár let.

 

Byla jsem mladá, zamilovaná, no a jak to tak bývá, v 16 letech jsem se "musela" vdávat. Můj přítel byl o 4 roky starší a rád se napil. To mi ale v té zamilovanosti nevadilo, pořád jsem ho omlouvala, i když za mnou chodíval s velkým zpožděním, čekala jsem na něho třeba 2 dny a myslela jsem, že je na pivu.

 

Přišel den svatby, napečeno, nachystáno, měl být odjezd na radnici, ale ženich s rodinou nikde. Přijeli s dvouhodinovým zpožděním a s omluvou, že to nestíhali. Potom už svatba proběhla jak má být.

 

Za 5 měsíců po svatbě se nám narodila dcerka a zdálo se, že je vše v pořádku. Potom se ale malé začaly ztrácet hračky a to mě bylo divné, uhodila jsem na manžela, co to má znamenat a tak se přiznal, na svatbu nechtěl přijet, rodiče ho doma domlátili a donutili, protože na pivo chodil s jinou, a té jeho milence se měsíc po naší dceři, narodila taky dcera, ale prý, že ona moc pije a sedí pořád v hospodě, tak si tu malou vezmeme my s manželem k sobě.

 

Byla jsem naivní a zamilovaná a věřila tomu, když ale za půl roku manžel čekal s milenkou druhé dítě, rodiče ho doslova ode mě vyhnali a on byl rád.

 

Mně bylo 18 a rozváděla jsem se.

Dneska mám nejhodnějšího manžela na světě a nebýt zdravotních problémů, jsem šťastná.

No a můj první manžel skončil před dvěma roky jako bezdomovec.

 

J.


 

Milá J., tedy to je příběh, ze kterého mi není ani trošičku veselo... Ale díky bohu, vše dopadlo dobře a ty máš konečně po svém boku hodného chlapa ;o)

Moc ti to přeji a přeji i krásný den a klidný život ;o)