Sbírala jsi něco? Ano, sbírala.

Ne, nemluvím o starém papíru a železe, ale o „těch“ důležitých maličkostech, které pro mne v tom kterém věku byly naprosto nezbytné.

Nejdříve to byly papírové ubrousky, měla jsem je vzorně uložené v dortové krabici pod postelí. S kamarádkami jsme se trumfovaly, která má víc barevný či originálněji zdobený. V 70. letech, kdy bylo jen několik druhů – například u vánočních si pamatuji jen na jeden typ, který byl „in“ ještě o 10 let později, to nebyla žádná legrace, být originálnější než okolí.

Pak přišly nálepky na krabičky od sirek. V těch jsem byla nedostižitelná hvězda, protože teta pracovala v sirkárně Solo a hojně mne jimi zásobovala. Nesmím zapomenout pohledy – ty mám schované dodnes. Sousedův bratr byl námořní kapitán a já s nábožnou úctou zakládala barevné obrázky vzdálených měst a moří do kartotéky. I když taková pohlednice z Jugoslávie, to už bylo taky něco! Bratr zase ležel ve známkách, to byla hlavně „mužská“ záležitost. Nicméně Modrého Mauritia nikdy nezískal, kdyby ano, tak jsem dnes někde úplně jinde a nemrznu v redakci na Karláku.

Ovšem nikdo netušil, jaké přijde šílenství. Rodiče zoufale pobíhali po železářstvích a obchodech s nábytkem a sháněli. Podpláceli, aby uspokojili své žádostivé děti. Čím více tím lépe, a hlavně co nejrůznější barvy. Sbírané zboží se stalo platidlem. Směnný obchod jel na plné obrátky. Dokonce diskotéková star Michal David o něm nazpívala píseň. Určitě víte, nebo aspoň tušíte – ano, CÉČKA!

Byly to malé kousky umělé hmoty ve tvaru "c", které se daly zaklesnout do sebe a spojovat v řetěz, takže jste je mohli snadno přenášet, aniž jste je poztráceli. Poprvé se u nás objevila r. 1984. Jejich původní účel byl praktický či ozdobný – těžko říci. Hitem domácností se totiž staly zašupovací kožené dveře.

Ne každý na ně měl, ne každý je sehnal. I přišlo jisté výrobní družstvo a začalo vyrábět „závěsy“. Rádoby korálkové, tvořené umělohmotnými barevnými dílky ve tvaru písmene „c“. A děti začaly šílet – céčka se vyměňovala, největší cenu měla perleťová, průhledná a fosforová. Za jedno perleťové jste dostali 5 obyčejných. Kluci je měnili za angličáky nebo známky. Nebo s nimi hráli čáru.

Ten, který byl „céčkovým králem“, nosil šňůru omotanou kolem poutek u kalhot. Všichni mu záviděli. Céčka se i kradla, protože socialistický trh se nemohl vyrovnat s tak vysokou poptávkou, a tak céčka byla dlouho nedostatkovým zbožím. Po nějaké době se výroba rozjela, k sehnání byla i jiná písmena: "háčka“, „óčka“, „eska“. Ale už bylo pozdě, mánie pominula. Nicméně „céčka“ zůstala nepřekonaným fenoménem. Plechovky od koly nebo krabičky od „amerik“ v mé pubertě už je nepřekonaly. Jo, céčka byla jenom jedna.

Připomíná vám to něco? Písničku Michala Davida? Správně jste uhodli!

Dostal jsem právě písemný vzkaz,
prý se mnou dlouho ztrácela jen čas,
uteče spousta vody v řece,
než ji zas potkám v diskotéce.

Může být z nás dvou světový pár,
jestli se zmůžu dát jí věcný dar,
až mi to dojde, vrátit se s ním,
bez ní se ploužák nenaučím.

Céčka, sbírá céčka, v tom je ta léčka
a já jsem o tom neměl ani zdání,
céčka, že sbírá céčka, tak co mi brání,
jen abych sehnal je a běžel za ní.
Po městě bloudím od krámu krám,
někde i loudím, jinde se jen ptám,
korunou cinkám, že na to mám,
nikoho vůbec nedojímám.

Může být z nás dvou světový pár,
jestli se zmůžu dát jí věcný dar,
až mi to dojde, vrátit se s ním,
bez ní se ploužák nenaučím.  ®:

Co jste sbírali vy?

   Máte dodnes něco schované?

       Vyměňovali jste, prodávali?

           Pamatujete si céčkovou mánii?

               Co sbírají vaše děti?

                   A co vy?

                      napište na: redakce@zena-in.cz

Reklama