Když máme v rodině hodnou hlídací babičku, je to paráda. Pomůže s dětmi, když je potřeba, např. v době nemoci, vyzvedne je ze školky, uvaří večeři nebo vyžehlí. Pro zaměstnané matky je to pomoc k nezaplacení.

V mnoha rodinách to tak funguje. Babičky (a dědové) vypomáhají, jak mohou, a ti, kteří bydlí daleko, hlídají alespoň o prázdninách. Jak ale docílit toho, aby byly obě strany spokojené?

Přečtěte si také:

Paní Miluška je rok v důchodu, má pracující dceru a pětiletou vnučku Natálku. Bydlí nedaleko nich, a tak se s dcerou a jejím manželem, který bývá dlouho v práci, dohodla, že jim bude s Natálkou vypomáhat. A už jim to takhle funguje rok k všeobecné spokojenosti.

kido

„Šla jsem do důchodu a přemýšlela, co budu dělat. Což o to, nenudím se nikdy, ale říkala jsem si, že bych mohla být ještě nějak užitečná. Shodou okolností se v té době dcera vracela do práce po mateřské dovolené a řešila, jestli si bude moci dovolit pracovat na plný úvazek, aby stíhala malou vyzvedávat ze školky.

Natálka ke mně chce

Tak jsem se nabídla, že jí budu s Natálkou pomáhat. Nebydlím daleko, a tak ji můžu každý den vyzvedávat po obědě ze školky, pak jdeme buď ke mně, kde jsme do večera, nebo k dceři. Někdy u mě Natálka i přespí. V pátek má dcera kratší pracovní dobu, to si malou bere dřív. A většinou Natálku hlídám ještě celý jeden nebo dva víkendy v měsíci, podle toho, jak dcera s manželem potřebují.

A někdy ani nepotřebují, Natálka ke mně prostě chce. Je na mě odmalička zvyklá, hlídala jsem ji i dřív, i když ne tolik, protože jsem na to neměla při práci čas. Máme spolu krásný vztah. A jejím rodičům nevadí, že je se mnou tak často, proč bych to tedy nedělala?

Samozřejmě si někdy říkám, jestli by Natálka neměla být s rodiči víc, ale pak vidím, jak je u mě spokojená a šťastná, a zároveň i s rodiči, nijak netrpí ani nemluví o tom, že je máma zase v práci. Tak si říkám, že je to takhle v pořádku. Jen je mi líto, že se toho nedožil děda…“

Záleží na pravidlech a kompromisu

Taková péče o vnouče asi není úplně obvyklá. Ale když funguje, proč ne? Zeptali jsme se psycholožky PhDr. Olgy Shivairové, Ph.D., zda může tato situace skrývat nějaká úskalí.

Jaký může mít na dítě vliv, pokud tráví s rodiči tak málo času a naopak tolik času s babičkou?

olcaMůže se stát, že dítě má potom citově blíže k babičce, ale pokud to rodičům nevadí a přijímají toto riziko, potom tam nic nevadí. Navíc dříve to takhle fungovalo - dítě žilo v multigeneračních rodinách a vidělo tak víc způsobů života i výchovy, ale přijímalo se to. Teď spíš žijeme izolovaně od prarodičů, a prarodiče tak často nenaplňují svou roli, protože rodiče jim v tom brání. 

Když tedy hlídá babička tak často, nepřebírá už roli rodiče? Říká se, že babičky jsou na rozmazlování, ale v tomto případě už babička musí i vychovávat, ne?
To je pravda, v tomto případě babička už dítě přímo vychovává, a neměla by jej tedy rozmazlovat.

Co by tedy babička měla a neměla dělat, aby to všechno fungovalo?
Hlavní je otázka komunikace, zejména rodičů a babičky. Rodiče s babičkou musí najít kompromis a neustále spolu mluvit, pak bude zmíněný model fungovat na všech stranách. Pokud rodiče opravdu berou babičky hlídání jako velkou pomoc a sami nemají na péči o dítě čas, babička respektuje dohodnutá pravidla, je to v pořádku.

Další články v našem magazínu:

Reklama