Kéž by se dal čas vrátit zpátky, napadne nás možná čas od času, zejména po té, co se nám něco nevydaří. Především když nějaký ten čas „proflákáme“ a on nás pak nemilosrdně tlačí. Kéž by... A nebo radši ne.

Časové paradoxy
Existuje řada příběhů z žánru takzvané scifi literatury, ve kterých se s myšlenkou návratu do minulosti operuje. Ne vždy však jde o návrat času, ba naopak, většinou se jedná o návrat v čase. Čímž ovšem, pokud se vrátíme do správného okamžiku, můžeme něco změnit i ve své minulosti, a získat tak nějaký ztracený čas. Například poučíme své mladší já, aby něco udělalo či naopak nedělalo. Tím se ovšem dostáváme k časovému paradoxu. Zachová-li se naše mladší já jinak, než jsme se zachovali my, nebudeme takoví, jací jsme, a tudíž se možná nevrátíme k našemu mladšímu já, abychom ho varovali... A tak dále.

Návraty v čase
Co autor, to jiný názor na cestování v čase. Podle jedněch se nelze vrátit v čase do doby, kdy jsme už existovali, protože kdybychom sami sebe potkali, tak bychom si to přece pamatovali a vůbec, zkrátka můžeme se stát vlastní babičkou, ale ne matkou. Podle jiných se vlastně nikdy nevracíme v čase, ale přecházíme do paralelních vesmírů - do světů, v nichž se všechno děje podobně jako v tom našem, ale přece jen trošku jinak. Podle dalších pak návratem v čase tyto paralelní vesmíry dokonce vytváříme - svým zásahem do minulosti vytvoříme odštěpení nové větve reality, v níž je skutečnost našeho návratu v čase faktem, zatímco my pocházíme z větve, kde se něco takového nestalo. V paralelních vesmírech pak klidně můžeme potkat, ale třeba i zabít naše paralelní já, aniž by to ohrozilo naši existenci. Pokud ovšem nejsou paralelní vesmíry nějak propojeny... Zkrátka těch teorií je, až z nich jde hlava kol kolem. Nechme je tedy autorům scifi a vědcům a pojďme se zamyslet nad něčím jiným - k čemu by nám takový návrat v čase byl?

Výlet do minulosti?
Možná patříte k těm pár šťastným, které ničeho ve svém životě nelitují, které jsou spokojeny se vším, co kdy udělaly. Já tedy ne. A tak jsem, samozřejmě, přemýšlela nad tím, co bych změnila, kdybych se mohla vrátit v čase. Nebo kdybych mohla vrátit čas. Ať už tak, že bych své mladší já varovala a přiměla udělat něco jinak, nebo i tak, že bych některé úseky své minulosti mohla prožít znovu. A nakonec jsem dospěla k závěru, že bych nic neměnila. Ne proto, že bych nikdy neudělala chybu, ne proto, že by mě některé mé činy nemrzely, že bych nelitovala promarněného času a špatných rozhodnutí. Ale proto, že součet toho všeho rozhodl o tom, kým teď jsem a kde jsem teď, a s tím jsem, více méně, spokojena. Tedy spokojena ne takovým tím statickým způsobem, že bych nechtěla nic měnit, že bych se nechtěla nic nového naučit, ale v tom smyslu, že bych nechtěla měnit minulost.

Takže kdyby mi teď někdo nabídl návrat v čase, vydala bych se raději do středověku - ten bych totiž vidět chtěla. A kdybych se přece jen měla potkat se svým mladším já? Neřekla bych mu nic. Především nic o tom, co ho čeká... Já to totiž taky vědět nechci.

 

 

 

Co byste řekla Vy svému mladšímu já?
Chtěla byste ho potkat?
V jaké životní situaci?
Chtěla byste teď potkat své starší já?
Co byste od něj ráda slyšela?
Chtěla byste ve své minulosti něco změnit?
Přejete si, abyste něco v životě udělala jinak?
Zajímal by Vás návrat v čase?
Do Vaší minulosti, nebo radši někam dál?
Chtěla byste něco změnit v minulosti lidstva?
Pokusila byste se něčemu zabránit?

Napište mi o tom na redakce@zena-in.cz a vyhrajte!

Reklama