Vztahy

Čas je hrozně pomalá mrcha

Před 14 dny mi umřela máma, minulé úterý byl pohřeb.

Mám ještě bráchu s rodinou. Při úmrtí jsme byli doma všichni nejbližší.

Vyřizovala jsem pohřeb s tátou, brácha musel do práce. Veškerá smuteční oznámení jsem roznesla a zařídila. Ještě před pohřbem jsem víkend strávila s tátou.

Moje drahá dcera existovala v blahé nevědomosti, páč byla mimo dosah mobilů.

Táta chtěl  identifikaci zemřelé, což je podívání do rakve. Nikdy v životě bych něco takového nechtěla, chci si mamču nechat v paměti jinak, ale nemohla jsem ho tam jít samotného. Byla jsem tam.

O víkendu  jsme jeli s tátou na chatu, zoufale uklízel, aby přišel na jiné myšlenky. V úterý jsme zase byli u našich, vyklízet skříně. 

Dneska jsem tátovi s konečnou platností řekla, že mě týden neuvidí, protože jedu pryč. Horečnatě vymýšlel, co bude o víkendu. V sobotu je oddávajícím, takže má na svědomí spoustu svateb, ale neděle je kritická.  

Trochu těžce nesu, že veškerá odpovědnost je na mě, protože brácha s rodinou bydlí rovněž v dosahu. Já ale přeci nemůžu vymazat svůj soukromý život, i když je to atypická situace, jsem bez manžela a naši prostě mojí dceři dělali  rodinu.

Je to zmatený, ale já se prostě placatím mezi smyslem pro povinnost pro tátu a možnost žít svůj život…

catcat


Milá catcat, především upřímnou soustrast.

A k tomu ostatnímu. Zcela jistě ses zachovala správně. Pomohla jsi jak si mohla a teď se dej do kupy ty.

A jak jsi nadepsala svůj mejlík. Čas je opravdu někdy strašně pomalá mrcha, ale je jisté, že čas je také nejlepší lék na některé bolesti. Tak se drž ty i tatínek.

 

   
08.09.2005 - Láska a vztahy - autor: Radek Kříž

Komentáře:

  1. avatar
    [14] Meander [*]

    catcat: Jak já ti rozumím... Byl rok 2000. Umřela babička, bylo jí 86. O.K. 14 dní na to umřela máti. A táta se rozhodl, že bez ní nebude a do půl roku byl taky na druhém břehu. Takže nedovol otci, aby se zabýval sám sebou. Investuj do něj pár měsíců života, vrátí se ti to. Já to prošvihla...

    superkarma: 0 08.09.2005, 19:07:06
  2. avatar
    [13] femme [*]

    catcat: upřímnou soustrast

    superkarma: 0 08.09.2005, 16:24:50
  3. avatar
    [12] catcat [*]

    Díky všem za reakce, alespoň v tom nejsem sama. Naštěstí jsme s kolegou v práci tátovi nedávno vymysleli soukromou firmu, má se vcelku co ohánět a já vím, že nesedí jen tak doma. Dneska něco dobrého upeču, podělím jeho, sebe i dceru, která jede taky pryč a budu mít zase trochu lepší svědomí. Naštěstí existují mobily... Švagrová je doma na mateřské, ale bohužel se sama neozve... Často tady čtu diskuse o tom, že někdo nemá rád mámu nebo tátu - jejda, kolikrát jsem nadávala, co si to zase vymysleli, ale jinak jsme byli jako rodina opravdu dost soudržný, tím víc mám teď starostí...

    superkarma: 0 08.09.2005, 15:12:38
  4. avatar
    [11] Kelly [*]

    Catcat - upřímnou soustrast. Nevím, jak poradit, protože jsem se do této situace zatím nedostala, rodiče jsou naštěstí ještě čiperní a doufám, že je čeká min. 10 společných let.
    Ale abych pravdu řekla, strašně se této situace bojím. Ne tak ze své strany, já vím, že mi bude hrozně smutno a budu mít co dělat sama se sebou - ale zvládnu to. Strach mám právě o toho, kdo tu z nich zůstane. Zvlášť o tátu. Je na mámu strašně fixovaný, pořád mu musí máma pomáhat, spolu jezdí na nákupy, tráví spolu veškerý čas, a i když se často "žerou", sotva jednoho z nich někde píchne, je vidět, jak moc se mají rádi a bojí se o toho druhého. Navíc, táta se neumí sám o sebe postarat. Nevypere, neuvaří. U mne to asi hodně změní život. Budu se bát nechat tátu samotného. Tak, jak ze sebe celý život dělá siláka, vím, že tyto chvíle, kdy např. sám vzpomíná na svou mámu, nese hrozně těžce.
    Navíc, brášku mám strašně daleko ...

    superkarma: 0 08.09.2005, 13:40:08
  5. avatar
    [10] novinka [*]

    ...přesně tenhle pocit mám v sobě taky, taky mám plány o kterých vím, že by zasáhly i do života mých rodičů (i když jsou zatím oba, ale už jim je pře 70).Že bych tam nemohla být skoro pokaždé, když je potřeba.Ale taky nejsem jedináček, brácha bydlí od nich 1000 m, já 50 km, ale kdyby tam naši shnili, tak oni mají "svoje". Jenže já ten pocit, že by se člověk o rodiče postarat měl, v sobě mám a tak ty svoje záležitosti pořád zvažuju. Jestli je to dobře nebo špatně nevím.......

    superkarma: 0 08.09.2005, 12:10:13
  6. [9] a.... [*]

    jo znám to znám...na jaře mě umřel táta, jsem jedináček, takže je to jen na mě.Té tvé poslední větě velmi rozumím, svý mamince jsem musela denně volat,jinak mi vyčítala, že na ní kašlu. No a kromě toho mám děsný dilema- chtěla bych se odstěhovat do zahraničí, ale zatím jsem se to mamince neodvážila říct narovinu, protože je mi jasné, že mi udělá srdceryvnou scénu, že jí tady takhle ve stáří nechám samotnou: No vlastně si ani nejsem jistá, jestli si do toho stěhování troufnu,když si představím jask na to bude reagovat...

    superkarma: 0 08.09.2005, 11:10:30
  7. avatar
    [7] gerda [*]

    Upřímnou soustrast. Teď je to pořád živá rána, ale opravdu věř, že čas tu bolest otupí. Udělalas maximum. Musíš zůstat zdravá, tak buď "sobecká" a věnuj se především sobě. Tím do budoucná pomůžeš i tátovi. A představ si něco hezkého, na co by ses mohla těšit. Na maminku se zapomenout nedá nikdy, ale bolet to po čase přestane.

    superkarma: 0 08.09.2005, 10:32:14
  8. avatar
    [6] Kekka [*]

    Tohle řeším pořád. U nás v rodině jsem na takovéto záležitosti taky já, zatímco mí sourozenci a ostatní členové rodiny užívají bezstarostného života. paradoxní na tom je, že když dojde na vyřizování pozůstalostí, tak jako bych nebyla. Zůstává mi jen pocit čistého svědomí. Ale to je možná někdy víc.

    superkarma: 0 08.09.2005, 10:26:19
  9. avatar
    [4] JanaVi [*]

    catcat myslím, žes pro svého tátu udělala, co bylo v tvých silách a teď se s tím musí srovnat sám. Chce to čas. Já jsem něco podobného prožívala před čtyřmi lety a ještě to není OK.

    superkarma: 0 08.09.2005, 10:20:09
  10. avatar
    [2] tortora [*]

    přeji tatínkovi,aby se z toho brzy dostal...je to moc těžký,když umřel táta,tak mamča má výhodu,že bydlíme v jednom domě,v té kritické době jsem ji zapřáhla,tak,že jsem ji vzala dělat pořadatele na různý závody i když se bránila,že je to jenom pro mladý,ale pak se jí tam moc líbilo a hodně ji to pomohlo...přišla mezi lidi,povykládala si a to nejhorší období tak překonala,dneska už o ní nemám takový strach
    přeji ti hodně stěstí,ať to blbý období překonáte

    superkarma: 0 08.09.2005, 10:08:05
  11. avatar
    [1] Bella [*]

    Tak této situace se taky moc bojím, protože už teď co se mých rodičů týká je na mně. Ségře je všechno šumafuk. Kdyby se nám něco podobného stalo, tak nevím nevím..

    superkarma: 0 08.09.2005, 10:06:22

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme