Když vám někdo řekne, že jste čarodějnice, buďte na to hrdá. Za pomoci výhrůžek se sice křesťanské náboženství pokusilo udělat z těchto žen synonymum zla, neřesti a ošklivosti a umístit je do šuplíku s názvem „adept na oheň pekelný“, je to ale nesmysl a byl by to i historický omyl.

Pokud se chceme totiž poctivě točit právě po náboženství, nemůžeme přehlédnout fakt, že nejstarším západoevropským náboženstvím je zrovna čarodějnictví.

Jsme tu 25 000 let

cVznik samotného čarodějnictví lze vypozorovat až k době kamenné.

Tedy čarodějky jsou tu již úctyhodných 25 000 let.

Na rozdíl od křesťanství je čarodějnictví postavené na logice. Všechno mělo svůj smysl.

Žena byla dárkyní a nositelkou života, byla schopna léčit a intuitivně vycítit, co potřebuje dítě nebo druhý člověk.

Muž byl hlavním nositelem obživy, štítem ochrany a síly jak fyzické, tak i plodivé.

Právě tohle pojetí, které působí v zásadě velmi racionálně a logicky, bylo základem pro vznik prvního starého náboženství.Námoženství Boha muže a Bohyně ženy.

Různé malby se nám dochovaly až dodnes.

Pán byl zobrazován jako muž s rohy. To ovšem nemá nic společného se Satanem. Jde o to, že většina lovené zvěře rohy měla. Ctili ji a lovili jako dar k přežití. Lidé se dívali i na to, jak se chová samec v přírodě.

Pán na dobových freskách není nic jiného než hlavní muž – nejvyšší samec – Bůh.

Paní najdeme na malbách jako ženu s velikými genitáliemi, prsy a břichem. Jako na dárkyni života se vším, co k tomu potřebuje.

Samici – hlavní samici – Bohyni.

Ti dva k sobě patřili – logicky. Bez toho by se nemnožili ani lidé, ani zvěř.

Ty s nejlepšími schopnostmi i výsledky se záhy stali kněžkami a kněžími. Říkalo se jim „Moudří“.

Celé tisíciletí až do příchodu křesťanství byl „Moudrý“ brán jako soudce a mudrc, rádkyně a léčitelka, ta, která víc ví, víc vidí a tak podobně.

Schopnost vědět víc, vcítit se, umění léčit pomocí energie, bylin nebo rituálu, znalost příčiny a následku a schopnost pomoci druhým na základě těchto dovedností je čarodějnictví.

Čarodějka se má ráda

„Dělej, co chceš, když to nikomu neublíží!“ Tímto heslem se čarodějky a muži v jejich řadách řídí.

Může-li čarodějnice pomoci, pomůže ráda, neboť odmítnout dostupnou pomoc je špatné.
Čarodějnictví věří, že každý čin se třikrát vrací!

„Bůh své pozná!“

cJak postupně křesťanství sílilo, ve starém náboženství i ostatních vírách vidělo rivala a odsunovalo je do ústraní.

Nekřesťané začínali být hanlivě nazýváni pohany nebo barbary a pronásledováni.
V průběhu času tažení proti nekřesťanům nabralo na obrátkách a vše, co čarodějnice dělaly, bylo obraceno proti nim.

Korunu tomu nasadila svatá inkvizice a pánové Heinrich Kramer a Jakob Sprenger známým fanatickým dílem Malleus maleficarum (Kladivo na čarodějnice), které předložili Teologické fakultě Kolínské univerzity.

Většina profesorů je odmítla.

To však Kramera a Sprengera netrápilo a souhlas univerzity padělali!!

Přišlo se na to až v roce až roku 1898, tedy za  414 let od jejího vydání a hlavně uvedení do praxe.

S mottem „Bůh si své pozná!!!“ se rozpoutalo pomalu tři století trvající peklo.
Celkem bylo upáleno, umučeno a oběšeno okolo 9 000 000 lidí „obviněných“ z čarodějnictví.

To už se nesmí nikdy opakovat.

Byly a budou

cČarodějnice jsou totiž na rozdíl od tehdejších křesťanů proti zabíjení. S ohledem na kořeny jejich víry je život posvátný a každý tvor si zaslouží úctu a pomoc.

Být čarodějkou je životní názor a způsob vidění světa i dění v něm.

Je to o učení se, poznání a obohacování vlastního světa, ducha a vědění. Soulad a láska k přírodě a znalost jejích možností i možností vlastních.

Nakonec ty z vás, které již chodí, nebo od března budou s námi na škole Tarotu a magie, ví, že poslední, co čarodějku zajímá, je jak uhranout někomu krávu nebo se pomilovat s démonem.

Byly jsme, přežily jsme a budeme.
Vaše čarodějnice.

Reklama