costume

Jak možná mnohé víte, mou původní profesí je návrhářství. Ne módy, jak by se mohlo zdát, když tak drze fušuji do rubriky Styl, ale divadelních a filmových kostýmů. Tam jsem rozhodně pevnější v kramflecích a čas od času se mi poštěstí (i díky chápavému vedení redakce) nezakrnět a vrátit se na prkna, která znamenají svět, nebo dokonce před filmovou kameru. Tedy ne před ni, však mi rozumíte, ale být součástí týmu, který dílo vytváří.

Před časem jsem dostala nabídku od České televize navrhnout kostýmy k Čapkově povídce Peníze v režii Jiřího Krejčíka. Ačkoliv je pan režisér Krejčík znám jako škrtič hereček a nerudný prudič, nabídku jsem přijala. Věděla jsem, do čeho jdu, protože jsme spolu už párkrát spolupracovali, a i když nebyla nouze o konflikty, vždycky jsem vyvázla se zdravou kůží. A jak se říká, co tě nezabije, to tě posílí. Práce s tímhle režisérem byla nejlepší školou diplomacie, jakou jsem v životě zažila. I když za cenu velkých ústupků.

Inscenace je dokončená a koncem září bude novinářská projekce, na kterou jsem pozvaná. Ale abych se přiznala, mám z toho smíšené pocity. Každá moje práce je jako mé dítě. Tohle se rodilo ve velkých bolestech a bojím se, že bude tak trochu postižené.

Ale všechno zlé je snad pro něco dobré. Produkce byla se mnou zřejmě spokojena, protože mi poslala další scénář. A jako na potvoru zase Čapka - Případy pana Janíka, v hlavní roli s Arnoštem Goldflamem. To zní lákavě, ale první moje otázka byla nasnadě.
„Kdo to bude režírovat?“
„Mladý začínající režisér.“
Po dohodě s Radkem jsem nabídku přijala a zatím nelituji.

Mladý rejža není žádný famácký fouňa, který sežral všechnu moudrost světa, ale má v sobě pokoru, je milý, dokonale připravený a respektuje moji práci.

Právě dnes máme první natáčecí den, takže vám brzy dám vědět, jestli jsem se ve svém úsudku nesekla.

Držte nám palce!  

Reklama