Reklama

Kariéra mladé a talentované malířky a sochařky se začínala právě slibně rozvíjet. Jenže potkala toho nesprávného muže a osudově se zamilovala. Nahlédněme do života neobyčejné ženy, která byla milenkou slavného umělce, s nímž prožila patnáct let. Do života geniální ženy, jejíž druhá půle života byla opravdu nezáviděníhodná…

CamilleCamille Claudel (1864–1943) se narodila do dobré rodiny, ale moc pěkné dětství neměla. Matka byla chladná žena a k dceři si nikdy citový vztah nenašla. Rodiče totiž rok před Camilliným narozením ztratili tehdy patnáctiletého syna. Camille byla tedy jakýmsi náhradníkem a matku zklamalo, že se nenarodil syn, kterého si toužebně přála. Nic na tom nezměnil fakt, že se brzy Camille narodili ještě dva sourozenci, sestra Louise a bratr Paul, známý francouzský básník a diplomat působící dokonce v letech 1909 – 1910 i v Praze.

Rodiče si zakládali na kvalitním vzdělání, a tak dětem opatřili domácí učitele. U samotářské Camille se brzy začal projevovat výtvarný talent. Milovala především práci s hlínou. Tímto koníčkem si kompenzovala nezájem matky. Když viděl Camilliny ještě dětské práce tehdy známý sochař Alfred Boucher, přesvědčil rodiče, že by se měla výtvarně vzdělávat.

A tak se paní Claudelová se svými třemi dětmi stěhuje do Paříže, protože jen na Académie Colarosi mohou studovat dívky. Otec, daňový úředník a obchodník, zůstává na venkově. Někdo přece musí rodinu zabezpečit! Camille má štěstí. Na akademii se jejím učitelem stává právě sochař Boucher, který ji objevil. I on se do Paříže přestěhoval.

Busta RodinaBusta Rodina od Camille Claudel

Camille je opravdu nadaná. Nejdřív získává renomé coby skvělá portrétistka. Brzy se ale prosazuje i jako talentovaná sochařka. Je jí devatenáct a všichni jí prorokují skvělou kariéru. Jednoho dne se na akademii objevuje sochař Auguste Rodin. Přišel „suplovat“ za kolegu Bouchera, který si jel do Říma převzít nějakou uměleckou cenu.

Camille se bezhlavě zamiluje. Zamilovaný je i o generaci starší sochař. Vášeň, která mezi nimi propuká, je obrovská. Auguste Rodin je v té době už uznávaný sochař, dostává velké zakázky. V jeho ateliéru je rušno. Protože sám „nestíhá“, části soch zadává svým asistentům. V té době se Camille stává Rodinovou žákyní, spolupracovnicí, múzou i milenkou. Je kreativní. Historikové umění se domnívají, že mnohé Rodinovy sochy by mohly být téměř celé jejím dílem. Rodin zrovna pracuje na několika verzích proslulé sochy Balzaka. Obléci Balzaka do mnišského hábitu, to prý napadlo Camille. Kromě toho sama  pracuje i ve svém ateliéru. A vytváří zajímavá díla.

Sochy

Camille Claudel: Valčík a Věk dospělosti - Musée Rodin v Paříži

Jenže Rodin má problém. Více než dvacet let žije se svou bývalou modelkou Rosou, která je matkou jejich postiženého syna. A vůbec nemá v plánu na tom nic měnit. Camille na ni i na další sochařovy milenky nepředstavitelně žárlí.

Stále doufá ve společnou budoucnost s Rodinem. On jí sice jednou ve slabé chvilce slíbí manželství, ale zůstane jen u slibu. Později už jí neslibuje vůbec nic! Ani dítě, které Camille čeká, na tom nic nemění. Nakonec o dítě přichází při nějaké nehodě, potrat byl rozhodně nechtěný. Tehdy jí Rodin narovinu řekne, že se s ní nikdy neožení. Konečně Camille vidí, že je naděje na společný život nereálná. Je jí třicet a ukončuje s Rodinem intimní styky. Umělecká spolupráce ještě nějakou dobu trvá, ale Camille se dostává do těžké deprese. Rozchází se ve zlém i se svou rodinou, zejména matka těžce nese Camilliny aféry. Ani její bratr ji jako sochařku příliš neuznává.

Postupně Camille ztrácí zájem o své další umění i svou existenci. Chátrá. Obviňuje Rodina ze všeho možného. Že jí zničil život, ukradl nápady, že ji chce zabít. Její zdravotní stav se rapidně zhoršuje. I když má finanční problémy, odmítá jakoukoli pomoc svého bývalého milence i přátel. Ti se jí pokoušejí zajistit nějaké zakázky. Marně.

Sochy2

Sochy Camille Claudel: La petit chatelain a busta bratra Paula Claudela – Musée Rodin v Paříži

 Onyx

Onyxové sochy Camille Claudel - Musée Rodin v Paříži

V dalších letech už to s ní jde z kopce. V zoufalství zničí téměř celé své dílo, na devadesát soch. K většině jsou ale naštěstí zachovány alespoň jejich náčrty a studie. Ničí i zařízení ateliéru. Když ji navštíví bratr, je zděšený. Potrhané tapety, zničený nábytek…

Když zemře v roce 1913 Camillin starý otec, nejde mu ani na pohřeb. Nikdo z rodiny jí totiž o jeho smrti neřekne. A pár dní po smrti otce Camille hospitalizují na psychiatrické klinice. Prý na její vlastní žádost. Pravda to ale není. Zařídil to bratr? Pravděpodobně ale za tím stojí Camillina matka. Zanedlouho začíná válka a pacienti ústavu se musí stěhovat. A ještě několikrát. Nakonec Camille končí v ústavu v Montfavet u Avignonu. Navštěvuje ji jen bratr, ale maximálně tak dvakrát do roka. Když lékař navrhne matce, aby si dceru vzala do domácího prostředí, ta odmítá. Prosí ji o to poníženě i sama Camille. Ne, matka je neoblomná. Naopak! Zakáže jakýkoli kontakt s okolním světem kromě bratra Paula. A tak Camille čekají jen další léta pouhého přežívání… V psychiatrických léčebnách nakonec stráví dlouhých třicet let. Umírá na podvýživu za druhé světové války v roce 1943 ve věku devětasedmdesáti let.

Opravdu neskutečně nespravedlivý byl osud k této kdysi tak krásné a talentované ženě. Kolik toho mohla ještě dokázat!

 

Rodin

Rodinův Polibek - jedna z nejkrásnějších umělcových soch a vedle jedna z verzí Rodinova Balzaka – Musée Rodin v Paříži

V seriálu Jany Ládyové o zajímavých ženách jste si mohli také přečíst: