Čahounky jsou v kurzu? No nevím. Měřím 181cm, a až tak v kurzu si nepřijdu. Zejména ne v obchodech.  I když v supermarketech vlastně v kurzu jsem – téměř denně ode mě chce někdo něco podat z vysokých regálů. Ne že bych byla neochotná, to né, ale už mě to moc nebaví, a tak poslední dobou, když vidím malou osobu sápající se po zboží umístěném vysoko, dělám se neviditelnou. Jenže udělejte se neviditelnou s takovou výškou. Takže zboží poslušně podávám dál. Mnohdy se za to dočkám i otázky, jak se s takovou výškou hledají chlapi – no moc pěkný vděk za podanou konzervu.

Když si chci koupit něco pěkného na sebe, často narážím na problém. Oblečení mi je prostě krátké. Rukávy, nohavice, pas, všechno mi končí tak nějak jinde, než by mělo. I když musím uznat, že dnes je to již mnohem lepší. Džíny a taková ta mladistvější móda se sežene snadno, ale saka, kabáty, kostýmkové kalhoty, tam už je to mnohem horší. Tam se s vysokou ženskou postavou moc nepočítá. A když už náhodou počítá, tak je automaticky přidáno i do šířky.
Takže když se mi podaří sehnat sako, aby mi rukávy nebyly krátké, vešla bych se do něj nejméně 2x.
A boty?
Logicky mám ke své výšce i větší nohu. V obuvi musím vždy potupně k těm nejzastrčenějším regálům za rohem, nebo úplně vzadu, tam až jsou zastrčené větší velikosti. A výběr? No hrůza. Buď model, za který by se nemusela stydět 150letá babča, nebo lodičky na ohromném podpatku.

Má postava (protože jsem vysoká a hodně štíhlá) v každém budí dojem, že musím být zdatný sportovec, a právě toto téma se často stává předmětem hovoru. Jenže já až takový sportovec nejsem. Vlastně, přesněji řečeno, nejsem vůbec žádný sportovec. A na otázky, zda hraju basket (ani nevím, jak se to slovo píše, natož jak se hraje), jsem už alergická.

Ale abych nelhala – má to i své výhody být vysoká.

Haníczech

Reklama