Dokážete si představit, že se každé ráno budíte s pocitem, že obraz, který uvidíte v zrcadle, je lež? Umíte se vžít do situace, že byste při pohledu na sebe vnímali cizí tělo? Člověk má zpravidla na výběr, jak chce prožít svůj život. Jen málokdo je ale postaven před takovou volbu, která mu má de facto vrátit život v podobě, jež mu byla odepřena. 

Narodil se jako chlapec, vyrůstal jako mladík a oženil se jako zdravý muž. Dnes jsem si povídala s velice sympatickou, vyrovnanou ženou, a přesto se stále jedná o tutéž osobu.

 

Jaroslava Brokešová – dříve Jiří Brokeš. Je vysoká, hezká žena, s živýma zelenýma očima. Proti mně je jí pěkný kousek. I když proti mně je pořízek i kropicí konev.

 

Jaká jste, Jarko, byla jako dítě? Napadá mě, jestli jste měla nějaký problém s identitou už v dětství?
Vyrůstala jsem v normální rodině. Měla jsem hodnou maminku i hodného tatínka. Já sama jsem byla spíš zlobivý kluk. Chtěla jsem být středem pozornosti… Hodně jsem proklamovala, že jsem kluk, protože jsem měla pocit, že to je málo vidět. Tak to mělo být jako hodně markantní… i když to si uvědomuji až teď zpětně.

 

Myslíte, že kdybyste se narodila rovnou jako holka, byla byste jiná?

Ano, určitě – bylo by to zřejmě přirozené a já bych neměla potřebu něco společnosti i sobě vnucovat.

 

A jak jste tedy přišla na to, že s Vámi není něco v pořádku? Jak jste si toho všimla?

No… já jsem měla takové záblesky, kdy jsem se uviděla třeba na pár vteřin někde ve výloze, nebo v zrcadle jako holka. Byla to vždy setina vteřiny… Pak ale na druhý pohled už to bylo pryč. Trápilo mě to, než jsem si to pojmenovala. Vlastně ve mně rostla touha podobat se tomu obrazu…

 

Jarka (vlevo) po rozhovoru s redaktorkou Míšou.A to Vám bylo kolik let?

Kolem desátého roku to bylo asi.

 

Muselo to být nepříjemné pro tak malého kluka…

To bylo. Nechápala jsem, proč mě zajímají časopisy, kde jsou holky, jenže z jiné stránky. Chtěla jsem být také tak hezká, nalíčená… neumíš si představit, jaký vnitřní tlak jsem prožívala... věděla jsem, že to přece nejde. Později jsem se pokusila se tajně do něčeho obléknout. Bylo mi strašně dobře v tu chvíli.

 

No a dospívání? Zajímaly Vás vůbec holky?

Já jsem se donutila, aby to tak bylo. Vlastně jsem lhala sama sobě a doufala, že to třeba nějak samo přejde. Potíž byla v tom, že já jsem k holkám přistupovala tak nějak netradičně. Hrozně mě přitahovaly, ale jinak. Nezajímal mě moc sex s nimi. Chtěla jsem si povídat. O jejich problémech a tak. Řešit holčičí starosti… Cítila jsem to, co ony. 

 

A řekla Vám to nějaká holka někdy?

Ano. A ne jedna.

 

Jarko, ale „oženila“ jste se a máte dvě hezké děti? Jak to?

Já svou ženu milovala… Chtěla jsem s ní být, a tak jsem si chvíli hrála na drsňáka, abych jí byla blíž. Ona mě měla také ráda. Byli jsme spolu 15 let.

 

A co sex? Nevykládejte si to prosím špatně, ale prostě mě napadá, že jste se asi neobešla bez nějakých sexuálních představ...Jarka s manželkou Alenou

To je jasné, že ne. Představovala jsem si, že jsem holka a spím prostě s holkou… To mě vzrušovalo.

 

Jste lesbička?

Ne, jsem bisexuální…

 

V čem byl ten zlom? Bylo to vůbec šťastné manželství?

Své manželství pokládám za šťastné. Moje žena je hodná. Dokonce „vykousala“, když jsem se jí asi po roce manželství přiznala, co mě láká a co cítím. Koukala sice zprvu překvapeně, ale pak se mi snažila vycházet vstříc… i v posteli. Dokonce jsme se z legrace někdy převlékly obě za holky a šly třeba ke známým. Oni to chápali všichni jako hru. Jen my dvě jsme věděly, jak je to pro mě důležité.

 

A kdy jste se rozhodla pro operaci? Co tomu předcházelo? Člověk se třeba ráno probudí a je rozhodnutý?

Bylo to velmi nepříjemné a hodně zátěžové období pro nás obě… 

Ten večer jsme se strašně pohádaly a já rozmlátila všechno nádobí a ještě jiné věci. Moje paní se sebrala, odjela s tím, že až se uklidním, tak se vrátí. Celou noc jsem nespala. Jela jsem koupit všechno, co jsem rozbila, když se žena vrátila, hovořila jsem s ní už otevřeně jako žena s ženou.

Prostě jsem se natvrdo personifikovala jako žena. Řekla jsem jí, že jsem se rozhodla a proč. Musela jsem... už to dál nešlo. Zřejmě bych trápila všechny kolem sebe a pak bych si to asi hodila. Plakaly jsme celou noc obě.

 

Jarka s dětmi.Takže to byl konec a začátek zároveň...

Ano. Následovala spousta vyšetření a testů a pak jsem jedno dne ležela na operačním stole a jediné, na co jsem myslela, bylo: „Jestli se to nemá podařit, tak ať se raději neprobudím.“ Podařilo se to… v ten moment, kdy jsem se probudila, jsem měla pocit, že jsem teprve začala žít.

  

Jarko, to je neuvěřitelný příběh a ještě ho určitě zdaleka není konec.  Mám ještě pár otázek, které budou asi zajímat každou ženu… Když se milujete, prožíváte také.... teď nevím...

Máte na mysli orgasmus, že? Ano, mám. Mám klitoris, takže mám klitoriální orgasmus.

 

Jste vlastně jediný člověk, kterého se mohu zeptat na to, co je hodně často diskutovaná otázka…  Kdo má tedy z Vašeho oboustranného pohledu hezčí orgasmus - muži, nebo my ženy?

Jednoznačně my. Delší, lepší a hezčí.

 

Já si to myslela. :) A ta prsa jsou Vaše?

Ano, jsou moje. Klidně si sáhněte. :)

 

Pane jo! Máte nějakého partnera nebo partnerku?

Ne, v současné době jsem sama.

 

Nelitovala jste někdy toho, co jste podstoupila?

Ne, naopak. Kdyby nebylo doktorů, nebylo by už teď zřejmě mě.

 

To musí být náročná a hodně drahá operace.

Je drahá i náročná. Osobně jsem operaci, kterou jsem podstoupila, viděla na videu, až půl roku po tom. Udělalo se mi nevolno. První operace je takříkajíc jen na hrubo.

 

Jako že napřed odříznou… všechny ty „věci"?

Přesně tak. Navíc, abych tedy do budoucna měla zachovánu citlivost a orgasmus, je potřeba ze špičky žaludu udělat vlastně klitoris.

Druhá operace je teprve estetická… řeknu vám, to, co umí dnes lékaři, je skoro zázrak.

 

Reklama