Pro mnoho lidí je koupě zámku, hradu či třeba staré fary nesplnitelný sen. Nemají k tomu odvahu nebo prostředky, mnohdy obojí. Manželé Nováčkovi v sobě tu odvahu našli. Bydlet na zámku je, jak říkají, dřina a velký závazek...

NovackoviKdyž potkáte pana Nováčka s manželkou, asi vám na první pohled nepřijdou ničím zvláštní. Možná vás trochu zarazí jejich záliba – objíždí smutné památky a koukají, jak by je zachránili. Dokonce se jim to u zámku Potštejn už podařilo! Své zkušenosti se rozhodli zúročit a investovat do dalšího zchátralého historického objektu, zámku v Bořanovicích, respektive Pakoměřicích.

Přečtěte si rozhovor se zámeckým pánem, který není původem šlechtic, přesto se k památkám chová velice šlechetně.

Co vás to napadlo, koupit si zámek?
Manželka je právnička, po revoluci se rozhodla s právničinou skončit a začala se věnovat umění. Po čase chtěla vystavovat v jednom malém kostelíčku, jenže z toho nic nebylo. Byla z toho velice smutná, tak syn našel inzerát a sdělili jsme jí, že jí koupíme zámek, kde by mohla vystavovat, jak bude jen chtít. Rozum samozřejmě říkal, že to je bláznivý nápad, tak jsme alespoň předstírali, že chceme koupit zámek. Objížděli jsme společně různé památky a najednou stáli v Potštejně a zámek nám sám řekl: „Kupte si mě.“ Jako by nás prosil o pomoc.
Už před tím jsme byli fandové do historie. Je nám líto, jak památky chátrají. Jezdili jsme po ohrožených hradech a zámcích a přemýšleli jsme, jestli by se nedaly nějak zachránit. U potštejnského zámku začala manželka hned plánovat a já se trochu vzpouzel. Zámek byl ve špatném stavu a já jsem se bál, že to prostě nemůžeme zvládnout. Žena ale řekla, že ho musíme koupit, a už nebylo cesty zpět. Jsem moc rád, že to řekla. Je to investice pro budoucí generace, zanecháme po sobě něco, co stojí za to zachovat.

A co ta výstava, konala se nakonec?
Abych vám pravdu řekl, už nevím, jestli se tahle konkrétní výstava konala, nebo ne. Nekonala se totiž jen jedna, ale hned několik. Na zámku máme galerii, ve které pořádáme různé výstavy. Nevystavuje tu jen manželka. Měli jsme například výstavu Josefa Čapka, Adolfa Liebschera. Výstavy přináší lidem kulturu a duševní uspokojení.

Potstejn

Ke kultuře u vás na zámku se ještě dostaneme, myslím ale, že asi každého zajímá, jaké to je, bydlet na zámku?
Zámek je historická budova, která toho strašně moc prožila. Naše odpovědnost je v tom tu historii nepřehlížet, naopak, snažit se jí zachovat a nějak rozvinout. Popravdě, bydlet na zámku je dřina. V tom se shodujeme i s našimi „zámeckými sousedy“ panem Kinským a panem Dujkou z Doudleb... Zámky a zámecké parky je totiž potřeba uživit. V Potštejně jsme na tom trochu hůř, protože nemáme u zámku hospodářství, které by na zámek vydělávalo, tak jako tomu vždy bylo.Tak si na sebe musí vydělat sám, ale nesmí to být pouť. Rovnováha mezi komercí a historií musí být. Snažíme se pokračovat v tom, co pokolení před námi započala. Staráme se o to, aby lidé měli důvod, navštívit krásný objekt s bohatou minulostí, vždyť tu žil třeba hrabě Chamaré, který na hradě hledal bájný poklad, o kterém později napsal Jirásek.
Mám-li říci pravdu, necítíme se jako majitele zámku, jsme spíše jeho očitými správci. Když se podíváme nazpět do historie (a to nejen do historie osmačtyřicátého roku, ale i před tím), vidíme, že zámky vždy někdo vlastnil, dobře nebo špatně na nich hospodařil, přežil tak nějaké období a pak mu byl zabaven. Snažíme se být dobrými hospodáři.

PotstejnJá se ale spíš ptám na to praktické bydlení. Naznačil jste, že je to dřina. Dovedl byste to ale srovnat s bydlením v klasickém domku, nebo třeba moderním bytě?
To samozřejmě mohu, protože jsme dlouhou dobu bydleli v panelovém domě. Bydlení na zámku má různá úskalí. Je samozřejmě krásné a neopakovatelné, sednout si v parku na lavičku a dívat se na Potštejn. Otázka je, jestli to člověk vůbec stihne. Mám firmu v Praze a na zámku si spoustu věcí děláme sami.
Co se týče toho samotného bydlení, my máme vlastně z celého zámku dvě místnosti a ty těsně sousedí s expozicí. Když jde prohlídka, nesmíme skoro ani mluvit, abychom ji nerušili. V pět hodin se zámek zamkne a je to jiné, ale člověk si toho moc neužívá, protože je potřeba neustále někde něco řešit. Zvykli jsme si a asi bychom si zvykli zase zpátky v bytě, ale zámek má úžasnou atmosféru a pro nás je to takhle lepší. Nejsem si jistý, jestli je to naší generací, nebo námi.

Vy nejste žádný „von“. Říkal jste, že si notujete se sousedy šlechtici, přesto, nedívají se na nešlechtické majitele hradů a zámků trochu skrz prsty?
Určitě ne. Šlechty jako takové si velmi velmi vážím. Mnozí z nich si museli projít spoustou úskalí minulých dob. Přežili je se zdviženou hlavou a pokorou. Dotkneme-li se třeba Benešových dekretů, které jsou velice drsné a vůči mnohým nespravedlivé. Nebo třeba rok 1938 a´39, kdy se česká šlechta postavila za náš národ proti Němcům. Věděli, že za to budou perzekuováni. Bylo to obrovské hrdinství.
Dnes nás tito lidé zvou na narozeniny a různé šlechtické oslavy. Moc si toho vážíme. Člověk s nimi pak nabude jisté osobní zkušenosti a zjistí, že jsou velmi vzdělaní a přistupují ke svému dědictví s pokorou a odpovědností. Jsou to lidé, kteří normálně pracují a pokud to o nich nevíte, ani byste je v zástupech ostatních lidí nepoznal. Je jen škoda, že nesmí používat šlechtické tituly.

Potstejn

Zmínil jste, že si na sebe zámek musí vydělat. Pokud vím, koupili jste Potštejn v roce 2004, kdy začal sám sebe živit?
Bylo to tak, že ho koupila moje společnost v roce 2004. Kdykoli byly nějaké prostředky navíc, šly do zámku. Dnes je z něj už samostatná společnost Zámek Potštejn, s.r.o. Kastelánkou je naše nejstarší dcera Kateřina. Vede ho skvěle, dokonce tak, že v tomto roce bude asi poprvé na nule.
Myslím, že vydělávat, tedy tvořit nějaký zisk, nebude zámek nikdy. Tedy pokud budeme pokračovat v našem cíli, co nejvíc ho zpřístupnit lidem. Samozřejmě kdybychom ho zavřeli a udělat z celého hotel, asi by to vypadalo finančně jinak. Ale to nechceme. Máme tu jen pár velice luxusních apartmánů, ovšem plně v historickém duchu. Pořádáme svatby, ze kterých si novomanželé odnáší jedinečné vzpomínky. Také akce pro školky, kdy tu byly na jaře tisíce dětí a hledaly již zmíněný poklad... Přínosem jsou také podnikové akce a školení.
Náklady jsou veliké. Nedovedete si představit, kolik se tu jen protopí... Potřebujeme zámek živit a nechceme jednou předat dětem danajský dar. Je hrozně těžké to celé nějak vyvážit a nebýt jen poplatní komerci. Asi jsme si zvolili tu náročnější cestu, ale my prostě nechceme mít na nádvoří automat na limonády. Tak jsme si z možností vybrali ty, které nám přináší peníze, ale nejdou proti duchu zámku.

Bubakov

Dětské hry, svatby... Osobně by mi k historické budově sedly spíš nějaké šermířské akce, pořádáte i ty?
Šermířské akce v průběhu roku nepořádáme, protože v Potštejně máme kromě zámku i hrad, kde se právě šermířské akce pořádají. Nechceme to tříštit, za šermem se tu jezdí na hrad. Co ale pořádáme, jsou zámecké slavnosti v barokním stylu. Při nich probíhají ukázky barokního šermu, taneční vystoupení, na balkon vystoupí hrabě Chamaré se zdravicí... Když se to podaří, navštíví je i tři tisíce lidí. Jsou to nádherné akce, ale jsou i hrozně nákladné. Stačí když přeběhne po obloze mráček, lidé nepřijdou a akce se dostane do obrovských nesnází.

Slavnosti

A aby toho nebylo málo, rozhodli jste se nedávno a pořídili další chátrající zámek, tentokrát poblíž Prahy v Pakoměřicích. Zeptám se znovu: Co vás to napadlo? To vám to nestačilo jednou?
Bylo k tomu víc důvodů, proč jsme pakoměřický zámek koupili. Mám v Praze firmu a dnes už není doba, kdy dostáváme tak velké zakázky, jako tomu bylo v devadesátých letech. Ostatní firmy šetří a v návaznosti na to musíme šetřit i my. Byli jsme tedy v situaci, kdy jsme museli zvážit, jestli jsme schopní platit drahý nájem, nebo zda nebude lepší, podívat po vlastním objektu. Původně jsme tedy hledali objekt pro firmu. To je jeden důvod.
Druhý důvod je, že jsme toužili ještě po jednom zámečku. Jezdili jsme po republice, hledali a říkali si, že jsou v hrozném stavu, kdyby nám to prodali, tak do toho hned jdeme. Zajímavé je, že zámky často koupili lidé, kteří do nich nechtějí investovat další peníze, nechtějí ale ani rozumně prodat. Mnohdy jsou to třeba cizinci, které zajímají pozemky okolo a zámek raději nechají spadnout, než aby ho vlastnil někdo jiný. Anebo by i zámek prodali, ale chtějí za něj nesmyslně vysokou cenu, což je nemyslitelné vzhledem k tomu, v jakém je stavu a kolik je do něj potřeba investovat.
Tak se stalo, že jsme jednou jeli kolem Bořanovic, Pakoměřice jsou jejich část. Šli jsme se na zámek podívat. Oslovil nás tam muž, že je to soukromý majetek, co tam děláme a ať jdeme pryč, tedy jestli nechceme zámek koupit. Nakonec jsme koupili celý areál i s barokní farou a pivovarem. Do pivovaru ještě letos přestěhuji firmu, na faře chceme sami bydlet a zámek se bude postupně rekonstruovat. Do areálu patří i malý kostelík, tak teď jednáme s církví, jestli by ho nepřevedla na naši nadaci, rádi bychom ho zrekonstruovali, aby se v něm zase mohly pořádat bohoslužby. Stejně tak chceme oslovit obec, zda by nepřevedla na nadaci bývalý zámecký rybník. Naše představa je vrátit místu stejný ráz, jako mělo za doby Nosticzů, a zpřístupnit ho lidem. Je to původem vodní tvrz ze 14. století, kterou vlastnili třeba Kolovratové. Nosticzové ji měli v letech 1648 až 1948. Ti stejní Nosticzové, kteří v Praze postavili Nosticzký palác, divadlo... Byl to jeden z nejvlivnějších rodů své doby a v Pakoměřicích sídlili do té doby, než vystavěli zámek v Měšicích.

To jsou velké a záslužné plány. A co až opravíte Pakoměřice, pořídíte si další památku? Což třeba hrad?
Po hradu jsme vždycky s manželkou hrozně toužili, ale není nám dvacet. Je mi šestapadesát a není to na chvilku. Devět let vlastníme Potštejn a je sice takřka opravený, ale zatím stále čeká na rekonstrukci střechy.
Každopádně, jestli toho budeme fyzicky schopní, chtěli bychom zachránit další památku. Je to náš úděl, snad i trochu droga, ale nechci aby to vypadalo, že se topíme v penězích a nevíme co s nimi. Je nám prostě těch chátrající památek líto, a abychom si to mohli dovolit, musíme vždy něco prodat.

Potstejn

Myslím a doufám, že to tak nevypadá. Kdybyste nevěděli, co s penězi, koupíte si již opravený zámek a neřešíte tu hromadu problémů okolo. Chtěl bych se ještě zeptat, už jste to tak trochu nakousl, ale vlastně pořád chodíme tak trochu okolo: Co děti? Vlastnit a spravovat zámky není záležitost jedné generace. Nebojíte se, že jim jednou předáte závazek, který by si třeba samy nevybraly?
O tomhle jsme se ženou moc přemýšleli. Myslíme si, že je potřeba, aby dětem něco zůstalo, nejen práce, ale i potěšení. Máme tři děti po šesti letech, teď je jim dvacet, šestadvacet a dvaatřicet. Byť se tomu zpočátku (asi jako každé dítě) bránily, vztah k historii si udělaly. Dnes třeba jedeme městem a Terezka – naše nejmladší – najednou řekne: „Jé, to je hezký dům!“ A řekne to o starém domu, ne o žádné moderní budově. Nenásilnou metodou jim tedy ukazujeme cestu. Co s tím ale udělají a jak se k dědictví jednou postaví, to už bude na nich. Doufáme, že to bude s pokorou k historii.

  • Zámek Potštejn můžete navštívit na těchto souřadnicích 50°4'56.475“N, 16°18'31.003“E. Více o akcích a prohlídkách se dozvíte na internetu zde: www.zamekpotstejn.cz

Přečtěte si také...

Reklama