Vztahy

Být vrba je trpký úděl

Být vrba je někdy opravdu těžké. Starost o osudy druhých může člověku přinést problémy v osobním životě. Vrba z našeho příběhu se tak snažila slepit rozbité manželství, až na ni oba mnželé zanevřeli. A málem ztratila i sama sebe...

Příběh Simony a Vaška jsme si pro vás, milé čtenářky, vymysleli. Je to tedy spíš povídka. Ale nevychází ze situace, která se nikdy v životě nestala. Naopak, jde o zlomky zkušeností různých lidí poslepované do jedné vztahové vitráže.

Trpký úděl vrby

friendVždycky jsem byla hodně empatická a myslela na druhé víc než na sebe. Kdokoli v mé blízkosti měl problém, vždy utíkal za mnou a já jej s trpělivostí nejen vyslechla, ale také jsem se mu snažila všemožně pomoci. Považovala jsem to za svou povinnost. Přece když někdo trpí, musím mu ulehčit od trápení!

Ovšem i má ochota pomáhat má své meze a já je objevila díky svým dvěma přátelům.

Simonu a Vaška jsem poznala už jako pár. Seznámili nás společní kamarádi asi před rokem a od té doby jsme si občas někam společně vyšli a jednou vyjeli na prodloužený víkend na hory i s jejich čtyřletými dvojčaty. Už tehdy jsem si všimla, že jim to tak úplně neklape, ale nepřikládala jsem tomu zas takovou váhu. Každý vztah si musí projít nějakou tou krizí, jinak by to ani nešlo.

Jenže na podzim mi zavolala Simona celá ubrečená, že se od nich Vašek odstěhoval a že je úplně na dně. Okamžitě jsem za ní přijela a protože byl pátek večer, zůstala jsem až do pondělka a trpělivě naslouchala celému řetězci událostí, které vedly k jejich rozchodu. Simona chvíli obviňovala sebe, chvíli Vaška, chvíli svého autoritativního tchána a plakala a plakala a plakala.

Už během víkendu mi na mobilu přistály asi tři SMSky od Vaška, že mě musí vidět, že si nutně potřebuje s někým normálním promluvit. Takže jsem si vyslechla velmi podobný příběh vnímaný z druhé strany.

Oba byli z rozchodu strašně zdrcení. Oba mi několikrát zopakovali, že toho druhého milují a nechtějí se ho vzdát, ale ze současné situace nevidí jiného východiska. A prakticky oba po mě chtěli pomoc. Věděli, že se stýkám i s tím druhým, a začali mě žádat o výzvědy, jak na tom ten druhý teď je a co vlastně chce.

Teď už vím, že to byla kolosální pitomost, ale tolik jsem jim chtěla pomoci, že jsem do téhle výzvědné akce úplně zabředla. Víc než dva měsíce jsem nedělala nic jiného než že jsem pendlovala mezi těmi dvěma a předávala jim vzájemné vzkazy, zjišťovala a převyprávěla jejich názory na to či ono a čím dál víc se do jejich problému zamotávala.

Největší problém těch dvou totiž byl, že si nikdy nedokázali sednout a své problémy si prostě pořádně prodiskutovat. Tak to teď dělali přese mě. Bylo to unavující a vyčerpávající, protože jsem díky tomu, krom práce, nestíhala nic jiného, ale pořád jsem si říkala, že musím vydržet, protože když už jsem se rozhodla jim pomoct, nemůžu to teď vzdát.

Jenže asi po třech měsících se situace začala pořádně přiostřovat. Něco se v nich zlomilo, snad naděje v záchranu vztahu, a ti dva začali čím dál tím víc na druhého nasazovat, vyčítat, pomlouvat a svádět na něj veškerou vinu za krach vztahu. A já stále trpělivě bruslila mezi oběma a donekonečna vysvětlovala, obhajovala, utěšovala a sbližovala. Marně. Už ani nevím, který z nich poprvé vyslovil slovo rozvod, ale od té chvíle už se koloběh událostí nezadržitelně řítil jako lavina. Do té doby byly oba relativně rozumní. Iracionální domněnky a výpady si zpravidla nakonec nechali vymluvit a minimálně bylo ochotni vyslechnout, jak to asi cítí ten druhý. Ovšem teď mezi nimi začala otevřená válka.

Válka, ve které jsem zcela selhávala coby mírový vyslanec. Po tolika měsíční snaze o záchranu jejich vztahu jsem byla naprosto vyčerpaná. Už jsem neměla sílu vůbec nic řešit, přesto jsem se odmítala vzdát. Kolikrát jsem sama plakala v noci do polštáře nad svou bezradností, ale rozhodla jsem se nekapitulovat.

Jenže Simona s Vaškem do svých problémů začali čím dál tím více zatahovat dvojčata, a to už i na mě bylo moc. Přepláceli je dárky, pomlouvali před nimi druhého rodiče a vůbec se začali chovat úplně otřesně. Snad ještě další měsíc jsem napínala veškeré své snahy k tomu přivést je k rozumu. Ať si konečně uvědomí, že se chovají nesmyslně, hloupě a ubližují nejen sobě samým, ale i svým dětem. To už jsem kvůli nim plakala každý den. Trápily mě obrovské výčitky, že jsem měla udělat něco víc. Že jsem někde udělala chybu, a proto jsou teď ti dva tak zlí a nenávistní.

Nakonec jsem se já sama potřebovala ze všeho někomu vypovídat a svěřit a až moje vrba mi otevřela oči dokořán. Pravda, trvalo mi ještě několik týdnů, než jsem si dokázala přiznat, že celý tenhle můj boj byl naprosto směšný a zbytečný a že jej zkrátka nemůžu vyhrát. Protože vztah dvou lidí je jen a jen jejich věc, a pokud ho nedokážou vyřešit oni, já na tom nic nezměním.

Sbírala jsem sílu a odvahu a po víc než půl roce jsem oběma řekla, že už jim nebudu víc pomáhat. Jak jsem očekávala, následovala série výčitek, nakonec i nadávek a pěkně nepříjemných vzkazů na telefonu, ale mně už to bylo jedno. Teď jsem snad poprvé v životě potřebovala být sobecká a zachránit v prvé řadě samu sebe. Odstřihla jsem se od obou a začala dávat do pořádku svůj život a samu sebe, na což jsem dříve, kvůli nim, vůbec neměla čas.

Ovšem nemůžu říct, že by mě občas nepřepadly výčitky. Nemohla jsem přeci jen udělat víc? Nevzdala jsem to příliš brzo? Nešlo jejich vztah přeci jen nějak zachránit?

Téma dne 19.3.2013: Jste dobrá vrba?

  • garnierDostala jste se někdy v životě do situace vrby?
  • Co se přesně přihodilo?
  • A jak to dopadlo?
  • Má podle vás vrba vůbec šanci urovnat rozbitý vztah?

Své příběhy zasílejte na již notoricky známou e-mailovou adresu (viz níže). Jednu z přispěvatelek odměníme dětským šamponem Garnier Kids Zelené jablko. E-maily s příspěvky zasílejte nejpozději 19.3.2013 do 15.00 hodin a nezapomeňte v předmětu e-mailu uvést heslo: VRBA.

   
19.03.2013 - Láska a vztahy - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. [15] sisinapipi [*]

    Svobodná volbička každého

    superkarma: 0 23.04.2013, 08:37:53
  2. avatar
    [14] SNÍŽEK [*]

    špinavé prádlo si má každý prát doma Sml22

    superkarma: 0 10.04.2013, 16:04:44
  3. avatar
    [13] Vivian [*]

    být vrbou je svobodná volba

    superkarma: 0 09.04.2013, 10:27:28
  4. [12] telelot [*]

    vrba má těžký úděl, zvlášť když má poslouchat "energetického" upíra...Sml15

    superkarma: 0 20.03.2013, 20:54:28
  5. avatar
    [11] ladouch [*]

    OlgaMarie — #3 Naprosto souhlasím, je to pravda.Sml22Sml22

    superkarma: 0 20.03.2013, 18:07:19
  6. avatar
    [10] danap [*]

    Vrbou  Rikina — #1 taky souhlas....

    řešit problémy těch dvou ... Sml23

    superkarma: 0 20.03.2013, 17:30:03
  7. avatar
    [9] datura [*]

    Naštěstí se o tom, být či nebýt vrbou ,rozhoduji sama, takže nesu i případné následky Sml16

    superkarma: 0 20.03.2013, 17:21:28
  8. avatar
    [8] LudPa [*]

    ale ono je dobře, když se máte kde vypovídatSml22

    superkarma: 0 20.03.2013, 16:54:18
  9. [7] Trefa [*]

    Trefa:nikomu bych vrbu nedelala,at si to kazdy vyresi.kazdy mame jiny nazor.

    superkarma: 0 19.03.2013, 11:40:55
  10. [6] cilani [*]

    Ještě, že je to jen vymyšlené.. Tohle nebyla vrba.. kdyby si nehrála na samaritánku, tak by se ti dva měli spíš šanci dát zpět dokupy, páč by si to vyříkali mezi sebou. Tohle nepovažuji za vrbu, ale kozu, co má potřebu zasahovat druhým do života...

    superkarma: 0 19.03.2013, 09:27:43
  11. [5] V19 [*]

    Rikina — #1 Sml22

    superkarma: 0 19.03.2013, 08:03:40
  12. avatar
    [4] v.poho [*]

    Rikina — #1 Sml67

    superkarma: 0 19.03.2013, 07:52:21
  13. avatar
    [3] OlgaMarie [*]

    Ne nadarmo se říká, kde nejíš, nespíš, nesuď.

    1. na komentář reaguje ladouch — #11
    superkarma: 1 19.03.2013, 07:09:47
  14. avatar
    [2] samecka [*]

    Ono je rozdíl dělat vrbu a dělat vola...Pardon

    superkarma: 0 19.03.2013, 07:04:04
  15. [1] Rikina [*]

    Tohle ovšem není "vrba". Sml80 To je klasický příklad toho, že člověk nemá strkat nos do cizích vztahů, pokud není pracovník manželské poradny a tudíž to nemá v popisu práce.

    "Vrba" nemá než naslouchat, nechat dotyčného se svěřit, možná ho utěšit a povzbudit, je-li třeba a očekává se to, ale nikdy ne aktivně konat a míchat se do problému. To už jsme někde jinde. Sml80 Ještě že je v úvodu psáno, že je příběh smyšlený, protože jinak by ona dáma byla nejspíš z těch, co kam šlápnou, konají dobro i "přes mrtvoly", vedeni úpornou snahou pomáhat za každou cenu, bez ohledu na to, co tím můžou způsobit jiným i sami sobě. Takový člověk není "vrba", a svěřovat se mu lze pouze s vědomím rizika. Sml57

    1. na komentář reaguje v.poho — #4
    2. na komentář reaguje V19 — #5
    3. na komentář reaguje danap — #10
    superkarma: 1 19.03.2013, 01:15:11

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme