Příběhy

Být sám sebou. Jak těžké to je?

be you

Snažíme se neustále plnit představy a očekávání ostatních a zapomínáme na ty vlastní. Jak z toho ven? Je možné naučit se být sám sebou a nepůsobit na své okolí sobecky a arogantně?

„Už od raného dětství jsem žila život, který si pro mě naplánovala babička s mojí matkou. Měla jsem se vydat v jejich šlépějích a stát se primabalerínou. Tak, jako ony dvě,“ vypráví Alžběta. „Malému dítěti se těžko brání, a tak jsem poslušně docházela šestkrát týdně na hodiny baletu, doma každé ráno a večer cvičila základní pozice a trénovala piruety do úmoru.“

„Vystudovala jsem konzervatoř a můj život se točil pouze a jen okolo tance. Vídala jsem se v rámci studia a tréninků jen se svými spolužačkami, nestíhala chodit na brigády a stala se ze mě vlastně taková introvertní myška, bez přátel a partnera“ vzpomíná Alžběta. „Moje máma a babička vždy na každém představení seděly pyšně v první řadě a zatlačovaly slzičky. Žila jsem jejich život. A já ho ve skrytu duše nenáviděla. Byla jsem tehdy tak nešťastná a ztracená. Ale co bych to byla za dceru, kdybych balet vzdala a šla si cestou, která by mě naplňovala víc?“

„A pak jsem během jednoho tréninku špatně upadla a strávila jsem nějaký čas v nemocnici s přetrhanými vazy. Když si na to teď vzpomenu, bylo to období, kdy jsem nemusela nic, četla jsem si, učila se, dostatečně spala a hlavně, nemyslela na tanec. Taková úleva! Babička s mámou tehdy spřádaly plány, hledaly nejlepší fyzioterapeuty a snažily se mě postavit na nohy co nejdříve.“

„Čas v nemocnici mi dal ale také čas na přemýšlení. Rozhodla jsem se, že už nechci žít život někoho nebo pro někoho, ale chci ho žít pro sebe. Rozhodla jsem se, že ukončím svou začínající baletní kariéru a půjdu cestou, která mě udělá šťastnou.“

„Babička ani moje vlastní matka se mnou po tomto rozhodnutí nepromluvily více jak rok, ale víte co? Já konečně začala být sama sebou, a přestože to nebylo jednoduché období, stálo to za to,“ končí své vyprávění Alžběta.

be you

Jak byste se zachovala vy, kdybyste byla v kůži Alžběty?

Možnost%
Šla bych ve šlépějích babičky a matky.3,8
Vydupala bych si svou mnohem dříve.38
Snažila bych se o kompromis, aby byli všichni spokojení.38
Šla bych si svou cestou jako Alžběta a s rodinou bych už klidně za cenu vlastního štěstí nepromluvila.20,3

Také si přečtěte:

   
07.09.2017 - Příběhy - autor: Marie Cicvárek Fléglová

Komentáře:

  1. [21] MARIE MATEJKOVA [*]

    Rikina — #19 tak to bych ji litovala. Snad každý sní o něčem,čeho chce v životě dosáhnout.

    superkarma: 2 07.09.2017, 21:32:39
  2. avatar
    [20] Suzanne [*]

    Rikina — #14 Tak to potom promrhala své možnosti Sml22

    superkarma: 0 07.09.2017, 19:44:41
  3. [19] Rikina [*]

    MARIE MATEJKOVA — #18 Co když žádné sny nemá? Sml80

    1. na komentář reaguje MARIE MATEJKOVA — #21
    superkarma: 0 07.09.2017, 19:14:28
  4. [18] MARIE MATEJKOVA [*]

    Ještě,že si dupla. Ony se s tím smíří. Je to její život a měla by si plnit své své sny.

    1. na komentář reaguje Rikina — #19
    superkarma: 0 07.09.2017, 18:33:23
  5. [17] Popoluška [*]

    já bych asi utekla z domova

    superkarma: 0 07.09.2017, 16:07:02
  6. [16] Mibina [*]

    Ambiciózní roiče jsou špatní rodiče. Normální člověk pochopí, že každý jedinec je jedinečný. A nutit někoho do něčeho, co nechce je prostě špatné. Dcera si vyzkoušela už pěvěcký sbor, taneční kroužek. Teď je šťastná v atletice. I kdybych ji raději viděla jinde, jako laborantka, nebo aby hrála na klavír. Rozhodně to na sobě, ale nedám znát. Prioritou není dítě do něčeho nutit, ale aby bylo šťastné, zdravé a svéprávné. Maminka s babičkou by se měly stydět...

    superkarma: 0 07.09.2017, 15:05:38
  7. [15] Rikina [*]

    Jinak teda obecně vzato, odhlédnu-li od baletu, tak si myslím, že člověk může být sám sebou i tehdy, kráčí-li ve šlépějích rodičů, a může tak být šťastný a spokojený. Nemusí se nutně bouřit, aby mohl být sám sebou. Sml80 Pokud to zkusí, a šťastný není, je jistě čas na změnu, ale zase - nemusí to nutně být vydupaná vzpoura doprovázená zavržením od rodiny, takže ta anketa u článku je taková dost jednostranná. Sml80

    superkarma: 0 07.09.2017, 14:52:47
  8. [14] Rikina [*]

    Suzanne — #13 No já právě takovou znám, co byla ta pátá až patnáctá labuť, a když už na to byla stará, tak od té doby se plácá od ničeho k ničemu, nic neumí, brečí, že nemá peníze, a učí na půl úvazku tancovat malé holčičky kolo kolo mlýnský na nějaké základní škole. Sml80 Nic, o co by člověk stál.

    1. na komentář reaguje Suzanne — #20
    superkarma: 0 07.09.2017, 14:48:16
  9. avatar
    [13] Suzanne [*]

    Holky, vy to píšete, jak kdyby balet, resp. tanec, byl těžká klatba. Pár tanečnic i baletek znám. Ty holky/ženské jsou šťastné na pódiu, tanec je jejich život. A i ta pátá labuť je naprosto šťastná a spokojená jen proto, že je na pódiu. Vysloužilá baletka taky nechodí po světě s žehráním, jak jí balet zničil život (asi taková existuje, ale já se s tím nesetkala). Neznám moc baletek, jen pár. Jsou šťastné, když můžou tančit. Druhá věc je, že ta z článku šťastná nebyla, a to není co řešit.

    1. na komentář reaguje Rikina — #14
    superkarma: 0 07.09.2017, 14:38:36
  10. avatar
    [12] jarka1234 [*]

    kobližka — #11Sml15 to se bohužel děje dost často Sml15

    superkarma: 0 07.09.2017, 13:41:13
  11. avatar
    [11] kobližka [*]

    Nejhorší je,když rodiče vnutí dítěti svojí představu a a přes něj si uskutečňují svoje nenaplněné sny...Sml15

    1. na komentář reaguje jarka1234 — #12
    superkarma: 0 07.09.2017, 13:35:04
  12. avatar
    [10] ModráKočka [*]

    No, matka a babička můžou mít ty šlépěje vpálený do mozku podobně jako africký matky obřízku pro své dcery. Rozumná matka nad dcerou, jež chce být baletkou, spíš spráskne ruce - viz to, co píše Rikina. Štěstí to není, spíš v brzkém věku zničené zdraví.

    superkarma: 0 07.09.2017, 12:08:20
  13. avatar
    [9] RenataMor [*]

    to je těžký

    superkarma: 0 07.09.2017, 10:12:42
  14. avatar
    [8] kareta [*]

    Rikina — #7baletky pak učí nebo trénují. Na balet je nutní dispozice, nadšení a tvrdost jak žula, není to pro holčičky. Drsnejší tréninky jak u sportu. 11 holky mají muskulaturru jak profesionální fotbalista.

    superkarma: 0 07.09.2017, 10:03:48
  15. [7] Rikina [*]

    Jo a čistě teoreticky by mě zajímalo, čím se ta matka a babička z článku živily. "Produktivní věk" baletky je zatraceně krátký, takže jestli ony byly v mládí primabaleríny, co dělaly potom ten zbytek života? Sml80 Že tak lpěly na tom, aby měla Alžběta stejný osud... na balet je celkem dost potřeba mít talent, a pracně si vydřít místo šestnácté labutě zleva vzadu, a v pětatřiceti mít zničená záda, nohy i klouby, to není žádné zvláštní štěstí, takže tomu moc nerozumím, proč by ji do toho cpaly. Sml80

    1. na komentář reaguje kareta — #8
    superkarma: 0 07.09.2017, 09:08:08
  16. [6] Rikina [*]

    No a opravdu nevím, co bych dělala "v kůži Alžběty", to je pro mě poměrně obtížně představitelné. Sml80 Můžu si myslet, že bych se vzbouřila v okamžiku, kdy by mě někdo nutil jít na střední školu týkající se oboru zcela mi cizího a vzdáleného, jenže kdybych od peřinky vyrůstala v něčem vyhraněném, přes co nejede vlak, třeba by mě ani nenapadlo se bouřit. Sml80 Takových rodin je dost, kde potomci pokračují v tradici povolání rodičů a prarodičů, a nebouří se, protože se to považuje za samozřejmé jako vzduch, dokonce jsou na to třeba i pyšní, a ani si neumí představit, že by to bylo jinak. Konec konců ono na tom není nic špatného, a i v dřívějších dobách děti běžně přebíraly živnost nebo grunt po předcích. Sml80

    superkarma: 0 07.09.2017, 09:01:06
  17. avatar
    [5] gerda [*]

    gerda — #4 seděly za krkemSml30

    superkarma: 0 07.09.2017, 09:00:29
  18. avatar
    [4] gerda [*]

    Rikina — #3My jsme měli v domě něco trošku podobného. Holka hrála na klavír k "radosti" celého domu. Jenom přišla ze školy (11 let), už začala hrát. Žádný velký talent, to se dalo poznat. Ale musela, maminka s babičkou já seděly za krkem a viděly v ní virtuosku. Najednou se cosi stalo. Holčičku tu není vidět, její mámu taky skoro ne, babička, co sem běhala dvakrát denně jako drak, taky zmizela. Když se manžel ptal, proč už nehraje, tak prý ji to přestalo bavit. No...spíš je u táty trvale a ne jen na střídačku. Ten je snad normální.

    1. na komentář reaguje gerda — #5
    superkarma: 0 07.09.2017, 08:59:21
  19. [3] Rikina [*]

    gerda — #2 O otci ani slovo. Sml80 Možná Alžběta patřila k těm dětem, co své otce prakticky neznají, protože směl jenom platit výživné a dítě mu nebylo "půjčováno" vůbec, nebo jen sporadicky. A tohle jsou ty následky. Sml15 Sml68

    1. na komentář reaguje gerda — #4
    superkarma: 1 07.09.2017, 08:53:23
  20. avatar
    [2] gerda [*]

    Maminka, babička...ani táta ji nepodpořil? Smutný příběh se šťastným koncem.

    1. na komentář reaguje Rikina — #3
    superkarma: 0 07.09.2017, 08:40:43
  21. [1] rychenza [*]

    Takze co ted dela? Sml30

    Ne, blahopreju k osamostatneni se, vim sama, ze to neni lehke.

    superkarma: 0 07.09.2017, 05:06:57

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme