Reklama


Dostali jste se někdy do stavu, kdy to nejlepší, co můžete udělat, je být sám a pokud možno nic nerozhodovat? Natož vztahy, u kterých si nejen nejste jisti výsledkem, ale přímo vidíte všechny ty katastrofy, které se na vás hrnou? To je nejlepší čas vyrazit na pivo, sklenku vína nebo jen si jít sednout s přáteli. Nebo ne?

Taroty přitom hovořily jasně. Užívej si svou samotu. A taky jo, bloudil jsem ztemnělým městem, vyhýbal se uličkám plným pochybných citů a cizinců, skoro jsem spával na Kampě s žebráky a bezdomovci, kteří jediní se sebou měli víc starostí než já sám. Prostě se zase něco zlomilo a ze dne na den se prohloubily stíny, ze kterých něco kynulo a velmi sebejistě tvrdilo, že se blíží soudnej den a měl bych zpytovat svědomí.

Když už se mi něco podobného přihodí, většinou poslechnu, není to dobré jen tak ignorovat, co říkají karty, hvězdy i Měsíc. Zrušil jsem rande. I to další rande a o to víc pracoval a psal. Lidi jsou lidi, ale někdy jich je doopravdy moc. Někdy je moc i to, když musí být člověk sám se sebou. A že někdy doopravdy nechce a je to společnost zlá a nevděčná.

Pitvat se v sobě. Nikomu to příliš neprospěje, ale nikomu to ani příliš neuškodí. Každý k tomu čas od času sklouzne a je jen na něm, jak to dá znát navenek, jak s tím naloží, a jestli si z těch stavů něco odnese. Když je konstelace hvězd dobrá, dá se to, někdy je to kúra vskutku očistná. A jindy je to očistec.

A tak se stane, že jednou už se nedá nikde courat, že se nedá sedět doma, že už je člověk příliš sám, aby se to dalo snést, a zabrousí na stará známá místa, kde se scházejí lidé, jejichž společnost obvykle vyhledává, když nechce být sám. Jenže to je v časech, kdy stíny jsou ploché. Sám být člověk nemůže, ale těch lidí je najednou kolem tak nějak moc a tak moc se snaží být veselí a vnímat vás stejně jako vás vnímají po celý čas… Není dobrý nápad chodit v těchto stavech do společnosti známých…

Kdo jiný než známí by ale měl vědět, co člověku chybí a jak mu je? Nikdo. A většinou to nevědí ani oni. Naštěstí to všechno jednou pomine. Pominou stavy, jednou pominou třeba i ti známí, ale je to strašně daleko. Sedíte s nimi a jejich obvykle tak zajímavé historky znějí jako když čurá na plech. A vůbec se ten den sejde zajímavá společnost. Dokonce se objeví vaše zrušené rande. I to druhé…

S každým dalším douškem vzduchu
absorboval jsem ženská ňadra linoucí se kolem stolu v pachu spáleného
papíru a směsi tabáku a šklíbil se na všechny kolem
A pak jsem ještě pil
Každý doušek piva – to byl nasládlý pelyněk
už není z chmelu jako dřív
a moh jsem se litovat
protože alkohol mne otravoval jako já otravoval dřevo
z nějž lavice byla, na níž jsem seděl
Jed vedle jedu a kdo kouří dostane rakovinu
Není čas na spaní. Není čas na bdění
„Řekni něco…“
„Nech toho.“
Nechal jsem toho už před časem, vzpomínáš?
Spolkl jsem s pivem sedm slov
a zuby si cukřil kofolou, když hořko došlo v prospěch cukrlátka
A ženský ňadra se vznášely ve vzduchu tak plná kouře až jsem se zajíkal
Tak radši mlčet a nebýt dobrý společník
„Trhni si!“
Jak kdybych v kofole vymyl si hlavu se mi zdálo
Tak rychle jsem uvažoval
a nebylo ani zbla šance, že dneska budu chtít spát sám se sebou
Z kofeinu třeštím oči do tmy a nechci si ani připustit, že kolem seděly další průsery
Jen kousek za kuželem naší lampy, a že stačilo o pivo víc
Vyplavaly by
Takhle je držím pod čárou ponoru a nahoru je nechám pálit mi žáhu
Kouření způsobuje rakovinu
Jorik by mohl vyprávět, ale zatím jen být či nebýt
a neběží tu vůbec o nic
je to jen další letní noc, jež měla přinýst rozuzlení
Zbude po ní jen střevní kolika
Tak řekni už kurva – s kolika?

Utéct je jediná dobrá výmluva. Utéct domů a snášet sám sebe, protože tohle jednou přece musí odeznít, jednou se stíny musí zase zploštit a vy přestanete vidět všechno tak černě. Jde jen o přístup. O racionální přístup. Jenže jsou prázdniny a racionalita si vzala dovolenou…

Šumařův blog je ZDE.