Přeji příjemný den,

k dnešnímu tématu má co říct vlastně každý. Já mám bratra a sestru, oba jsou mladší. Sestra o 14 měsíců (rodiče tenkrát byli přesvědčeni, že když ženská kojí, nemůže přijít do jiného stavu) a bratra o čtyři roky (to zase otec razil heslo, že každej chlap musí mít „následníka trůnu“). Jsme klasické „husákovy děti“. Jako malí jsem stáli dost při sobě, ale později (hlavně se sestrou) jsme se pořád rvali a hádali. Já jako nejstarší jsem musela mít dle rodičů nejvíce rozumu, tudíž jsem ve většině případů dostala od rodičů vynadáno nebo výprask já (abych nebyla nespravedlivá, když došlo na vařečku, máma pečlivě odpočítávala rány, aby se někdo z nás necítil ošizený).

Později jsem mohla jít s holkama ven, jen když vezmu ségru, a z toho jsem nebyla zrovna nadšená. Tak jsem jí to vždycky znepříjemnila a ona odešla domů. Prostě jsme byly se sestrou úplně jiné (ona poslouchala pop a já spíš rock a metal), když já řekla „ano“, ona zpravidla „ne“. Těch rvaček a naschválů, co jsme si udělaly, děs a hrůza.

Brácha mezi námi lítal, zrovna jak se mu to hodilo nejlépe (on byl nejmladší, takovej náš benjamínek). Brácha byl potvora, jak některá z nás měla něco sladkého, na které byl úplně ujetej, hned přemýšlel, jakým způsobem se k tomu dostat. Např. Mikulášská nadílka. Se sestrou jsme si nadílku šetřily, brácha si ji snědl hned a potom vybrakoval i naše pytlíky. To jsme se na něj potom vrhly a byl mazec.

Teď už jsme všichni dospělí a máme své rodiny a své děti. Už mezi námi rozbroje nejsou, rozumíme si, řekla bych dost dobře. Celkem často se navštěvujeme.

Pozoruji, že mé dvě děti (starší dcera – 7 let a mladší syn – 4 roky) se chovají jako my tři. Máma nám vždycky říkala, že se nám jednou vrátí to, co jsme sami vyváděli v dětství. Asi má pravdu. Kolikrát musím moje dvě zlatíčka od sebe trhat (ale zase na druhou stranu, když provedou nějakou lumpárnu, držej při sobě) a vzpomenu si, jak máma takhle trhala od sebe mě a ségru.

Co říct na závěr? Jsem ráda, že mám ségru a bráchu, být jedináček by mě asi nebavilo. Naši se s námi moc nepárali, ale všem vždycky nandali stejně a myslím, že nás vychovali celkem slušně. A máma měla pravdu. Takže dceři říkám, i když tomu ještě moc nerozumí, že až jednou ona bude mít děti, budou to raubíři jako ona.

klabi


Děkujeme za pěkný příspěvek :)

redakce@zena-in.cz

Reklama