Milé Ženy-in,

nedá mi to nenapsat Vám, jaká stále vládne byrokracie v našem státě a povím Vám, jak jsem šla žádat o pastelkovné.

Tak tedy: V roce 1998 se mi narodilo těžce postižené dítě, o které se již 8 let doma starám. Je to typický ležák, který nemluví a skoro se nehýbe. Vůbec mě tedy nějak nenapadlo, nebo jsem prostě úplně zapomněla, ho přihlásit v roce 2004 k zápisu, ani mě na něj nikdo nezval, prostě mi to vypadlo.

Napadlo mě to až v roce 2005, kde jsem se šla zeptat na školský úřad, jak to vlastně s takovými dětmi chodí. Paní úřednice se na mě hrozně rozčílila a chtěla na mě podat žalobu o odebrání dítěte, že jsem mu znemožnila školní docházku.

Nakonec si to kupodivu rozmyslela a poslala mě rychle do nejbližší školy, aby mi dodatečně vystavili odklad školní docházky. Paní v kanceláři na mě byla moc hodná, všechno pochopila a vystavila mi tedy doklad o odkladu. V roce 2006, tedy letos, byl malej přijat do speciální školy v Roosveltově ulici (což je vlastně stacionář kam docházel každý den do školky) a škola mi vystavila doklad o přijetí do první třídy. Když jsem se doslechla o příspěvku na školní pomůcky tzv. pastelkovném, vzala jsem doklad o přijetí do první třídy a šla o něj na příslušný úřad zažádat. Pastelky nekupuji, malej neudrží tužku v ruce, ale ve škole by se jim jistě pro dětičky hodily prstové barvy, které jsem jim za příspěvek chtěla zakoupit.

Paní úřednice mě však poslala zpátky, že doklad o přijetí do první třídy jim na příspěvek pro prvňáky nestačí a musím mít ještě doklad o odkladu školní docházky z minulého roku. Zaradovala jsem se tedy, protože jsem vlastníkem takového dokladu a běžela pro něj zpátky domů. Po vystání další fronty na úřadě mě však paní úřednice opět poslala pryč, protože na dokladu chybělo potvrzení o nabytí právní moci toho odkladu. Marně jsem jí vysvětlovala, že rok starý doklad již jistě nabyl právní moci a že kdyby byl přijatý do školy již vloni, neměl by doklad o přijetí do první třídy letos. Nic naplat, běžela jsem zpátky do školy pro razítko.

Zbytečná však byla moje radost, po vystání další fronty chyběl úřednici papír o přijetí do školy vloni. Zbytečně jsem vysvětlovala že takový doklad nemám, protože vloni do školy přijat nebyl, protože dostal odklad, že nemůže být současně přijatý a mít odklad současně, zbytečně jsem jí mávala před nosem tím orazítkovaným odkladem, další půlhodina vysvětlování mě neminula. Nakonec se však smilovala a říkala, že jí stačí pozvánka k loňskému zápisu. To byl však další kámen úrazu, protože jsem žádnou nedostala. Paní úřednice však ani na chvíli nezaváhala a poslala mě zpátky do školy, abych si vymínila potvrzení, že jsem pozvánku k zápisu nedostala.

Ta hodná paní v kanceláři však vůbec nevěděla, co mi mají potvrdit (vůbec se jí nedivím) a poslala mě zpátky, ať jí kdyžtak ona úřednice zavolá. Jak se domluvily nevím, na úřad jsem šla znovu až za týden, tedy dnes.

Jaké však bylo moje překvapení, když po mně dnes úřednice chtěla nejen doklad o přijetí letos, nejen doklad o přijetí v roce 2005, ale i doklad o přijetí v roce 2004 a potvrzení s razítkem o odkladech v letech 2004 a 2005.

V roce 2004 jsem u zápisu ani nebyla, natož abych o tom měla vystavený doklad... Úřednice ze mě byla už na nervy, a tak mi slíbila, že ony dvě školy tedy obvolá a zjistí si SAMA, jestli jsme tam měli dva odklady nebo ne. Na to jsem jí já opáčila, že je to přeci zbytečné, že přece nemůže vědět, zda-li jsem ho kvůli tisícikoruně kterou má dostat v roce 2006 nepřihlásila v roce 2004 do základní školy v Brně, na to mi sdělila, že to je zapeklitý případ, a odešla se poradit se šéfovou. Vrátila se dost zkroušená, co jí řekla šéfová nevím, ale myslím že musí obvolat všechny školy v republice, zda jsme v roce 2004 neměli na nějaké škole odklad. Rodiče dětí, které měly dva odklady, totiž asi přídavek na pastelky nepotřebují...

Jak to dopadne nevím, výsledkem mého snažení však je (krom mého ztraceného času) fronta na úřadě (kterou jsem fakt nechtěně udělala), nesmyslné telefonáty po celé republice (z našich daní) a především to,  že v té škole, která je plná postižených dětiček, stále nebudou mít ty prstové barvy.

Všem, kdo jdou po mně dnes na úřad Prahy 2 něco vyřizovat se hrozně omlouvám. BYROKRACII ZDAR

Lucie

Reklama