Jaké džíny byly pro naši čtenářku s nickem Odemětobě pro ostudu? To se dozvíte v jejím příspěvku, za který děkujeme.

Ahoj kamarádky, taky přispěji svou troškou do mlýna. Jsem z generace, která s džínsy prošla kus historie. Jako žačka 2.stupně ZDŠ jsem měla jeden kousek české výroby. Kdo tu hrůzu pamatujete víte, že byly spíš pro ostudu než k radosti. Navíc moje maminka mi k nim pořídila slušivou chlapeckou flanelku. Nemít dlouhé vlasy v culíku s mašlí, posílali by mě v tělocviku do chlapecké šatny.:-)

Na gymnáziu, kde jsme se sešli i se spolužáky z Brna, mně rifle citelně chyběly. Jak já po nich toužila! Ale kde na ně vzít,že jo. Navíc pro mé rodiče bylo nemyslitelné někde nakupovat bony na obyčejné gatě. V Tuzexu se kupovalo jen kakao pro pana doktora, ke kterému jezdila sestra na kontroly se šelestem na srdci. Když mi po tanečních můj kluk řekl, že v riflích bych vypadala ještě o 100 % líp, bylo mé trápení a toužení na vrcholu. Už si nevzpomínám, jak moc jsem doma otravovala, ale asi dost, protože v létě před 4.ročníkem naši jeli na nákupy do Drážďan a dovezli džíny! Opět socialistické produkce, ale když jsem vypárala kousek štepování na kapsách, byly skoro k nepoznání od originálu Levi Strauss. Konečně jsem nebyla černou ovcí! Rifličky jsem si hýčkala.

Na VŠ už byla situace jednodušší, jednak jsem si každé léto vydělala peníze na nějakou tu garderóbu, navíc jedna studentka z vyššího ročníku si přivydělávala jako "společnice", takže pro bony jsme si chodili k Andule. Za 5 let jsem si pořídila asi troje, různých značek a ani jedny mi v paměti neutkvěly.

Pak jsem pár let strávila na mateřské, proběhla revoluce a dneska jednoduše jdu a koupím.Pokud tedy mají na můj slovanský zadek a trošku delší nohy. Ty, které mi opravdu sedly, mi pak manžel opravuje záplatami, abych je donosila až do úplného zániku, třeba na vycházky se psem.

Vminulém roce u nás otevřeli outlet a tam se taky dá ulovit povedený kousek a za úžasné ceny. Takže jsem si pořídila asi troje lehké letní, nedávno černé a teď už jen čekám na nějaké šikovné zimní. Nejsem značková, z toho už jsem vyrostla.

A stejně: ty první, vytoužené, nepřekovají žádné jiné. Moje děti berou rifle jako něco naprosto běžného a obyčejného. Řeči o nedostatku a shánění jim přijdou jako sci-fi.

Odemětobě

Ale jakou radost pak udělaly, když jsme si je vymodlily. V tom bylo asi jejich kouzlo

Napíšete nám také něco o svých džínách, milé ženy-in? Jaké byly nebo jsou ty nejmilejší? Pamatujete si ještě na české džíny, které se nedaly vyšisovat? Nebo už jste vyrůstala v době, kdy byly džíny samozřejmostí? Pošlete nám svůj příspěvek na dnešní téma.

redakce@zena-in.cz

 

 

Reklama