A máme tady první příspěvek na dnešní téma Kamarádky, za který moc děkujeme. Je od čtenářky s nickem Mi-ki, která vyrůstala mezi klukama. Co myslíte, hledala si kamarádku lehce? Vydrželo jejich přítelství dodnes? Všechno se dozvíte, když si její příspěvek přečtete.

Hezký den do redakce. Já a kamarádky, to je kapitola sama pro sebe. Můj vztah k ženám je vůbec komplikovanější. Od dětství jsem vyrůstala mezi klukama a zjistila jsem, že i v dospělosti si s opačným pohlavím rozumím lépe. Opravdovou kamarádku jsem hodně dlouho neměla. Nikdy jsem se totiž nenašla dívku nebo ženu, se kterou bych si měla dlouhodobě co říct, která by mi "sedla".

Svoji opravdovou kamarádku jsem poznala až na střední díky tomu, že nás profesorka posadila vedle sebe jako úplně opačné povahy - ona zakřiklá, stydlivá a tichá a já jsem byla hyperaktivní živel, který dokázal rozvrátit jakoukoli její snahu o vyučování. Sedm let jsme spolu seděly v jedné lavici a staly jsme se nerozlučnými dvojčaty. I když se po maturitě naše cesty rozdělily, dodnes spolu komunikujeme alespoň virtuálně a několikrát do roka se i setkáváme.

Ještě na střední se do mojí přízně snažila vloudit další slečna, která sice byla velmi přátelská, vtipná a člověk se s ní nenudil, za to měla jisté charakterové vady. Byla to manipulátorka a nerada se o svoje kamarádky dělila. Takže se mi hodněkrát stalo, že jsem se jí svěřila, že se mi líbí nějaký kluk a ona mě před ním (za mými zády) pomluvila.

Po dvou letech jsem toho začala mít po krk, když do svých intrik začala zatahovat moje "dvojče" a slovně i ručně jsem jí dala najevo, co si o ní myslím. To byl konec našeho "kamarádství". Přesto na ni ale mám i spoustu hezkých vzpomínek a získala si místo v mém srdci.

Na vysoké jsem se seznámila se slečnou, kterou jsem dlouho za svou dobrou kamarádku považovala, ta mě však mnohokrát zradila - ráda se seznamovala s novými lidmi, byla svými novými známými vždy velmi nadšená, mě odsunula na druhou kolej, několik měsíců si mě nevšimala, ale vždy se tak nějak "vrátila".

Po třech letech jsem toho ale začala mít dost a přestala jsem ji považovat za dobrou kamarádku, pro svůj klid jsem ji začala brát spíš jako "známou". Tolik asi k významným ženám v mém životě. Moc jich nebylo apředpokládám, že jich ani o moc víc nebude.

Zdraví Mi-ki.

pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Milá Mi-ki,

víte, že jsem zažila něco podobného? Ne že bych vyrůstala přímo mezi klukama, ale měla jsem staršího bráchu a stále jsem se cpala do jeho party. Dívčí hry, věčné handrkování, pomluvy a intriky mě vůbec nelákaly. Pak jsem si našla kamarádku, která byla přesně pro mě. Dcera hajného, měla asi šest sourozenců, takže žádná fňukna, prostě holka do nepohody.

A jaká byla vaše kamararádka, milé ženy-in? Vzpomenete si ještě někdy na tu z dětství? Nebo jste tu nejlepší potkaly až v dospělosti. Napište nám o ní. Adresa je stále stejná, stačí na ni jenom kliknout.

redakce@zena-in.cz

Reklama