V úvodu musím předeslat, že nás je šest sourozenců. To není sice nic vyjímečného ale dnes se to už nenosí, i když vyjímky se najdou.

My, tři kluci a tři holky, jsme se rovným dílem dělili o lásku maminky. Pro všechny měla lásky dost, i když neměla lehký život, znala jen práci a domácnost. Nebylo to pro ni i tatínka lehké uživit tolik hladových krků, postavit dům atd. Obraceli každou korunu, ale když někdo z nás, dětí, něco opravdu potřeboval, vše šlo stranou. Já jsem na základce chodila do lidušky a koupit starší klarinet, tehdy za 1600 Kč, bylo dost peněz, muselo se ušetřit jinde. Nevím jak to rodiče zvládli, ale klarinet jsem měla. Stejně tak to bylo s bratrovou harmonikou.

Milovala jsem maminku, naučila mě vše ,co se domácnosti týče, tak nějak nenásilně "postupně" ani si neuvědomuji, kdy se to stalo a já uměla vařit, šít na stroji, žehlit atp. Nikdy se mi nepodařilo mamince vše splatit. Ten největší dluh, který vůči ní mám už nedoženu. Nikdy jsem jí neřekla, jak moc si jí vážím a jak ji mám ráda. Před dvěma lety zemřela a já nemohla být s ní, nemohla jsem jí vše říct a rozloučit se.                                                                                                                                                                             

Stáňa


Velice děkujeme za tak upřímný příběh.

Drahá Stáňo, myslím, že Vaše maminka určitě věděla, jak moc ji máte ráda. Ale budiž to varováním pro nás všechny - neměly bychom těm, na kterých nám záleží, zapomínat dávat to najevo - nebudou s námi věčně.

Stalo se vám, že jste své mámě nestihla nebo nedokázala něco říct? Nosíte v sobě nějaká nevyřčená slova? Podělte se aspoň s námi...

redakce@zena-in.cz

Reklama