Bulvár

Bylo nám dobře s jedním buřtem a bramborou z alobalu

 

Vážená paní redaktorko, milé Ženy-in!

Byla jsem docela malá holka a víc než rozumu z dějů, které kolem mě probíhaly, bylo ve mně radostí z obyčejných krásných banalit. Léta mi nedocházelo, že naši nejezdí, ale chodí na dovolenou za městem do podnikové chatky s plnými bágly natřikrát, než všechno nanosí.  Napočtvrté jsem šla s nimi i já se sestrou a prarodiči a mojí tetou (mamky sestrou, tehdy ještě v pubertálním věku). Cestou po silnici jsme potkali jenom pár aut, nikdo nespěchal, za to řeka, která nás provázela bouřlivým proudem od města, u chatky pomalu zklidňovala svůj tok, jakoby s námi chtěla zůstat.

Přestože mě táta nesl celou cestu na zádech a sestru zase děda, její kmotr, ve svých čtyřech pěti letech jsme na odpočinek měly po příchodu na místo zasloužené právo. Okamžitě jsme si zabraly tu nejlepší postel a těšily se, jak půjdeme sbírat po probuzení kuřátka do lesa přímo za chatkou na pravou koprovku od babičky. Dodnes nechápu, jak je možné, že ta kuřátka se tehdy nehledala, ale opravdu jenom sbírala. Mužská část rodiny v době našeho spánku vyrazila do lesa na dříví, aby se každý večer mohl udělat pravý dovolenkový oheň, s těmi nejlepšími večeřemi a povídačkami, jaké do dnešní doby znám.

V chatce nebyla voda, a tak jsme s tetou chodily do dva kilometry vzdáleného lesního pramene pro pitnou vodu. Byla to pro nás úžasná cesta. Musely jsme přelézt hlubokou řeku přes vysokou dřevěnou lávku s jedním zábradlím. Teta vždy jednu chytla za ruku, druhé přísně nakázala, aby zůstala, že se pro ni vrátí, když té, kterou převedla, dala ten samý povel na opačné straně. A pak přišlo malé tajemství, kde jsme už jako malé chvíli nedýchaly. V malém srázovitém výběžku pod  tichým jehličnanem tekl do uměle vytvořené mísečky přiklopené kuchyňskou pokličkou malým přírodním čůrkem potůček. Než se nabraly dva plné kýble naběračkou, chvíli trvalo, a teta nebyla skoupá na povídání.

Hučení řeky a semknutí okolních jehličnatých lesů dalo večernímu ohníčku komorní náladu. Určitě ji nenarušily naše flanelové košilky a bavlněné punčošky. I když jsme na ohýnku opékaly poctivé buřtíky, řezané do různých tvarů, nikdy z nich nevyteklo omastku víc, než mělo. Ty nejlepší nám opekly dospělí, neboť my byly děti, a všechno chtěly hned. Špekáček jsme daly přímo do ohně a ten zčernal během minuty. Vůbec nejlepší byly malé brambory v alobalu, pečené v horkém popelu, a jako chuťovka nějaká ta houba z lesa. Plné pupky jsme měly už tehdy, když se stádo bučících krav vracelo kolem naší chatky z pravidelné denní pastvy domů. Když jsme byly úplně malé, prý nám ony krávy sežvýkaly pověšené plíny na šňůře. Co si kdo vezme na kravách. Naprosto úžasná romantika.

Včera jsem byla na pozvání pochopitelně autem i s manželem u své tety, která mě kdysi vedla přes dřevěnou lávku, i strýce na chatě. Pochopitelně ne té podnikové, ale jejich vlastní v Čechách, nikoliv na malebné Vysočině. Děti mají už hodně dospělé, stejně jako my už máme dceru dospělou, takže si umíte představit, kolik vody v oné řece asi uplynulo. Vždy když se sejdeme, máme si nejen co povídat, ale teta griluje. Je to její chlouba. Jako první přichází na řadu kuřecí křidýlka, poté vepřové plátky, a když už vzdycháme a nemůžeme, tak se objeví kuřecí paličky. Vše má den předem naložené v různých marinádách. Ke každému masu má připravené brambory, saláty, studené i teplé, rýži, těstoviny a drobné zálivky. Záleží na nás, co si dáme. Potom přichází sladká kuchyně.
Teta dělá většinou z plodů, které zrovna rostou na zahradě - maliny, ostružiny, jahody... I když má na grilování opravdu všechny možné i nemožné vymoženosti a strojky, které, jak by se dalo říct, samy grilují, přeci jenom s námi moc neposedí a stále se točí kolem grilu.
Stále jí říkám, ať si chvíli sedne, že už nikdo stejně na nic chuť nemá, a  vzpomene si, jak nám bylo dobře s jedním buřtem a bramborou z alobalu, když jsme si šly mastné ruce umýt až dolů do řeky a když se nám už moc chtělo, tak jsme prostě šly za nějaký strom do lesa udělat „podpapírák". Všude byla tma - hotový ráj, do kterého má dnešní grilování, luxusní toaleta s teplou i studenou vodou v krásné chatě s elektrickými přístroji hodně daleko. Škoda, že se v době prázdnin a dovolených nedá ani za ten největší peníz koupit něco tak krásného jako pobyt v čase minulém!

Při pondělku krásné vzpomínání na víkendové grilování a skvělý červenec Vám přeje
Ema K.


Milá Emo K.
chce se mi zvolat: zachránkyně! Myslela jsem si, že právě jako vy budou čtenářky vzpomínat nebo se třeba pochlubí, jaké dobroty se dají na grilu připravit, a ono nic. Takže dvojnásobně děkuji a věřím, že jste svým příspěvkem tak trochu prolomila vlnu mlčení.

   
02.07.2007 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Komentáře:

  1. avatar
    [2] MicinkaM [*]

    překrásně napsané Musí o být pro tebe opravdu nádherné vzpomínky

    superkarma: 0 02.07.2007, 12:24:39

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme