Reklama

V pondělí na den přesně se před 90 lety (v roce 1918) narodil oblíbený český herec Miroslav Horníček.

Curriculum vitae

Na divadelní prkna vstoupil na plzeňské reálce, kde spoluzaložil Studentský avantgardní kolektiv. Po absolutoriu sice nastoupil úřednickou dráhu, ale již v roce 1941 přijal angažmá v Městském divadle v Plzni.

Po válce odešel do pražského divadla Větrník a o rok později přestoupil do Divadla satiry, kde vytrval do roku 1949. Následovalo šestileté účinkování v Národním divadle.

 

Rozhodujícím pro Horníčkův další umělecký vývoj bylo setkání s Janem Werichem, jemuž byl od poloviny 50. let v Divadle ABC šest let rovnocenným hereckým partnerem. Po něm zdědil také přívlastek filozofujícího klauna.

K dalším jeho velkým jevištním společníkům patřili Jiří Suchý, jemuž dělal spoluhráče na prknech Semaforu (1965–1968) a Miloš Kopecký.

V Semaforu Horníček zazářil například ve hře Člověk z půdy, s Kopeckým oba bavili diváky v Horníčkově hře Tvrďák. Během profesní kariéry byl i členem Hudebního divadla v Karlíně (1962–1964).    

 

Od počátku 70. let vystupoval především ve svých autorských divadelních i televizních recitálech, z nichž získaly velkou oblibu Hovory H (1969–1971). V pořadu, v němž s nadhledem odpovídal divákům a zpovídal hosty, mu byl nahrávačem režisér Vladimír Svitáček.    

 

Horníček mnohokrát osvědčil i své filmové mistrovství, mezi jinými ve snímcích Kam čert nemůže (1959) či Táto, sežeň štěně! (1964). Neméně velkou popularitu zajistila později Horníčkovi role v televizním seriálu Byli jednou dva písaři (1972), v němž exceloval po boku Jiřího Sováka.    

 

Byl také divadelním autorem, režisérem, literátem a výtvarníkem. Literární dráhu předznamenala v roce 1966 kniha Dobře utajené housle, která se vzápětí stala také jeho slavným divadelním recitálem.

Mezi nejžádanější tituly patřily například jeho Hovory (1970), Listy z Provence (1972), Jablko je vinno (1979), Chvála pohybu (1979) či Pětatřicet skvělých průvanů (1998) a S paní ve spaní (1999).

Úspěšné byly také Horníčkovy komedie jako Hovory přes rampu (1966), Rozhodně nesprávné okno (1969), Dva muži v šachu (1974) či Muž jménem Juan (1993). Umělec byl podepsán pod řadou divadelních režií a vytvořil spoustu výtvarných koláží, které mnohokrát vystavoval.    

 

Horníček byl držitelem Ceny Thálie za mimořádný přínos jevištnímu umění, nositelem Ceny humoru Karla Poláčka a čestným občanem Plzně. V roce 1996 převzal platinovou desku Supraphonu a při vyhlašování ankety TýTý byl zapsán do televizní Dvorany slávy. V roce 2000 získal Medaili Za zásluhy. 

 

Zemřel 15. února 2003 v Liberci.