Bylinky jsou rostliny, které nám slouží a těší nás. Jsou naším těsným spojením s přírodou. Bývaly doby, kdy všechny rostliny byly pro lidstvo důležité. Bývaly považovány za děti Matky Přírody. Některé zůstaly těmi dětmi dodnes.

Od bylinek jako takových odskakujeme tu a tam také ke koření. A čím více se blíží Vánoce, tím více to koření voní. Už jsme cítily vůni vanilky, dnes ucítíme vůni skořice.

skořice

Původ

Skořice je aromatická kůra skořicovníků, stále zelených tropických stromů. Svůj původ má v Asii. Jako aromatickou přísadu ji používali už staří Egypťané. Známá byla také ve starověkém Řecku. 
Sám Aristoteles se domníval, že ji z neznámých zemí přinášejí obrovští ptáci, jimž ji z hnízd s nasazením života loupí odvážní Arabové. Až jeho žák Alexandr Makedonský poznal skořicovník při tažení do Indie. Skořice byla vzácná a drahá, a tak se o ni vedlo mnoho bojů. Na západě byla dříve známá pouze skořice čínská. Od 16. století se díky objevitelským cestám začíná dovážet i skořice ceylonská. V českých zemích byla skořice známa od 15. století.

Pěstování

Skořicovník cejlonský pochází ze Srí Lanky, pěstuje se však i v jiných tropických oblastech. První úroda se sklízí dva až tři roky po vysazení. Cejlonská skořice je považována za tu nejkvalitnější Kůra po usušení tvoří charakteristické tenké svitky, okraje se svinují dovnitř, takže vznikají jakési dvojruličky.
Skořicovník čínský pochází z Barmy, pěstuje se v jižní Číně, Thajsku a Indonésii. Rostlina může dosáhnout výšky přes 10 metrů, ale na plantážích se řeže a udržuje se na zhruba dva metry vysoký keř. Kůra je hrubší, má červenější barvu a po usušení tvoří pouze žlábkovité trubky nebo pruhy. Skořicovník čínský poskytuje též sušené plody, které jsou známé jako „květy kassiové“ a využívají se jako koření.
Ze skořicovníku se využívá sušená vnitřní část kůry bohatá na silice. Z listů, větví i květů se získává skořicový olej.

Využití v kuchyni

Skořice je koření, které má doma v kuchyni snad každý. Většinou ji používáme mletou, ale uplatníme i kousky kůry, zejména v teplých zimních nápojích, počínaje svařákem konče různými našlehanými nápoji. Používá se také k zavařování ovoce.
Skořice je neodmyslitelnou součástí při přípravě některých druhů vánočního cukroví, jablečných závinů, různých druhů moučníků apod. Své uplatnění má také ve slané kuchyni, přidává se do rajské omáčky nebo do polévky, vynikající je také jako kořenící směs na pečené kuře. Velmi často se setkáváme se skořicí hlavně v čínské nebo indické kuchyni.

Využití v lékařství

Díky svému unikátnímu složení je skořice typickým kořením podzimního a zimního období. Dokáže totiž prohřát organismus, který je sužován chladem, a mimo to má také antibiotické účinky podporující a nabuzující imunitní systém. Tradičně se skořice používá na podporu kvalitního trávení a k léčbě průjmu i zácpy či nadýmání.
Skořicová silice způsobuje již zmíněné lokální prohřátí pokožky, rozšíření cév, a tím zvyšuje odbourávání tukové tkáně. Skořicová silice navíc působí silně dezinfekčně, tlumí bolest i menstruační problémy, čistí krev od kvasinkových infekcí, napomáhá hojení, zlepšuje paměť a snižuje nervové napětí. Současné výzkumy i pradávná zkušenost rovněž uznávají skořicovou silici jako vynikající repelent. Oba skořicové oleje – z listů a kůry – se používají k výrobě mýdel, parfémů a toaletních potřeb, k výrobě nosních sprejů, dentálních přípravků a sirupů proti kašli a také jako aroma v nesčetném množství potravin, nápojů a cukrovinek.

skořice

Skořice v magii

V magii je skořice nazývána kořením lásky, které by mělo svou vůní přitahovat opačné pohlaví.
Skořice prý působí pozitivně při citovém chladu, nervovém vypětí a stavech úzkosti. Její vůně rozehřívá, uklidňuje, uvolňuje a otevírá srdce. Přináší do domu štěstí, harmonii, uvolnění a rovnováhu. Skořice je silné afrodisiakum a milenci v dávných dobách prý dokonce parfémovali svou postel myrhou, aloe a skořicí.

Skořice očima čtenářky Janiny
Bez vůně skořice nejsou Vánoce. A protože recepty na vánoční cukroví se to jen hemží, podělím se s vámi o jiný recept, a to na smažená skořicová jablíčka. Jsou zdravá a chutná.

Ingredience:
(při větším množství jablíček násobíme množství ingrediencí)

  • 2 až 3 lžičky mleté skořice
    2 jablka
    citronová šťáva
    olej na smažení
    cca 100 g hladké mouky
    1 lžíce cukru
    1 vejce
    půl sáčku prášku do pečiva
    cca 50 ml mléka
    trochu soli

Příprava
Nejprve vyšleháme do pěny vejce s cukrem. Poté přidáme mouku promíchanou s práškem do pečiva a se skořicí a velmi opatrně přidáváme mléko, sůl a lžičku oleje. Vytvořené těstíčko necháme zhruba 10 minut odležet při pokojové teplotě. Jablíčka oloupeme, zbavíme jádřinců a nakrájíme zhruba na 1 cm široké plátky, které pokapeme citronovou šťávou, aby nezhnědla. V pánvi si rozehřejeme olej a poté do něj vkládáme plátky jablek, které namáčíme v těstíčku. Smažíme dozlatova z obou stran, po vyndání z pánve vložíme do ubrousku, aby se nasál přebytečný olej. Vůně jablíček, smíchaná se skořicí, se vám bude ještě hodně dlouho linout po bytě :)
Dobrou chuť a krásné, voňavé Vánoce

použitý zdroj: Lesley Bremnessová, Bylinář - zdraví, krása a radost, Fortuna Print, 1990 a wikipedia

Čtěte také:

Reklama