Bylinky jsou rostliny, které nám slouží a těší nás. Jsou naším těsným spojením s přírodou. Bývaly doby, kdy všechny rostliny byly pro lidstvo důležité. Bývaly považovány za děti Matky Přírody. Některé zůstaly těmi dětmi dodnes.

Ve známé české pohádce Císařův pekař – Pekařův císař se dvorní alchymista Scotta marně pokoušel pro svého císaře a panovníka připravit Elixír věčného mládí. Nepomohl ani kouzelný kořen mandragory.

Co je vlastně zač ta mandragora?

Původ

MandragoraSlovo mandragora bývá většinou odvozován z řeckého slova „mandra“ které značí chlév či dobytek, rostlina je totiž pro hospodářská zvířata jedovatá. Jiná teorie odvozuje název ze sanskrtu, z „mangros“ a „angora“ tedy „uspávací látka“ V Bibli je mandragora nazývána „jablíčkem lásky“.

Výskyt

Mandragora je rozšířena ve Středomoří, zvláště pak v Řecku a na Blízkém východě. S dalšími druhy této zvláštní rostliny se setkáme prakticky od Středomoří až po Himálaje. Ve středověku se začala pěstovat i ve střední Evropě, kde dostala řadu lidových označení, jako například čertovské či satanovské jablíčko, psí jablko, satanův kořen, ďáblova panenka anebo šibeničník, to podle místa svého výskytu (pod šibenicí), neboť lidé věřili, že vyrůstá právě tam.

Pěstování

MandragoraPěstování mandragory je velmi obtížné, ale je možné. Semínka mandragory dejte přes zimu naklíčit do misky s vodou, případně i rovnou do hlíny do květináče, který ovšem umístněte na stinné místo. Teplota při klíčení by měla být pod 5°C. Klíčení trvá i několik týdnů.Po naklíčení nechte vyrašit první lístky a pokud je rostlinka v dostatečně velkém květináči, nechte ji tam přečkat první, další zimu. Na zimu shodí listy, ale nic se nebojte, to se jen hibernuje. Pokud na jaře vyraší opět listy, znamená to, že nezmrzla. Rostlina se dožívá několika desítek let a zajímavý je zejména její kořen.

Použití v kuchyni

MandragoraDá-li se použitím v kuchyni definovat i vaření lektvarů, pak má mandragora jasné prvenství, neboť „je“(byla)  jednou ze základních ingrediencí lektvarů čarodějnic, mágů a šamanů. Kořen mandragory se také přidával do různých mastí a nápojů, kdy se využívalo jejího narkotického a halucinogenního působení. Tyto nápoje a lektvary sloužily například k věštění budoucnosti, odhalení příčin nemocí či umožňovaly cestování do jiných, běžným vnímáním neuchopitelných světů a vizí. Zralé žluté plody se někdy pojídaly pro dosažení hlubokého spánku, doprovázeného silnými vizuálními sny.

Využití v lékařství

Dříve se šťáva z kořene a někdy i plodů, užívala v nižších dávkách jako lék při nespavosti, ve vyšších pak jako sedativum a narkotikum, analgetikum k utlumení bolestí např. při operacích či silných bolestech. Z listů nebo šťávy se vyráběly i obklady na zánětlivá a vředovitá onemocnění kůže, na otoky a pod. Bobule mandragory se v dávnověku používali na zostření chuti. Při amputacích se dokonce používaly jako anestetikum.
V současnosti se vědci zajímají o využití mandragory k léčbě cukrovky a vysokého krevního tlaku. Některé obsažené alkaloidy mohou také účinkovat proti rakovinnému bujení, především proti leukémii.

Mandragora v magii

MandragoraMandragora je jednou z nejznámějších magických rostlin. Na první pohled upoutá zvláštním tvarem kořene, který připomíná tvar lidského těla. Pověstí o mandragoře je nespočet. Jedna říká, že mandragora roste ze semene muže lámaného na mučícím kole, další že roste ze semene oběšence a kdo ji vykope, probudí zlé duchy nebo ďábla a přivolá si smrt. Prý když vytáhnete kořen mandragory ze země, vydá tak strašný skřek, že ti, co ho zaslechnou, přijdou na místě o rozum nebo dokonce zemřou.
Mandragora je spojována s ďáblem a zlem, ale v některých kulturách sloužila i jako ochrana před negativní energií, nemocí a posedlostí. Sušený kořen byl zárukou šťastného domova, měl zajistit blahobyt a ochránit domácnost před nemocemi a zlými duchy, za tímto účelem se zavěšoval v příbytku. Mandragora se také často používala k rituálům vymítaní ďábla, zlých duchů a ochranu před nimi.

Mandragora očima čtenářky Janiny

Dnes budu stručná. Mandragora totiž pro mě představuje symbol magie a kouzel a k této bylinné rostlině chovám velkou úctu a respekt. A protože jsem pověrčivá, raději se s ní ani moc neseznamuji. Stačí mi, že o ní slýchám v pohádkách a čtu v magických knihách. Čarodějnické lektvary míchat neumím a tak ji ani nepěstuji.

použitý zdroj: Lesley Bremnessová, Bylinář - zdraví, krása a radost, Fortuna Print, 1990

Čtěte také:

Reklama