Reklama

Bylinky jsou rostliny, které nám slouží a těší nás. Jsou naším těsným spojením s přírodou. Bývaly doby, kdy všechny rostliny byly pro lidstvo důležité. Bývaly považovány za děti Matky Přírody. Některé zůstaly těmi dětmi dodnes.

hřebíček

Původ

Hřebíček patří mezi jedno z nejstarších koření světa. Už více než před 2 500 lety využívali jeho účinky jako první Číňané. Kolem roku 300 n. l. se pak toto vzácné koření dostalo po hedvábné stezce až do Evropy. Hřebíček se původně pěstoval na Molukách, ostrovech, které jsou součástí Indonésie. Tamní domorodci ho sbírali z divoce rostoucích stromů v džungli. Dnes je jeho hlavním vývozcem Zanzibar, Madagaskar, Srí Lanka, Indonésie a Malajsie.

Pěstování

Hřebíček je vlastně usušené poupě stromu Hřebíčkovce vonného, které se sbírá těsně před rozkvětem. Poupata mají nejprve zelenožlutou barvu, která postupně přechází do oranžové až červené. Poupata se sklízejí ručně a následně se suší, čímž získávají známou hnědou barvu a dřevnatou konzistenci. Rozkvetlý hřebíček nemá okvětní lístky, po rozpuku poupěte (oné malé kuličky na stopce) se objeví jen trs tyčinek a pestíků. U nás se hřebíček nepěstuje. Dováží se k nám hlavně z Madagaskaru a Zanzibaru.

Využití v kuchyni

I přesto, že se u nás hřebíček nepěstuje, v české kuchyni má nezastupitelné místo. Jeho silná, aromatická se line našimi místnostmi nejen v kombinaci se sladkým vánočním cukrovím, ale těžko si bez něj dokážeme představit i takový punč nebo svařák. Hřebíček se používá také do nakládané zeleniny, sirupů a zavařenin. Spolu s bobkovým listem tvoří vhodnou kombinaci do marinád. Hřebíčkem se dochucuje i hovězí maso, omáčky, masové vývary, zeleninové jídla a přidává se do rýže.
Tip: Až budete chystat vánoční tabuli, nezapomeňte položit na stůl alespoň jeden pomeranč s čerstvě zapíchanými hřebíčky. Příjemně to provoní celý váš byt.

Využití v lékařství

Hřebíček obsahuje trpké znecitlivující silice, čehož si byli od nepaměti vědomi léčitelé po celém světě. Zvláště při bolestech zubů tak doporučovali žvýkat hřebíček, který bolest otupoval. Pro jeho desinfekční účinky se hřebíček přidává do ústních vod i do zubních past. Schopnost lokálního znecitlivění lze využívat také v případě revmatické bolesti kloubů, kdy se hřebíčkový olej vmasíruje do kůže v postiženém okolí. Hřebíček může pomoci také s léčbou kašle a rýmy, a to prostřednictvím aromalampy. Silice, které se uvolňují do vzduchu s přidáním hřebíčkového oleje, dezinfikují dýchací cesty, jak plíce a průdušky, tak i nosní dutiny.

Hřebíček v magii

Hřebíček se hojně používal jako jedna ze složek některých rituálních kadidel. Kromě ochrany mágů, měl ochraňovat i prostý lid. Dětem se zase v podobě jakýchsi korálků zavěšoval nad postýlku, aby lépe spaly a pokud si mladá žena dala na krk „korále z hřebíčků“ vzbudila prý žádostivost všech mužů v okolí. Také se traduje, že u koho na Vánoce nevoní hřebíček, u toho to bude po celý rok nepříjemně zapáchat.

Hřebíček očima čtenářky Janiny

Hřebíček vnímám ve spojitosti se vším, co je tady o něm napsáno. Vánoce bez vůně hřebíčku, mísící se s vůní badyánu, kakaa a skořice, to by ani nebyly Vánoce. A také se mi opět vybavuje živá vzpomínka na babičku a její kuchařské umění. Když dělala například hovězí vývar nebo rajskou omáčku, tak rozkrojila cibuli a do ní zamáčkla doprostřed jeden hřebíček. Jídlo pak dostalo velice zajímavou příchuť. A taky si pamatuji, jak mi radila dát hřebíček na bolavý zub. Musíte ho jazykem držet přímo na dásni u bolavého zubu. Místo pak opravdu znecitliví. Jenže já jsem to tam nikdy neudržela, a tak nezbylo než stejně zajít k zubaři. Ale alespoň mi u prohlídky příjemně vonělo z pusy. :)

použitý zdroj: Lesley Bremnessová, Bylinář - zdraví, krása a radost, Fortuna Print, 1990

Čtěte také: