Dobré ráno milé ženy – in,

dnešní téma je pro mne jak dělané, a proto jsem se rozhodla se s vámi podělit o moje snění – nesnění.

Pamatuji si, že když sem byla malá, překvapovalo mne, jak může moje maminka pořád spát. Spala ráno, po obědě a večer ani nedokoukala zprávy a už jí padala hlava. Později jsem pochopila. I já jsem se měla narodit jako medvěd. Mým jediným životním cílem je totiž spánek.

Tato úchylka se začala projevovat už na střední, kdy jsem po příchodu ze školy prospala celé odpoledne. Ale o tom vám povídat nechci, vždyť jistě každá žena sama dobře ví, jaká je to slast se večer natáhnout do voňavých peřin a pomalu se propadat do snění.

Dnes se s vámi chci podělit o svůj zážitek s nespavostí. Jako čerstvá absolventka vyšší školy jsem se rozhodla, že si udělám měsíc volno než nastoupím do nové práce. Ten měsíc jsem chtěla zužitkovat tak, že si nanečisto s mým přítelem vyzkoušíme bydlení. Přestěhovala jsem se k němu a k jeho rodičům. Musím říct, že by mě v životě nenapadlo, že u člověka, který spí snad i ve stoje, nastane problém s nespavostí.

Párkrát jsem u něj víkendy strávila, ale ruku na srdce, to jsme zrovna v noci moc nespali, vše jsem pak dohonila ve svém vlastním pelíšku. Hned první noc to přišlo. Miláček si pobrukoval, pochrochňával a vůbec vydával všechny ty spací zvuky, zatímco já... Zatímco já koukala do stropu.

Každý zvuk mě hned probral, vrčení lampy vedle baráku, klapot psích tlapek dole na betonku, vítr ve větvích. Prostě jsem celou noc prozírala do prázdna. Další den jsem byla tak unavená jako snad nikdy. Celý den proběhl v klidu, byli jsme se koupat, jeli na výlet na kole, myslela jsem si, že když se unavím, lépe usnu. Přišel večer a s ním ulehlo celé město do peřin a vychutnávalo si sladký spánek... Jen já ne.

Věděla jsem o všem. V kolik se vrátila domů sousedovic holka (mimochodem ve dvě je trochu pozdě na dvanáctiletou slečnu :-)), kolikrát se prali kocouři o místní kočku a kolikrát projel maník od vedle z ulice ve své pojízdné popelnici. Propadla jsem panice, ale ani ta mi nepomohla usnout.

Bylo ráno, ptáčkové zpívali, všichni byli nabití novou energií, zatímco já nebyla schopná vylézt z postele. Vypadala jsem jako mrtvola a tušila problém. Tak se začala stěhovat postel, kvůli nějakým špatným zónám. Výsledek? Další noc jsem nespala ani já ani můj přítel. Přišel opět den a já přemýšlela o odjezdu domů, nakonec jeho rodiče vyhrabali někde ze sklepa podezřelý balíček.

Podali mi ho se slovy, to jsou bylinky na spaní, zkus je. No nemusím říkat, že pokosená tráva zrovna není můj favorit, ale tak už jsem byla tak servaná, že jsem přistoupila na všechno. Neznajíc nějaké měrné jednotky, vrhla jsem tam půl pytlíku, zalila je vodou a poslušně vypila. Co se dělo potom, asi nemusím vyprávět.

Stihla jsem sice dojít do postele, ale ta se mi nějak rozmazala v šedivomodrý pruh a já si pomyslela něco o drogách a o únosu do Turecka. Zdál se mi dlouhý sen, ale už si nepamatuju jaký. Živě si ale pamatuji probuzení. U postele stál nějaký cizí chlap. Nakonec jsem se dozvěděla, že je to rodinný přítel – lékař, kterého zavolali z obavy, že jsem snad mrtvá. Prospala jsem tři dny a tři noci, doktor konstatoval, že jsem naprosto zdravá a v pohodě, jen trochu unavená.

Nakonec vše dobře dopadlo, já už každý večer usínám v klidu a v pohodě a pytlíček s bylinkami leží opět dole ve sklepě a čeká na dalšího nespavce. Co říkáte, nedáte si některá?

Popelka21


Dobrý den,
díky za příspěvek. Pokud jste si to nevymyslela, z toho pytlíku mi prosím odsypte a pošlete do redakce, případně alespoň zjistěte, co že v něm je. To mě vážně zajímá!:) Klidný spánek plný snů, které si pamatujete, přeji.

A co vaše sny? Sníte o třídenním spánku? Napište nám o tom na adresu redakce@zena-in.cz!

Reklama