Reklama

Dobrý den,

dovolte abych i já přidal vzpomínku na svoji svatbu.

Je to už skoro 8 let, ale vidím to jako dneska… když jsem poznal, teď už svoji manželku, věděl jsem, že to je jen a jen ona, se kterou chci sdílet ono známé dobré i zlé, ve zdraví i nemoci... Manželku jsem požádal o ruku už když jí bylo 18 let, ale ještě se cítila moc mladá na to, aby byla vdaná a měla rodinu…

Jenže se stala dost zásadní věc, která změnila celý její pohled na rodinu. Za necelé dva měsíce jsme zjistili, že je těhotná. Dítě jsme ještě neplánovali, ale dohodli se, že si prcka necháme. Tak jsem ji opět požádal o ruku, ale odmítla mě s tím, že se nebude vdávat jen proto, že je těhotná, že si mě chce vzít z lásky, ale takhle to vypadá, jako že „musí". Nakonec jsme měli svatbu, když dcerce byly 3 roky. Svatbu celou zařizovala manželka, protože jsem chtěl, aby byla přesně podle jejích představ. Dalo jí to hodně práce, ale musím říct, že to zvládla na jedničku. Svatba byla nádherná, a protože manželka chtěla velkou svatbu, pozvali jsme cca 200 lidí. Obřad se konal na zámku Veltrusy... Díky tomu, že bylo nádherné počasí, vše se odehrávalo v zámeckém parku a manželka vypadala opravdu jako princezna...

Už jsme spolu více jak 11 let a přiznávám, že kdybych se měl teď rozhodnout, zda do toho jít znovu, nebo ne, rozhodnu se pro první možnost. Jsem sice chlap a jak je známo, někteří chlapi se obřadu vyhýbají, jak můžou, ale já jsem rád, že svatba byla, a zrovna s tou ženou, kterou mám po svém boku.

A co se týče financování svatby, celou jsem ji hradil já, vyšla na necelých 150.000, ale nikdy jsem ani na chvíli těch peněz nezalitoval,

oko


To vám skoro závidím. 150 tisíc. Přiznám se, že jsem zaúpěl. Ale ,,Když ji miluješ, není co řešit," já vím.:) A podstatné je to, že jste peněz nikdy nelitoval. To by pak bylo asi horší.:)