Tak jsem to zkusila. 3 čárové kódy = jistá výhra. Nikdy jsem neměla štěstí ve hře, ale za tohle nic nedám, říkám si... Odeslala jsem tři kódy a napsala, že se těším na výhru. Výhra přišla překvapivě rychle – během jednoho týdne. Byl to lístek na koncert skupiny Black Milk. Jelikož tato společnost byla jejich sponzorem, rozdávala vstupenky ve velkém.

Hrdě jsem si odnášela lístek ze schránky domů. Ne že bych tuto skupinu měla nějak zvlášť v oblibě, ale byla to výhra. Jistá výhra .-).
Čas letěl a koncert se blížil. Měli jsme jen jeden lístek a druhý jsme koupili až na místě. Škoda, že jsme nestihli předprodej! :-)

Hned jak jsme vstoupili do foyer, hostesky mi vtiskly do rukou vzorek tamponů. Začalo to dobře. Také jsme si mohli koupit, na místo CD interpretů, hygienické potřeby. No, neměla jsem tu potřebu :-).

V sále bylo docela plno, mezi nejmladší patřila cca 8-9letá děcka a s nimi zase přišly i jejich babičky. :-) Na začátek nám zazpívala dvě písničky zřejmě nová hvězdička D. Deyl. Stačilo to.

Bohužel náš kulturní sál není moc dobře ozvučený. Takže i když je dobrý zpěvák, zvuk to docela dost zkazí. Naposledy jsme tak byli na M. Žbirkovi, docela to byla katastrofa…

Na chvilku nám také ukázali „tvář hygienických potřeb“ Ester Geislerovou.

Poté už nás přišel rozveselovat Leoš Mareš. Musím říct, že mě příjemně překvapil. Moc naštěstí nezpíval (ostatně, jak kritici říkají "On neumí zpívat!", ale to je jen jejich názor...!), ale bavil lidi. A šlo mu to. Během jeho vystoupení mu daly dvě dívčiny tanga se svým podpisem a on si je oblékl přes kalhoty, poté dělal striptýz (nahoře bez) s jedním tak 8letým chlapečkem. Za jeho odvahu mu poté věnoval již zmiňované kalhotky. Dívky musely být velice zklamané. (I když u Leoše člověk nikdy neví - mohl to jen hrát, do předních řad jsme moc neviděli, takže kdoví, zda nějaká skutečná fanynka s kalhotkami byla.)
Na sobě měl mikinu s číslem 69 a tričko s číslem 96, vkusné :-). Ještě mě Leoš pobavil tím, když prohlásil: „Všechny vás mám rád. Opravdu! I díky vám jsem si mohl koupit své nové Ferrari :-)“. Pak už měl jen průpovídky o Superstar.

Nakonec ho přeci jen vystřídala skupina, na kterou všichni dorazili, ať už se zakoupeným či vyhraným tiketem.

Black Milk nebo-li Černé mléko.
Hned v úvodu nám zazpívaly jeden z jejich nejznámějších songů „Modrej dým“, já ho však důvěrně nazývám „Na dluh nepíchám“, což je část textu, který zazněl v této písni a mně utkvěl již na dobro v paměti.

Koncert trval snad ani ne hodinku, repertoár ještě nemají příliš rozsáhlý. Lidé se bavili, Terezka Kerndlová každou chvilku mávala svým fanouškům do publika. Když se po půlhodině převlékly do nových rób, Tereza Černochová mi trošku připomněla M. Jacksona, zřejmě tím kloboukem, který měla na hlavě. Jako vůdce skupiny mi přišla jasná Helena Zeťová, dcera Leška Semelky. Byla perfektní, usměvavá s krásným ženským hlasem, který mě daleko více zaujal než „ještě stále dětský, ale pěkný hlas“ Terezky Kerndlové, která je z jejich tria nejmladší (18 let).

Na závěr nám opět zazpívaly „Na dluh nepíchám“ a rozloučily se s obecenstvem. Ve foyer měla být  autogramiáda. Nejsem si však jistá, zda se skutečně konala, neboť se Black Milk a ostatní umělci neměli k příchodu.

Koncert ve mně zanechal hodně dojmů, byl to povedený večer... :-).

Reklama