To si prostě nemohu nechat pro sebe, musím se s vámi podělit o zážitek, na který se jen tak nezapomíná.
Dostala jsem pozvánku na módní přehlídku. Nic neobvyklého, dostávám jich dost. Módní přehlídky mě docela baví. Je to taková společenská událost, kde dostanete něco dobrého k pití, něco k jídlu, omrknete nejnovější hadříky, známé modelky, mediálně profláknuté tváře a na chvilku se cítíte jako VIP.

I tady jsme dostali welcome-drink v podobě mojita, obsadili jsme strategická místa s perfektním výhledem a čekali, až se na molo přišumí slečny ve společenském.
Většinou se čeká dlouho, je to téměř pravidlem. Jestli neschnou vlasy, někomu praskl zip nebo je to jen takový trik, aby se obecenstvo pořádně nažhavilo, nevím.
Čekání nám zkracovaly long drinky, chutné ďoby, video ze zákulisí značky a hudba. Už vím, proč byla naše místa podezřele dlouho volná (asi se budu muset ještě učit), těsně za našimi hlavami řvaly obrovské repráky tak mocně, že se moje židle proměnila v anticelulitidní, masážně-vibrační stroj. Už jste někdy seděli na staré ždímačce nebo na automatce s tisíci otáčkami? Tak takhle podobně se libá hudba přenášela do mé zadní části těla. 

Konečně trochu utáhli zvuk, aby bylo slyšet úvodní slovo k přehlídce. A s dalšími decibely „vkráčela" první modelka. Ještě že to tak řvalo, jinak by musel být slyšet šum v sále, jak se všichni automaticky naklonili ke svým sousedům, aby si sdělili první dojem.
Myslím, že nepatřil šatům, ale dívce, která je měla na sobě. Chudinka vážící čtyřicet kilo i s železnou postelí. Nesla své vychrtlé tělíčko na vetchých nožkách, které se těžce potýkaly s vysokými podpatky a v modelingovému stylu chůze s dopředu vytrčenou pánví vypadala, jako by ty boty za sebou táhla. Doslova fatální byly pro ni otočky, kdy křečovitě zaťala prstíky a táhla své loďky do zákulisí jak burlak na Volze.

Přišla další, možná o deset deka těžší, ale stejně jako ta první vzbudila neskrývaný zájem publika.
Šaty nešaty, pochybuji, že jim mohl někdo věnovat pozornost. Opět mě upoutaly její boty, a nejen mě. Proboha, proč je nenaučí chodit?" naskočily všem otazníky na čele, když se jim další modelka málem skácela k nohám.

A tak to šlo celou přehlídku. Šaty mě (a možná nejen mě) už vůbec nezajímaly, byly najednou úplně podřadné. Takové modelky jim dělaly spíš antireklamu, protože si je snad žádná z nás nedovedla představit na sobě. A čím dál více mě trápila jediná otázka:
Kam až to může zajít?

Proč už se konečně něco neudělá pro to, aby anorektičky navždy zmizely z přehlídkových mol?
Proč se o tom stále jen mluví, a přitom by stačilo takové modelky prostě nevybírat!

Co si o tom myslíte?
Měly by se takové modelky zakázat?
Reklama