Znáte to? To si takhle spíte a máte sen. Najednou si uvědomíte, že vlastně sníte a od té chvíle se stáváte režisérem svého snu. Ne, pokaždé se to povede, ale když ano, je to hodně zábavné a příjemné.

Je to takové „probuzení ve snu“. Užívá se pro to i uznávaná zkratka „LD“ Znamená to „Lucidní snění“.

Termín pochází z anglického Lucid Dreaming.

To ještě není astrální cestování, ale je to skvělý začátek. Lucidní snění, respektive schopnost snít za vědomí je jen krůčkem k pravému astrálnímu cestování, které je opravdu báječné!!

Kdybyste si náhodo mysleli, že model Lucidního snění je nějaký novodobý moderní výstřelek, tak budete asi překvapení, když vám řeknu, že záznamy o něm najdeme už  u Aristotela.  

Nejstarší dochovaný záznam pochází z roku 415. V 8. století byla v Tibetu buddhisty provozována forma jógy zaměřená na udržení bdělosti během spánku. Fenoménem LD se také zabývali sůfijší mistři. Koncem 20. Století Stephen LaBerge vědecky prokázal existenci tohoto jevu“ .

Později byly tyto jevy probíhající v mozku, odborně popsány, takže došlo k obecnému přijetí  LD i ve vědeckých kruzích.

Dá se to natrénovat

Někteří lidé mají k lucidnímu snění vrozený talent, ale do určité míry se ho může naučit úplně každý. Nejlíp na tom budou ti z vás, kdo jsou schopni si pamatovat své sny.

Drtivá většina z vás v téhle fázi článku řekne, že se to stává, ale nevědomě. Prostě náhodou. I to se počítá jako krok, dělat to vědomě.

Vědomé LD už zvládám

Pokusím se vám to vysvětlit. Nejlépe je začít večer při usínání.

Lehněte si do polohy, ve které jste zvyklí usínat a pokuste se maximálně uvolnit. Představte si pak, že se zvedáte z lůžka a „odejděte“ buďto na místo, kde to znáte, nebo někam, kde byste rádi byli. Vnímejte každá detail místa, máte čas.

Pokud je tam voda a vy se chcete koupat, vnímejte její teplotu a hlavně vůni místa, kde jste. Pokud se rozhodnete cokoli na místě jíst, například ovoce, vnímejte chuť. Pokud vydržíte u vědomého modelu, vraťte se.

Častěji se vám ale stane, že během cvičení usnete.

Když to budete opakovat častěji, předete později k astrálnímu cestování a to je skutečná bomba!

Tehdy skoro už nevíte, že sníte, ale na místě skutečně svým nehmotným tělem, myslí, chcete-li, jste!

Vaše astrální tělo v ten moment opouští fyzické tělo a může se volně pohybovat po okolí, a to i v jiných zemích, dimenzích a v čase.

Out of Body Experience,  se to řekne anglicky. Volně přeloženo to znamená něco jako „zážitky mimo tělo“.

Je to už nadstavba lucidního snění a je to neopakovatelné.

Místa, kam jsem se dotala já, jsem si nevybrala.

Byla jsem v Norsku a dokonce v Gulagu

Viděla jsem moře a nekonečně zelenou pláň před sebou. Napřed jsem z výšky myslela, že je to tráva. Byla jsem vysoko, naprosto reálně, jen jsem nevnímala svoje tělo.

Jakoby to byly jen oči. Člověk necítí chlad, ani tíhu.

Když jsem se přiblížila, zjistila jsem, že tráva není tráva, ale mech. Nádherný mech, který jsem v takové kvalitě a množství nikdy neviděla!

„Šla“ jsem po betonovém okraji jakéhosi malinkatého přístavu. Kolem byla překrásná krajina. Uviděla jsem domeček. Malý s malinkým plůtkem.

Vešla jsem.

Uvnitř spal jakýsi starý muž. Bála jsem se, že ho probudím. Prošla jsem i verandu, která byla prosklená. Bylo mi nekonečně hezky a věděla jsem, že jsem někde hodně daleko.

Později jsem sen vyprávěla Radkovi a on suše pravil : „Jo takhle nějak to vypadá v Norsku, tam jsem byl“.

Já Tam nebyla fyzicky nikdy, ale přísahám, že takhle jsem tam byla.

Tohle je Tajga!

Druhá cesta byla ještě zajímavější. To místo jsem později našla a byla jsem z toho hodně hotová.

Letěla jsem hodně vysoko, ale necítila jsem chlad. Když jsem se přibližovala k zemi, spatřila jsem malé domky, jeden vedle druhého.

Byly potrhané a místo bylo nevlídné. Přestože byl sníh, nebyla mi zima. Všechna stavení byla stejná a všechna opuštěná. Jen v jednom někdo byl.

Dveře byly pobité nějakým kobercem, dole delším, než vchod.

Za domečkem stála dřevěná, ošklivá latrýna.

Zaklepala jsem.

Otevřela mi žena v šátku, s krásnýma očima. Působila staře jen na první pohled.

Povídá : „Už na vás čekám“, snažila jsem se jí vysvětlit, že to je omyl, že ani netuším, kde jsem.

Pozvala mě dál. Nabízela polévku. Uvnitř to bylo maličké. Kamna jako válec, ze kterých byla jen vyvedená roura do střechy.

Hodně jsem si s tou paní povídala a ona mi řekla neuvěřitelné, zajímavé věci. Pořád jsem se ptala, kde jsem. Nakonec mi poměrně neochotně sdělila : „Tohle je Tajga“.

Ráno jsem z toho byla hodně zmatená.

Trvala jsem na tom, že jsem tam byla. Ale jak jsem se tam dostala a hlavně proč?

Protože jsem s ní měla mluvit? Je to, co mi sdělovala tak důležité pro budoucnost? Možná.

Každopádně jsem na netu strávila půl dne hledáním Tajgy a místa, kde jsem byla.

A víte co? JÁ HO NAŠLA!!!

nJe to tohle. (ten zadní)

Přísahám, že vím, jak to vypadá za domečkem i v něm, jen je mi spodivem, že tam někdo žije.

I když - netuším, v jaké době jsem tam vlastně byla.

Ta paní mi řekla, že tam žije deset let.

Mám z toho hezký pocit, jsem ráda, že jsem s ní byla.

Nikdy na ní nezapomenu. Jen stále nechápu, proč právě tam a proč právě ona.


Dokážete si představit, že najdete v reálu na internetu místo, kde jste byli ve snu? Že to, co se tam o tom píše, jste viděli vlastníma očima?

Je to těžké pobrat, protože mozek říká : to není možný, ale paměť praví : byla jsi tam, viděla jsi to, mluvila jsi s ní.

Jsem velmi opatrná na slova : Není možné.

Reklama