Co se asi skrývá pod tímto dramatickým titulkem? To nám ve svém příspěvku na dnešní téma prozradí naše čtenářka s nickem Maryene, která rozhodně nepostrádá smysl pro humor

Hezký den všem na ženě in. V pondělí jsem byla unesena. Syn si pro mě přijel do Hradce, abych jela hlídat vnoučka na Moravu, mají jarní prázdniny. Pro vnuka je cesta vždy dlouhá a po rodičích něco vymámí. Tak pro tentokrát si na zastávce v Brně koupil černé brýle s velkým umělým nosem, hustým obočím a knírem. Vypadal v nich příšerně, přesto je měl zbytek cesty na na sobě.

Trochu jsem se zlobila, že koupí každou hloupost, co vidí. Ale jak už jsem psala, syn nás unesl. Cestou z Brna minul všechny sjezdy z dálnice a pokračovali jsme až na Slovensko. Bratislava byla hodně „zasekaná“, nekonečná kolona aut se pohybovala doslova krokem.

Všimla jsem si řidiče po své pravé straně, byl značně otrávený, zamračený a stále si něco brblal pod nos, nejspíš nadával. „Půjč mi ty brýle,“ poprosila jsem vnuka. Nasadila jsem si je na nos a nenápadně se pootočila na řidiče vedle.

To, co následovalo, byl nejdříve údiv a následně salva smíchu. Brýle jsem si po chvilce sundala, ale jak jsme popojížděli, téměř v koloně zastavovali a znovu se míjeli s naším sousedem v koloně, vždy se ohlédnul a znovu se začal smát. Jeho podmračený obličej byl nenávratně pryč a i nám se najednou jelo lépe.

Zastavili jsme až v nějakém penzionu ve Velkém Mederu. Když nám majitelka přišla otevřít, její první slova byla „Fuj, to som sa zlakla“ a opět následoval smích. Tak jsem nakonec vnoučkovi ten nákup nemožných brýlí přece jenom odpustila.

Hezký den s úsměvem na tváři přeje Maryene

Milá Maryen, vy jste tedy šprýmařka, a to jste se nebála, že dotyčný se lekne a nabourá?

Textt nebyl redakčně upraven

Reklama