V určitém věku by se měl člověk už poučit z nějakých těch zkušeností a neměl by být tak důvěřivý. Zvláště obezřetně by se měl chovat k lidem, kteří jsou takzvaně "známými firmami".

Jeden náš vzdálený příbuzný si notoricky půjčoval, ani ne věci, ale peníze. Taky se občas dovedl vetřít na návštěvu a pak pobyl několik dlouhých dní. Svůj pobyt většinou ukončil prosbou o zapůjčení menšího finančního obnosu s tím, že ho co nejdříve vrátí. Samozřejmě neopomněl vylíčit, v jak složité situaci, kterou pochopitelně zavinil někdo jiný, se právě nachází. Každý mu rád půjčil, jen aby se nevítané návštěvy zbavil. Že nikdy nic nevrátil, si můžete domyslet.

Když mi moje maminka o něm vyprávěla a varovala mě před ním, šly její dobře míněné rady jedním uchem tam a druhým ven. Nebyl důvod se znepokojovat, neboť není předpoklad, že bych se s tímto, nejspíš bratrancem z desátého kolena, setkala. Bydlel asi 200 km od mého bydliště a viděli jsme se asi dvakrát v životě, a to ještě chvíli nejspíš na nějakém pohřbu.

Jaké bylo moje překvapení, když jednoho nedělního dne stanul před dveřmi mého bytu. Dodnes je mi záhadou, jak mě našel. Taky on se musel náležitě připomenout, protože jsem vůbec netušila, s kým mám tu čest. Jelikož jsem slušně vychovaná a přeci jen je to příbuzný, pozvala jsem ho na kávu. Odmítl, ale hned začal líčit, do jaké svízelné situace se v našem městě dostal. Zavítal sem za účelem nějaké slibné práce, peníze ale obdrží později a zrovna se mu rozbilo auto a nemá ani na opravu a ani na cestu domů.

Vypadalo to, že brzy požádá nejen o stravu, ale i o nocleh. Nakonec z něj vylezlo, že by byl moc rád, kdybych mu půjčila aspoň pět tisíc. Hlava se mi zatočila! Ale byla jsem měkká a dva jsem půjčila. Ujistil mě, že hned v pondělí peníze pošle a k tomu přidá i luxusní kosmetický balíček. Dělá něco pro renomovanou kosmetickou firmu, a tak mi samozřejmě vybere to nejlepší.

Sliby chyby! Utekl týden, peníze nikde, utekl měsíc, peníze opět nikde, natož nějaký balíček. Na můj dopis odpověď žádná. Z toho neplyne nic jiného než ponaučení, že se nikdy nemá slibovat nic, co nelze dodržet, a hlavně, že člověk nemá být tak důvěřivý a slibům věřit. I když tohle bylo i o mojí naivitě a blbosti. Jo, chybama se člověk učí!

 

Eva


 

Milá Evi, určitě nejsi sama, kdo takto naletěl... A pravdu máš v jednom: člověk se chybami skutečně učí. Bohužel (nebo bohudík) většina z nás má stále potřebu v těch druhých  hledat  lepší vlastnosti a věřit, doufat, že důvěra se vyplácí...

 

Inu, někdy se nám to vyplatí, někdy naletíme a spálíme se.... ale to je zkrátka život.
Děkuji Ti za příspěvek a přeju bezva den ;o)

 

 

Reklama