holot

Holotropní dýchání je alternativní metoda, při které se jednoduše řečeno otrávíte kyslíkem. Za odměnu byste měli poznat sami sebe, znovu prožít a srovnat se s bývalými traumatickými zážitky, odbourat psychické bloky, zbavit se všech následků neuróz, nebo se definitivně rozloučit se závislostí.

Před pár lety se mi udělala na obličeji vyrážka. Byl to asi dva centimetry velký růžový flek, který různě svědil, bolel a hlavně vypadal docela hnusně. Šla jsem na kožní, dostala mast a nic. Vyrážku jsem měla dál. Pak jsem šla na druhé kožní, dostala jiný přípravek, ale se stejným výsledkem. Zběhala jsem kde co, nikdo mi však od mé „ozdoby“ nepomohl. Nakonec mi bylo řečeno, že původ je nejspíš psychický a že mám jít k neurologovi, nebo psychiatrovi či co, a tak jsem se na to vykašlala.

Dobrá rada

Za nedlouho jsem potkala kamarádku, velkou příznivkyni alternativní medicíny, kartářek a astroložek, ta si vyslechla můj problém a říká: „Já to vidím tak, že tobě pomůže jedině holotropní dýchání.“ A začala básnit o metodě, při které si odbourám všechna traumata jak z dětství, tak ta současná a pleť se mi zase hezky vyhladí.

Jak na to

A tak jsem se vypravila na tuhle zvláštní seanci. Odehrávala se ve velké tělocvičně a bylo nás zde asi dvacet. Dýchání vedly dvě ženy, které nám na úvod vylíčily postup. Lehneme si na podlahu, ony pustí hudbu a my začneme zhluboka dýchat. Jako první reakce našeho těla na zvýšený přísun kyslíku a velký výdej CO2 bude točení hlavy a závratě. Vlastně to samé, jako když nafukujete ústy matraci. Vy ale těchto pocitů nebudete dbát, budete dýchat dál a následné reakce budou u každého jiné. Křeče, zvracení, pláč, halucinace, vůlí neovlivněné pohyby… nebo také nevýrazné pocity pouhého neskutečna. Prostě každá mysl bude reagovat jinak.

Zkroutily mě křeče

A tak jsem začala dýchat. Nejprve se mi začala strašně točit hlava a mně se vůbec nechtělo v dýchání pokračovat. Hudba ale povzbudivě hrála a já slyšela ze všech stran funivé snažení svých spoluexperimentátorů. Zapřela jsem se a dýchala dál. Nejdříve mi začaly brnět konce rukou a nohou a tenhle pocit se rozšiřoval do celého těla. Asi po dalších deseti minutách jsem dostala do těla strašné křeče. Nohy a ruce se mi zkroutily, začalo to bolet jako čert, před očima mi tančily stříbrné jiskřičky. Dýchala jsem dál a pak se ve chvílích, kdy jsem ještě byla trochu schopna vnímat okolí, zaposlouchala do zvuků v tělocvičně.

Nejvíc lidí plakalo

 Nejvíc se ozýval pláč, vzlyky a zvířecí výkřiky. Jiný hlas zase jako by odháněl zlou noční můru, vzadu se někdo dávil. Mě už ale mezi tím bolest zkroutila do klubka a já dostala strach. Jak to bude pokračovat? Co když zkolabuju? A co ti lidé? Nezbláznili se z toho? Přestala jsem dýchat. Křeče během pár vteřin povolily, po deseti minutách se mé tělo i mysl vrátily do normálu. Zbytek doby jsem pozorovala dvě organizátorky, jak pobíhají od jednoho plačícího k druhému, usměrňují ženu, která v halucinacích kolem sebe začala mlátit rukama a pomáhají se vyzvracet mladíkovi v poslední řadě.

Závěr

Z celé akce jsem měla strašně špatný pocit a zařekla jsem se, že už nikdy žádné experimenty se svým tělem dělat nebudu. Vyrážku jsem si nevyléčila (pomohla mi až pátá kožařka několika medikamenty, které zabraly po pár dnech), ale nevadilo mi to. Byla jsem ráda, že jsem to holotropní dýchání přežila bez následků.

Anketa

Reklama