Ahoj ženský,
ráda bych se s vámi podělila o mé zážitky z dob, kdy jsem žila s vojákem. Ten byl zelenej od hlavy až k patě:). A to doslova. Válečné filmy mám v malíku, stal se ze mě specialista na současné i minulé válečné konflikty a to nemluvím o tom, že mě naočkoval tak, že jsem dokonce podstoupila fyzické a psychologické testy a málem vstoupila do armády. Zachránila mě má krátkozrakost:).

Občas dávám ve společnosti k dobru pár historek z těchto dob a vždy pobaví. Například, když jsme spolu byli asi půl roku a můj miláček se přihrnul z práce a s horečnatým leskem v oku mi oznámil, že má pro mě dárek. V té době jsem ho ještě neměla prokouknutého, tudíž jsem se vzrušením až tetelila. Mé vzrušení ovšem rázem opadlo, když vybalil malou polní skládací lopatku. Co lopatku... Dvě lopatky! Pro každýho jednu! Skončilo to tím, že jsem absolvovala názornou ukázku (na jekoru v předsíni), kterak vykopat zákop vleže, vkleče i vestoje.

Návdavkem jsem fasovala i čutoru, zelenou. Když mi za nějaký měsíc donesl náhradní filtr do plynové masky, kterou jsem v té době ještě stejně neměla, už mě to neporazilo. Po osudném 11. září se můj vyvolený začal chystat na útok na ČR. Přitáhl domů ochranný oblek chemiků, předvedl mi, jak se do toho leze, a pak byla řada na mě. Měřil mi čas, za jak dlouhou dobu se do toho nasoukám a nasadím plynovou masku.

Když jsem konečně splnila limit, přitáhl mou dceru, tehdy pětiletou, a plnila se mnou. To už bylo horší, musela jsem nás v tom stejném časovém limitu nasoukat obě do futrálu, nasadit malé velkou plynovou masku (dětskou jsme neměli) a svou imitovat, přikrčit se a nechat na sebe padat imaginární popílek. Také jsem si vyslechla obsáhlé instrukce, kam se schovat, co vzít s sebou apod.


No co, časem jsem si zvykla, však zle to s náma nemyslel, ne?:) Ovšem svýho futrálu a plynový masky už jsem se nedočkala, naše cesty se rozešly. Nebylo to ale tím, že mu zelená lezla z uší, a proto, jak zde říkáte: nikdy neříkej nikdy. Netvrdím, že bych nešla znovu do vojáka.

Mějte se moc hezky
šotík


Nemám slov, zasmál jsem se a viděl to do detailů. I ten jekor. Byl zelenej?:o) Zkrátka a dobře vojáci jsou někdy úžasní. Tohle je jak z Bakalářů.:) Dcera má možná štěstí, že tatínek šel pá, možná by musela jezdit do školy tankem!:)

Reklama