Přečtěte si tajemný nakupovací zážitek od čtenářky Vlasty. Možná i vy budete mít pocit, že se vám něco pobobného přihodilo.

Nenakupuji moc ráda. V supermarketech na mě za chvíli padá děs z hluku, spousty lidí i zboží. Ale je pravda, že se v takových centrech nákupů dá sehnat něco výhodně.

Ovšem ráda si občas na sebe koupím něco hezkého a to většinou v menších krámech. Před několika lety jsem se ocitla v Litoměřicích. Na náměstí jsem si všimla hezkého krámku a tam za výlohou mě hned upoutaly  zajímavé šaty. Prohlížím je za sklem, ano, takové koktejlky bych potřebovala. Ta délka sukně je pod nebo nad kolena? Vypadají kouzelně, tak vejdu do butiku. Uvnitř vidím malou místnost,  má atmosféru staré doby s klenbou. Výloha je otevřená do celé místnosti a je pouze vyvýšena snad o třicet, čtyřicet centimetrů. Šaty, které stále sleduji pohledem, jsou pověšeny na takovém tom němém sluhovi. Požádám staršího pána, který patří do obchodu, zda si můžu šaty v té výloze prohlédnout a vyzkoušet.

"Já vám je nepodám, vy si je stejně nekoupíte!!" slyším odpověď. Vysoukám ze sebe jen - "proč myslíte?" "To já hned vidím!"

Vyšla jsem zaraženě z krámu. V dalších výlohách a lesklých plochách jsem se prohlížela a  zase jsem získala nazpět trochu sebevědomí. Teď mě napadaly pádné odpovědi. Ano, tohle jsem mu měla říct, anebo takhle, to by koukal. Znáte to, to nejlepší člověk vymyslí za dveřmi na schodech.

Za půl roku jsem přijela do Litoměřic znovu. Ten krámek na náměstí už nebyl...

Vlasta

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Milá Vlasto, ten váš příběh je tak tak magický... Nebyl to náhodou sen?

Reklama