Vztahy

Bydlíme spolu i po rozvodu


„Hele a jak to vlastně děláte, když jste rozvedení a pořád bydlíte v jednom bytě? Jak spíte, nevyžírá ti ledničku, a co ta společná pracovna? To musí být na palici..."

To si pište," musela jsem dát zapravdu kámoškám, když jsme tak na našem pravidelném babinci řešily moji porozvodovou situaci. Moc se mi o tom mluvit nechtělo, ale asi nejsem ojedinělý případ a docela mě zajímal jejich názor.

Ze začátku to bylo pro mě peklo, nechtěl o rozvodu ani slyšet, přestože naše soužití silně připomínalo film Válka Roseových." A holky hned citují: Když se tak na tebe koukám, jak vypadáš, jak jíš, jak mluvíš... tak ti mám hned chuť vrazit pár facek." Přesně tak, ale tím bych si nepomohla..." Tak jsem ho začala ignorovat, žila jsem si naprosto po svém, na nic jsem se ho neptala, nic jsem po něm nechtěla (stejně by to nemělo smysl), mluvila jsem s ním jen v nejnutnějších případech. On zase z pochopitelných důvodů trávil stále více času v práci a domů se chodil jen vyspat. Na gauč v obýváku. On to vlastně není obývák, ale velká obytná kuchyň, takže jsme s holkama kolem něj chodily ráno po špičkách, když jsme si dělaly snídani, a večer zase určoval, kdo tam smí sedět a dívat se třeba na televizi. Jednou jsem se musela smát. Psala jsem si esemesky, a to ho vytáčelo. Samozřejmě, že měl největší pilno jít spát, i když obvykle chodívá hodně pozdě po půlnoci. Jdi si do svého pokoje," řekl a mně to přišlo najednou strašně legrační, jako bychom bydleli na zámku. Takhle to už koulíme přes půl roku.

Ale holky, pozor, to ještě nevíte! Minulý týden si nás všechny svolal a příslušně pateticky sdělil, že si našel byt a stěhuje se. Holky sice ronily slzy, najednou nastala tvrdá realita rozchodu, ale mně se neskutečně ulevilo. Zatím jsou všechny jeho věci doma, ale snad to nebude dlouho trvat... Představa, že by se to takhle táhlo třeba několik let, je šílená. I když jsme si nedělali žádné schválnosti a spíš jsme si šli z cesty. Teď mám dokonce pocit, že už jsme spolu schopni i komunikovat.

Tak to máš dobrý, buď ráda, že to takhle dopadlo, mohl si vodit domů třeba baby, jako tady Helenin ex," kývla bradou směrem k ní jedna z kámošek. Helenu moc neznám, a její případ mě zaujal. To je pravda, jo?" obrátila jsem se na ni s účastí.

Teď už se tomu taky směju, ale můžu ti říct, byl to očistec a jsem šťastná, že už to mám za sebou.
Nejen že mi neustále luxoval" ledničku, to by bylo ještě to nejmenší, dělal binec, i s tím jsem se smířila, stejně jsem byla zvyklá po něm neustále uklízet, ale chodil domů často vožralej. Někdy i s těma svejma kumpánama a holkama, který v hospodě sbalili. Asi si dokážete představit, jak to tam vypadalo. Když jsem ten kravál už nemohla vydržet a něco mu řekla, začal na mě řvát, že jsem pro něj cizí ženská a nemám mu co rozkazovat. Naštěstí si pak našel nějakou s bytem a odstěhoval se."

To jsou věci.

A určitě existuje spousta jiných párů, které musí i po rozvodu sdílet společnou domácnost.
A pro ty z vás, které se ocitly ve stejné situaci, nebo je možná ještě čeká, mám pár rad. Nejsou sice z mé hlavy, ale tak nějak instiktivně jsem se jimi řídila sama a pomohly mi.

Jak se dá i v provizoriu nějaký čas relativně slušně žít:

- Nenechejte se vyprovokovat a nečiňte partnerovi, co nechcete, aby činil on vám. Naschvály a oplácení situaci ještě zhoršují.
- Držte se pravidla: „Chovejme se k sobě jako k cizím“. Papírově vlastně cizí jste, v praxi se však roky soužití jen tak smazat nedají, ale pokuste se tedy udržet svoje negativní emoce na uzdě, jinak bude na koni vždycky on a vy budete v nevýhodě.
- Nepoužívejte slova: „Musím to vydržet, musím to přežít“. Raději definujte svoji situaci slovy: „Zvládnu to!"
- Přemýšlejte o budoucnosti v časových úsecích. Nikdy si neříkejte: Ten idiot se snad neodstěhuje ani za dvacet let.“ Naopak si v hlavě stanovte třeba termín šesti měsíců. Je to možná maličkost, ale pomáhá.
- Kdo uteče, ne vždy prohraje. Zvažte, jestli vám ty tahanice o byt stojí za ty nervy a zdraví.
Upřímně: V Česku končí matka s dítětem na ulici opravdu jen výjimečně.
 
Co vy na to, milé ženy-in?

Znáte některé podobné případy?
Ocitly jste vy samy v takové situaci?
Jak byste se zachovaly třeba v Helenině případě?

Napište nám o tom, každý názor, radu, zkušenost, připomínku i osobní příběh přivítáme. Čekáme na něj hlavně na adrese redakce@zena-in.cz . Možná právě vy získáte jednu z cen na obrázku.

 

   
17.08.2007 - Láska a vztahy - autor: Dana Svobodová

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [44] neta22 [*]

    essi: to buď v klidu..jak říkal můj táta,nejlepší je mít dítě 70 km daleko-to se mu celkem povedlo,jsem se ségrou od sebe 10 minut a ona s nima nemluví tak 15 let.Tak v čem je problém?Já jsem ta hodná že,že na ně myslím?Pohádali jsme se minulý týden a svých ponorkových nemocí mám dost,ať si oni poradí.Dokáží se pohádat ještě v autě,než mě a děti vyzvednou z nádraží

    superkarma: 0 08.11.2007, 13:52:54
  2. avatar
    [43] risina [*]

    geus 13: To je síla...

    superkarma: 0 20.08.2007, 14:28:06
  3. avatar
    [42] vininka [*]

    essi: Tak to je vyloženě na mašli......

    superkarma: 0 17.08.2007, 21:05:34
  4. avatar
    [41] edith1975 [*]

    bydlení po rozvodu jsem zažila celkem 3x, díky své máti. Byla to hrůza i pro mne, jako dceru. Díky té zkušenosti, jsem vybírala manžela s rozvahou . Doufám, že to už nezažiju.

    superkarma: 0 17.08.2007, 20:33:43
  5. [39] drobek [*]

    Teda ženský, to zírám, co tu některý popisujete To je šílený... Přeju vám všem do budoucna hodně štěstí

    superkarma: 0 17.08.2007, 17:21:49
  6. [38] Lyoness [*]

    arjev: mam tri mladsi sourozence... Ted uz jsme se vsichni osamostatnili - jen ta nejmladsi jeste bydli u mati.

    superkarma: 0 17.08.2007, 15:09:38
  7. [37] a.... [*]

    tornado-lou: To je úplně normální, že člověk některým lidem není schopen porozumět A je tomu tak dobře!

    superkarma: 0 17.08.2007, 14:30:53

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. [36] tornado-lou [*]

    ja tomu nerozumim. pritom, jak dlouho u nas trva obvykle rozvod, fakt nerozumim tomu, proc jeste nekdo po rozvodu bydli spolu. doted sem si predstavovala, ze si jeden z nich zacne hledat novy bydleni v okamziku kdy se dohodnou, ze uz spolu nechteji byt.

    superkarma: 0 17.08.2007, 14:24:52
  2. avatar
    [34] blanca [*]

    Meander: jo, to je docela zajímavé........ mně tedy nakonec byt zůstal, ale co tomu předcházelo .... když jsem se chtěla rozvést, moje tchýně (samozřejmě i exmanžel) prohlašovali: ty se chceš rozvést, tak vypadni kam chceš i s dětma... a podobná hesla, bylo jim to jedno, že tam mají děti svoje zázemí, vlastně celý svůj život. Ale to že manžílek by se musel stěhovat, že je tam zvyklej, on je tam doma, on tam má kamarády,... to byl fakt najednou děsnej problém.
    No, uhájila jsem to, chtěla jsem tam zůstat hlavně kvůli dětem, ne kvůli sobě. Dospělý člověk si myslím zvykne znáz.

    superkarma: 0 17.08.2007, 13:52:31
  3. [33] Anai [*]

    MOje kamarádka bydlí se svým bývalým i 15 let po rozvodu, byt si postavil ještě před svatbou a ona se odmítla s dcerami odstěhovat....

    superkarma: 0 17.08.2007, 13:51:30
  4. avatar
    [32] gwen [*]

    Já vyklízet byt nebudu, protože je to můj byt. Já jenom vyměním zámek

    superkarma: 0 17.08.2007, 13:12:54
  5. avatar
    [31] *modrá [*]

    ách jo, mám to podobně, chci být milionářka !

    superkarma: 0 17.08.2007, 13:12:08
  6. avatar
    [30] arjev [*]

    Lyoness: kolik máš sourozenců,jak se daří mamince?

    superkarma: 0 17.08.2007, 12:46:58
  7. avatar
    [29] Meander [*]

    Fuj, překlep. Stejně...

    superkarma: 0 17.08.2007, 12:39:21
  8. avatar
    [28] Meander [*]

    Sejně je zajímavé, že většinou vyklidí byt ženská...

    superkarma: 0 17.08.2007, 12:36:00
  9. avatar
    [27] alušenka [*]

    takhle jsem žila dva měsíce s manželem, nemohla jsem pořád najít žádný podnájem, a když už bylo nejhůř, během jednoho dne jsem si vymalovala pokoj u rodičů, přestěhovala nábytek, upravila dle možností, aby se tam cítily děti dobře a druhý den jsem si sbalila věci a tradá k rodičům, tam jsem byla měsíc a pak našla podnájem,, ale bylo to hodně těžké období, hlavně pro děti, ale zvládly jsme to a myslím, že na jedničku :-)

    superkarma: 0 17.08.2007, 12:25:03
  10. avatar
    [25] OlgaMarie [*]

    Kamarádka se cosi dozvěděla,následoval rychlý rozvod a odstěhování manžela.Za dva měsíce se k ní bývalý vrátil, nová přítelkyně neposkytovala servis manželky.Kamarádka ho vzala do podnájmu za domluvený peníz.Zrušila jeden smluvní úklid.Po čase zjistila,že jí vyjídá.Domluvila se na částce za vyváření a praní a zrušila druhý smluvní úklid.Celý příběh nám u nás vyprávěla s nepopsatelným humorem a vyprávění ukončila povzdechem:"Jó,kdybych věděla,jak se budu mít finančně po rozvodu dobře,udělala jsem to dávno."Takto bydlí už 15 let.

    superkarma: 0 17.08.2007, 11:31:13
  11. [24] Lyoness [*]

    Tohle jsem si zazila v primem prenostu - ne teda jako manzelka nebo pritelkyne, ale jako dcera. Rozvadeli se az kdyz me bylo 18, ale podobne peklo to bylo uz predtim x let. Mel zensky, nedal nam ani korunu, sezral na co prisel, rval, rozkazoval - hajzl proste. I po rozvodu si tam chodil min obden - umyt se, pro vodu [stehoval se do takove chajdy bez elektriky a bez tekouci vody], otravovat, rvat... Barak byl od lesu, kde pracoval pronajaty na nej... Jak jsem si nasla praci a mohla si dovolit platit podnajem - zmizela jsem... Pak vypadla i matka se zbytkem deti...
    Hnus. Hnus. Hnus.

    superkarma: 0 17.08.2007, 10:32:51
  12. avatar
    [23] danap [*]

    ahoj, taky jsem takhle žila, ale ne s manželem, ale s přítelem,se kterým to moc neklapalo. Než jsem si našla popdnájem, tak mi to dal docela sežrat...samé naschvály, chodil v noci z hospody, opilý, dělal binec a jednou si přutáh kumpány až domů, vzala jsem podnájem, nebyl nejlepší, ale byl tam klid... nakonec, když jsem jsi zařídila od kamaráda odvoz svýcjh věcí tam jsi tam nakvartýroval svou matku, která mi ten odchod ještě více zpříjemnila po celém městě na mě řvala a navíc jsem si nemohla vzít své věci,teda věci, které jsem koupila já, takže to byla docela legrace... a bývalý?? ten se nezmohl ani laskavě být u toho...blb ale zvládla jsem to díky přátelům a dnes už se tím jen bavím.....

    superkarma: 0 17.08.2007, 10:24:12
  13. avatar
    [22] vininka [*]

    Moje známá, starší paní, takhle žila s bývalým skoro 2 roky...Ona je velká dáma a zvládala to naprosto bravurně...když se jí někdo zeptal, tak si slůvkem nepostěžovala a neřekla na něj nic negativního. To on chodil po hospodách a brečel kamarádům na rameni, nadával na ni, že mu neuvaří, nevypere....pak to vzdal a přestěhoval se k nějakému hospodskému kumpánovi...

    superkarma: 0 17.08.2007, 10:15:20
  14. avatar
    [21] Laura.xy [*]

    Já doma servis neposkytuju, v případě rozvodu si zabalím kufry a jdu. Bydlíme v domku, který manžel dostal od rodičů, takže je to celkem jasné. I když asi proto ještě nemáme .

    superkarma: 0 17.08.2007, 10:13:03
  15. avatar
    [20] Aja [*]

    medvedice55: Dlouho jsem brala furt na něco nebo někoho /dcera, tchýně, rodiče, sousedi /ohledy, bylo mi hloupý se nestarat... Pak jsem vyhlásila embargo a šlo to šupem

    superkarma: 0 17.08.2007, 10:02:34
  16. avatar
    [19] blanca [*]

    žila jsem takhle rok a fakt mi to stačilo. I když je pravda, že se domů chodil spíš jen vyspat, v podstatě jsme se míjeli. Každý si sám vařil, pral,.. prostě žádný servis. Obal od oplatky klidně dva dny ležel na stole, než ho uklidil..... no klidně ne, já zuřila, ale prostě jsem se zařekla, že po něm uklízet nebudu. Stěhování se pořád protahovalo, protože ON přece nebude jen tak někde bydlet, že jo.

    superkarma: 0 17.08.2007, 09:59:47
  17. avatar
    [17] arjev [*]

    SStream: to mě překvapuje

    superkarma: 0 17.08.2007, 09:44:00
  18. avatar
    [16] Aja [*]

    Já takhle žila skoro dva roky. Je potřeba nebrat ohledy...když už peru, tak mu prádlo přihodím, ne? Když vařím, tak mě jedna porce navíc nezrujnuje, ne? Kdepak, zrušit servis. Párkrát vytopil sousedy pračkou, párkrát spálil jídlo, jeho nepořádek shrnout na hromadu a klidně kolem chodit i týden... Sobě a holce voňavě vařit. A nenechávat zbytky...

    superkarma: 0 17.08.2007, 09:42:51
  19. avatar
    [15] SStream [*]

    Arjev: pomohli, díky bohu.

    superkarma: 0 17.08.2007, 09:39:52
  20. avatar
    [14] fructia [*]

    Kamarádčiny rodiče se také před mnoha lety rozvedli, a jelikož prý nebyly peníze na vyplacení bytu, žijí v tom stejném bytě dodnes. Vztah se naopak upevnil a oni jsou spokojenější než předtím

    superkarma: 0 17.08.2007, 09:35:58
  21. [13] geus [*]

    nevím, jestli to patří sem - já nejsem rozvedená, ale vdova, vydržela jsem 3 roky ho živit, snášet jeho urážky a pár facek,do domácnostinedával ani korunu, snědl vše i dětem (mám 2), musela jsem jídlo pak už i schovávat, abych měla pro děti, táhla jsem celou domácnost sama než mi došlo, že už dál nemůžu. Podala jsem žádost o rozvod - a vše se vystupňovalo. Zdemoloval byt - nezbylo fakt nic, a napadl mě - byla jsem 2 měsíce na neschopence. Vzala jsem děti a odešla ke kámošce - bála jsem se už o život svůj i dětí (tenkrát policie řekla, že kdyby mě alespoň bodl nožem, tak by ho mohli dát do vazby, ale takhle prý ne). Po odchodu asi za 3 dni pro mě přijela policie , že se doma oběsil. Tak se to vyřešilo samo. Byla to všechno hrůza, ale dnes žiju naprosto spokojeně a nervy už mám taky v pořádku. Jen se divím sama sobě, jak jsem to mohla vydržet. Byli jsme spolu 15 let manželství. Přeju všem ženám hodně odvahy a síly při rozvodu a po něm. Jéje to jsem se rozepsala, tak pěkný den

    superkarma: 0 17.08.2007, 09:32:46
  22. [12] a.... [*]

    Koho jste si to vzaly dámy??? To mně stačilo říct, že už s ním nemohu žít. Tedy si koupil dům a odstěhoval se.

    superkarma: 0 17.08.2007, 09:26:06
  23. avatar
    [11] arjev [*]

    Meander: jsi dobrá
    Nyotaimori: ten druhý se šprajcne = dělá naschvály,o kterých se ti ani nezdá. Tak to vyprávěly moje známé.
    medvedice55: dobrá připomínka
    SStream: myslíš, že by vyhověli?
    Když má můj své dny,nejraději bych ho flákla paličkou na maso.Nevím,proč jsem to neudělala dříve,odsezené bych to měla určitě

    superkarma: 0 17.08.2007, 09:18:24
  24. avatar
    [10] SStream [*]

    Pokud tohle někdo zažil a přežil pak smekám. Já se snažila svého ex zbavit půl roku. Skončila jsem na psychiatrii a nikomu to nepřeji. Nepomohly prosby,křik ani výhružky, na některé typy platí opravdu jen kamarádi, jak píše Nyotaimori...

    superkarma: 0 17.08.2007, 09:10:54
  25. [9] a.... [*]

    Bydlet spolu i po rozvodu??? Tak to je opravdu to nejstrašnější, co si dovedu představit. To my spolu nebydlíme a nejsme rozvedení.

    superkarma: 0 17.08.2007, 08:58:05
  26. avatar
    [8] Suzanne [*]

    Zrovna u nás jeden pokoj obývá ségra - dokud žila s manželem, tak to bral, jako že jen trochu prudí, ale jinak je vše v pořádku No... těším se, až si najde byt

    superkarma: 0 17.08.2007, 08:55:58
  27. avatar
    [5] cmelda [*]

    my po rozchodu presli ze souziti na spolubydleni v 1+1 a asi po 4 mesicich jsme se rozstehovali uplne. Bylo to asi nejhezci obdobi naseho vztahu (pominu-li prvni rok )

    superkarma: 0 17.08.2007, 08:14:37
  28. avatar
    [4] Beruška1 [*]

    Dle zásady moudřejší ustoupí a toužíc po klidu jsem si našla byt a odstěhovala se. S debilem se nedá domluvit nikdy a nijak.

    superkarma: 0 17.08.2007, 08:10:57
  29. avatar
    [3] Evikus [*]

    Nyotaimori: Jenže pokud se nedohodnou a jeden z nich třeba dělá naschvály tak je to těžký já osobně si to neumím představit, to bych snad šla radši provizorně bydlet k rodičům.

    superkarma: 0 17.08.2007, 08:00:12
  30. avatar
    [1] Meander [*]

    My spolu taky bydleli. Do té doby, než jsem mu našla byt a ještě ho odstěhovala.

    superkarma: 0 17.08.2007, 00:28:28

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme