Reklama

Každému člověku vyhovuje něco jiného, každý má jiný styl a jiné životní hodnoty. A týká se to i bydlení. Existují lidé, kteří potřebují žít v luxusu, jiným vyhovuje malá chatka nebo byt v paneláku. A stále jsou ještě lidé, co bydlí jako v době našich babiček.

Co to vlastně znamená? Žijí hodně skromně, mají jen malý domeček, kde není ústřední topení ani plyn, vodu si nosí ze studny, mají suchý záchod, a když se chtějí vykoupat, musí si ohřát vodu na kamnech, kde také vaří. Mohli byste tak žít?

Přečtěte si také:

Znám jednu rodinu, která takhle žije už deset let. Mezi chatami v rekreační oblasti, kde je daleko na autobus, jsou tak trošku izolovaní od ostatního světa. Ale pochvalují si to.

chalupa

„Já už bych asi jinak žít neuměla,“ říká Martina. Ta má s manželem Alešem tři děti. Všechny jsou ve školním věku, ale do školy zatím nechodí, Martina je učí doma. „Jako dítě jsem bydlela s našimi v pražském paneláku, sem na chatu jsme jezdili na víkendy a na prázdniny, hrozně se mi tu líbilo. Když se nám pak narodila Anička, řekli jsme si s Alešem, že nechceme, aby vyrůstala ve městě, kde je plno lidí, hluk a smrad. Tak jsme se přestěhovali sem. A už jsme tu deset let, Kája a Jaruška se narodili tady. Ne přímo doma, ale v nemocnici, rodit doma jsem se přece jen bála.

Jsem ráda, že děti vyrůstají tady. Jsou pořád venku, je tu klid a navíc máme i zvířata, takže se o ně děti učí starat. Na zahradě pěstuju všechno, co se dá, mléko máme od kozy, vajíčka od slepic, peču si i chleba, takže nemusíme ani moc chodit do obchodu,“ vypráví Martina.

V zimě je to horší, ale neměnila bych

Dovedu si představit, že to na jaře a v létě může být idylka. Ale na podzim, když je všude bláto, nebo v zimě, když je mráz a závěje sněhu? To musí být dost náročné. V chatce není topení, jen kamna, suchý záchod je kus od domu na zahradě a jakási koupelna v kůlně - na koupání musí Martina ohřát vodu na kamnech a nalít kýblem do malé vany. Jedinou moderní vymožeností je tady elektrika a do ní zapojená pračka, jinak se všechno dělá „postaru“.

„Samozřejmě to v období zimy bývá horší, to je jasné. Na zimu se musíme připravovat celé léto a podzim, sháníme a řežeme dřevo, aby ho bylo dost na topení, děláme zásoby ze zahrady, zavařuju a suším, co se dá. V zimě tolik ven nechodíme, ale tím, že děti učím doma, ani moc vycházet nemusíme. Ráno vstaneme, jak se nám chce, pak se učíme, jdeme na procházku, uděláme si něco dobrého k obědu... Když nejsou děti nemocné, je to všechno dobré.“

Jak by se vám líbil takový život?

Další články v magazínu: