Žiji v rozporu. Bydlím ve městě, pracuji ve městě, ale duší mě to táhne na venkov. A čím jsem starší, tím víc toužím vyměnit hektické město za poklidný venkov. Město (v mém případě Praha) má nepochybně své výhody. Jsem obklopena krásou památek, můžu jít za kulturou, kdy se mi zachce, mám tady práci, dcery tu studují, všechno je, jak se říká, u nosu. Ale stejně se vždycky těším, až z něj v pátek vypadnu a odjedu na venkov ke koním.  A nejen kvůli víkendovému oddychu, přírodě, zvířatům a fyzické práci, která mě baví. Mám pocit, že bych na venkově dokázala žít. Jsem tam šťastnější. Jako by tam čas pomaleji utíkal a člověk si víc uvědomoval sám sebe.

dana

„To je jen tvoje romantická představa,“ uzemní mě vždycky moje teta, která má hospodářství a bydlí celý život na vesnici: „No jo, takhle je to idylka. Vyzuješ lodičky, sedneš do auta, vyklopíš se přímo u baráku a dva dny si hraješ na farmářku. Ale zkus si tu zapadnout sněhem, každý den, svátky nesvátky, lítat s vidlema a kolečkem,  bejt furt vod chlupů, smrdět hnojem, a když si chceš popovídat? Není s kým, a když, tak je to pořád o tom samým. O slušně placenou práci tady nezavadíš, každej ti  vidí do talíře a veškerý kulturní vyžití najdeš v hospodě nebo na závodech dobrovolných hasičů. To by tě brzy přestalo bavit, holčičko. Za chvíli bys mazala zpátky s pocitem, že jsi úplně zblbla a zpustla a že ta náruč matky přírody není zas tak přívětivá, jak sis představovala.“

To je názor ženy, která si o životě na venkově rozhodně žádné iluze nedělá. Ale já mám pocit, že přehání. Jasně, zvířata vyžadují dennodenní péči. Ale pak si páchnoucí hadry vypere v automatické pračce, dá si horkou sprchu v luxusní koupelně, a když zatouží po intelektuálním hovoru, zajde za sousedkou – primářkou, která má chalupu naproti. A kultura? Program si najde na internetu a do divadla nebo kina se odveze vlastním autem. Tak co jí chybí? Vlastně nic, přiznává, tenhle způsob života by za městský neměnila.

Ale jak to vidí ženy, které se narodily a vyrůstaly ve městě, ale odstěhovaly se na venkov? Mám dvě kamarádky, jejichž příběh je naprosto odlišný, ale důvod, proč tak radikálně změnily života, mají společný. Koně.

Vlaďka: aktivní, pracovitá, energická, věk něco přes padesát. Odešla na vesnici kvůli manželovi a jeho lásce - koním. Koupili a opravili jihočeskou chalupu, pronajali maštal a pastviny. Bezmála deset let Vlaďka běhala mezi maštalí, králíkárnou, kozím chlívkem, soukromou bažantnicí a domácností. Do toho manžel vážně onemocněl, takže přibyly dlouhé cesty do nemocnice a starost o ležícího pacienta. Vždycky, když jsem za ní přijela, nevěřila jsem svým očím ani uším, co všechno dokáže jedna ženská zvládnout. Ale nikdy mě neodmítla s tím, že nemá čas, a její vitalitu jsem jí mohla jen závidět. Před časem její manžel zemřel. Zrušila veškeré hospodářství, koně darovala do dobrých rukou a vrátila se zpět do města, kde začala podnikat.

Nedávno jsme se sešly a ona mi překvapivě povídá: „Víš, co je mým snem? Mít malej ranč plnej zvířat.“ Strašně mě to překvapilo, myslela jsem, že je z venkova totálně vyléčená.

Anča: ženská, která celý život zasvětila dostihovým koním, a kvůli nim se vzdala pohodlí Prahy. A to doslova a do písmene. S přítelem koupili zchátralý hospodářský objekt. Kdysi to snad býval kravín, ale na tom nesejde. Malovali si, jak to tam zvelebí a udělají z toho parádní statek. Jenomže moloch je to nenasytný a stojí spoustu peněz. Jde to pomalu a postupně. A jak už to tak bývá, část, ve které jsou koně, je pochopitelně v lepším stavu než ta, kterou obývají oni. Zvířata u nich budou vždycky na prvním místě. Místní lidé nad tím kroutí hlavou a mají je za podivíny. Ale oni na to „pečou“. S pěti koňmi, kozou, čtyřmi psy a šesti kočkami tam takhle žijí už čtyři roky. Nastaly i krizové chvíle, ale vždycky je nějak překonali a zpátky do města by se určitě nevrátili.

Co vy na to? Máte podobný příběh? Odešla jste z města žít na vesnici? Co vás k tomu přimělo? Jste za tu změnu šťastná, nebo si to vyčítáte? A co vy, milé ženy, které jste vyrůstaly na vesnici a přesídlily do měst? Netáhne vás to zpět? Najde se mezi vámi taková, která žije celý život na jednom místě? Touží po změně, nebo ji to vůbec neláká? Napište nám o svých zkušenostech s bydlením. Vesnice, nebo město? Kde se lépe žije vám?

Vaše příspěvky, postřehy, názory, příběhy a třeba i fotografie přivítáme na známé adrese redakce@zena-in.cz

Ty nejlepší samozřejmě odměníme.

 

Reklama