Reklama

Vážená redakce a čtenáři-in,

 

Můj první byt byl samozřejmě u rodičů, kde jinde taky. V ústavu jsem nevyrůstala. Já nedokážu ani na 100% říci, který byt byl pro mně jako první.

V 17ti letech po vyučení jsem se odstěhovala k babičce na vesnici, vydržela tam půl roku a šup za velkou láskou do rodiného domu, přízemí rodičů, patro naše, měli jsme 11 dnů do svatby, když jsme se rozešli. Odstěhoval mě spátky k babičce...

Po půl roce vznikla mezi babi a mnou hádka kvůli houbám (nesnáším je) a více méně mě vyhodila.

Odstěhovala jsem se daleko, byl to "hotel" páté cenové, nebo jak jinak to nazvat.

Pak jsem bydlela s prostitutkama v nájmu, na ubytovně, pak s otcem, u kamaráda, pak u přítele, pak jsem si vzala byt do nájmu a teď u dalšího přítele...

 

Musím říci, že ačkoliv jsem bydlela všude možně a s kýmkoliv, nyní mám rodinu a bydlíme v jednom bytě sami tři, ale jako doma se necítím. Když tak teď přemýšlím, byl MŮJ PRVNÍ BYT asi minulej, ten z nájmu. Nemusela jsem se ptát, zda smím či nesmím přitlouct řebík tam či onam, nemusela jsem nic konzultovat s nikým jiným... prostě byl můj a hotovo.

 

Vaše čtenářka-in


Milá ženo-in,
škoda, že jste nám nenapsala, proč se necítíte jako doma v současném bytě.