Velmi vtipně pojala svůj příspěvek čtenářka Kristina. Zvlášť ta pasáž o morčatech se mi moc líbí. Že bych zkusila dětem dát ráno do postele křečky?

Tak to si nedovedu představit, že bych každý den vstávala v pět hodin! Máte můj obdiv, milá Kristino. Moc Vám děkuju za příspěvek a přeju hezký den.


Já vstávám brzy, velmi brzy. Zpravidla se probudím sama, vím, že ještě vstávat nemusím, ale navzdory tomuto faktu se prostě rozednívá a já zírám do zdi. Většinou nehraje rozdíl, zda jsem den před tím flámovala nebo probděla noc nad nemocným dítětem. Zkrátka uhodí pátá a já vstávám. Miluji rána a tak to nehrotím. Alespoň mi ostatní „sovy“ neruší siestu. O víkendu je to trochu opruz. Když jsme se jeden pátek vrátili domů z tahu až v sobotu, dalo by se říct, že se projevil spánkový deficit. Alespoň si to myslím, protože jsem usnula ve dvě hodiny po obědě zapřena mezi konferenční stolek a knihovnu. Po takovém probuzení jsem chvíli myslela, že mi někdo vypreparoval páteř příborovým nožem.

Manžel, to je jiná. Ráno se probere, s útrpným výrazem, že ho ve spánku nešmejknul blesk nebo infarkt a on tedy musí opět do práce. Uloží se na záda se zkříženýma rukama na hrudi. To asi aby s ním funebráci neměli moc práce, co kdyby to náhodou přišlo... Když je mi jasné, že tenhle pracovní den ještě stráví mezi živými, budím ho kontrolními otázkami: „Víš, že už je sedm hodin?“ Zpravidla používá v polospánku výmluvy typu: „Já nespím, jen kontroluji oční víčka zevnitř,“ a chrápe dál. Já jsem trpělivá a když už to po dobrém nejde, začnu jednoduše stlát. Když stelu, je definitivně rozhodnuto, že spánek je minulostí. Ten pocit, že mne nezastaví ani jeho přítomnost mu další leháro dokonale znechutí a vyhrabe se z peřin. Jednou si takhle nad ránem odskočil na záchod a když se vracel do ložnice, našel ustlanou postel. Netušila jsem, že v půl páté hodlá ještě usnout. Mě by to už nestálo za to. No, každý to máme jinak.

Děti jsou z extrému do extrému. Buď zvládnou vstát ještě dřív než já nebo fingují kóma ještě dlouho po budíku. V takovém případě jim pouštím budík daleko účinnější. Morčátko je celkem milý přítulný hlodavec. Ty naše tři těžkotonážní koule chlupů, které dokážou kvičet, že mi z oken odprýskává barva, jsou budík jaký jen tak neseženete.

Ráno tak hodím do postýlek každému hlodavce a děj se vůle Boží. Neubrání se nikdo. Ono takové morče jateční velikosti udělá svoje. Roseťák je nejúčinnější. Připomíná bambuli a šmidlání jeho chlupů v obličeji nevydrží nikdo moc dlouho.

Vstávání ale více či méně milujeme všichni. Je to totiž jediná činnost, kterou musíme všichni udělat, abychom si mohli jít třeba večer zase lehnout.

Kristina

Pozn. red.: Text neprošel redakční korekturou

Téma dnešního dne: Co (nebo kdo) vás ráno budí?

  • Jak se vám vstává?
  • Máte klasický budík, nebo něco jiného?
  • Nebo vás budí partner? Třeba polibkem?
  • Jak vstávají vaše děti, budíte je vy, nebo samy?
  • Máte nějakou zajímavou historku se vstáváním?

Napište mi, budu se těšit na vaše příspěvky. Jedna z vás získá dárek - sušenky Bebe Dobré ráno od firmy Opavia. Pište do dnešních 14.30 hodin na adresu redakce@zena-in.cz. Předem děkuju!

bebe

Reklama